Bellien

10. Kapitola

Levi

Čekal jsem na pokyny od Hange. Když pokynula , vydali jsme se pod rouškou noci k přístavu. Čekala tam loď. Vyrazili jsme na lodi . Stříleli po nás Němci a málem se to nepovedlo ,ale jsme tu! V BRITÁNII A ZDRAVÍ.
To jsem si myslel ,ale pak jsem zahlédl Hange.
"Lidi já to chytla kurva ." Stuhl jsem a jen ji sledoval ,jak se jí snažili pomoct ostatní lidi z oddílu. "Hange ! Hange to bude dobrý dají tě do kupy a -"
"Levi tohle je konec já to cítím. Levi nech mě umřít jako hrdinu . Zachránila jsem tě od těch hajzlů a to je to na čem záleží. " Pomalu zavírala oči. Rvalo mi to srdce." Sleduj nás dál Hange." Řekl jsem jí než zavřela oči navždy. Slza mi ukápla z oka. " Lidi musíme najít místo kde Hange pohřbíme." Řekl jede  z nich. Byli jsme skoro u břehu Británie.
Vzal jsem Hange do náruče a šel přes břeh. Nebyl tu nikdo jen tráva a voda. Pohřbili jsme ji zde. Byla dobrým vojákem a kamarádem. Chybí mi už teď když na to zpětně vzpomínám.
Ale teď jsem tu v baru na Francouzské ambasádě a popíjím whiskey. Mé myšlenky zaběhly k Erenovi. Jak se asi má? Můj Eren. Asi nebyl náš čas... Němec a Francouz  to nešlo dohromady... Ale krásné chvíle to byly.  Bude mi to chybět.

1944

Byl jsem ubytovaný v jednom provizorním bytě v Londýně. Do boje už jsem vyslán nebyl . Díky bohu . Neměl jsem komu velet a  válka už nebyla tak silná. Už bylo vidět že Hitler ztrácí moc . Dávám tomu půl roku a je konec . Maloval jsem obraz . Byla to Hange a taky všichni mí přátelé, kteří zemřeli. Nechci zapomenout jejich obličeje. A taky jsem maloval Erena. Zavřel jsem oči a opět viděl jeho usměvavý obličej , když si mě vzal do kabinetu . Jeho rty jsem stále cítil na mých. Kéž bychom mohly být my dva někde pryč, někde kde není válka,kde není špatné být Němec. Někde na venkově. Vzal bych ho na pole a řídili bychom spolu traktor . Leželi a dívali se na hvězdy. Ta představa až bolí co mi Hitler sebral. Pak mi ale zvonil telefon a já byl zpět v té smutné realitě." Ano? Jistě pane přijdu zítra v 10. Děkuju nashledanou." Volal mi někdo od Královny. Prý budu jmenován jako válečný hrdina a dostanu nějaký pitomý odznak. To mi mé kamarády nevrátí...ta léta teroru už vůbec.
Čím déle jsem sám ti víc se propadám. Skoro nespím jen maluji. Další den jsem si vyzvedl odznak. Hned jak jsem ale vyšel z paláce chtěl jsem ho hodit do Temže. Rozmyslel jsem si to nechal jsem si ho. Došel jsem k hrobu Hange. Položil květiny s odznakem. Ona si ho zaslouží víc.

5.8. 1945

Je to tu . Konec . Hitler prohrál a víte co je nejvtipnější? Ten bastard se zastřelil. Jsme tak nasraný. Za to co provedl a nedostane žádný trest. "Kretén. Zkurvenej jeden ,Hajzl zasranej. Doprdele!" Začal jsem řvát na celý byt. Asi tady nakonec zůstanu. Vzal jsem vázu a hodil s ní o zeď. Tím se ale voda vylila na můj obraz Erena. Ten nejhezčí. "Ne kurva to jsem nechtěl sakra ne."
Snažil jsem se obraz usušit hadrem ale už bylo pozdě,barvy byly všude.
Musel jsem ho vyhodit a namalovat nový.
Brečel jsem u toho jak jsem opět vzpomínal na ty kouzelné chvíle s ním.
Co s ním je asi teď? Zatkli ho? Nebo utekl? V tom mě napadlo . Odjedu ho hledat . Vím je to bláhové,ale je tu přeci šance že ho najdu? Jen.. prosím ať není s někým jiným. Vím jsem sobec ,ale vážně bych ho chtěl zpět jen pro sebe. Zítra se sbalím a vyrazím do Francie. Namísta, kde by mohl být.

Byl tu tedy onen den . Den kdy jsem po roce a půl opustil Británii do, které jsem se snažil dostat poslední 3 roky.
Ve Francii jsem vyrazil na úřad. Ptal jsem se každého zda neví kde skončil voják a Poručník Eren Jaeger. Nikdo ho neznal,ale pak se našla žena která měla zápis, že hlídal tu vesnici. Bellien. Ale jeho zápis končil odvelením na frontu . To bylo vše. Zíral jsem do těch papíru a hledal jakýkoliv detail . Skrytou informaci . Nic.