Bellien

9. Kapitola

Levi

Dali jsme si naše poslední sbohem . Otočil jsem se a chtěl jít ale on znovu zvolal mé jméno. " Levi já -"
"Já tě miluju sbohem! Najdu tě!" Podíval jsem se naposled do těch dvou smaragdů.
A vydal se k vesnici . Cítil jsem jak mi slzy stékají po tváři. Já nechci brečet. Zasranej spratek . Zasraná válka. Zasranej Hitler a zasraná láska.  Tohle jsem neměl v plánu. Tohle ne ,ale co s tím nadělám. Hlavně mě nesmí nikdo poznat  . Došel jsem na nádraží. Náckové tu hlídali. Koupil jsem si lístek. Doufal jsem, že vypadám dostatečně jako německý voják. Vzal jsem si vlak do Calie . " Hej vy předložte nám doklady!" Zakřičel na mě jeden z nich . Vytáhl jsem své falešné doklady. " V pořádku pane můžete jít. Heil Hitler!" Uff uvěřil tomu."Heil Hitler." Teď aby nepoznali můj přízvuk. Německy neumím tak dobře jako francouzsky či anglicky.
Vlak přijel a já nasedl . Čeká mě 3 hodinová cesta . Vytáhl jsem si oblíbenou knihu . Bohužel nevím název. Je už hodně stará, našel jsem ji v zákopu.
Začetl jsem se a vzpomínal na Erena.
Díval jsem se na projíždějící krajinu a přemýšlel. Až skončí válka bude svět náš.
Nějak mě najde ,a nebo já jeho. Koupíme si dům. Já budu pracovat ve vysněné čajovně a on ? Čím by chtěl být? Ani to nevím..
Prosím hlavně mi neumři Erene.
Usnul jsem . Ale neměl jsem noční můry. Dokud jsem neviděl Erena umírat. Probudil jsem se uprostřed cesty. Blížil jsem se ke Calie . Knihu jsem uvidil a políbil klíč od Erena. Vlak zastavil a já si to kráčel pryč od nádraží. " Tak a co teď?"
Podíval jsem se na papírek který mi vtiskl Eren do ruky , když jsme se loučili. Brams 123. Tam by se měl nacházet Erenův kamarád. Takže jsem se vydal na místo určené. K mé smůle tu barák nestál. Vlastně tu všechno bylo zničeno. Wermacht sem shodil bombu . Kdo ví jestli ten muž stále žije. Jenže místo toho jsem našel někoho jiného. " Pane pane počkejte!" Chtěl jsem odejít ,ale něčí hlas mě volal. Nevěřil jsem , že ten hlas ještě někdy uslyším . " Hange?..." Teď už vážně nerozumím. Už podruhé jsem si myslel , že zemřela. " Levi ! Já tě našla!" Obsjala mě." Jak?! JAKTO VŽDYŤ JSI PŘECE PADLA NA ZEM A BYLO TAM GESTAPO?!"
" Levi nech mě to vysvětlit. Já to nechytla . Jen jsem to dělala. Věděli kdo jsem a tak jsem předstírala svou smrt. Jakmile odešli hledat tebe vypařila jsem z místa. Podařilo se mi díky jednomu klukovi dostat se na vlak. Schovala jsem se tu v Calie. Blízko spoji do Británie. Našla jsem totiž zbytek naší jednotky. Byli celou dobu tady . Pojď ukážu ti, kde se schováváme. Chystáme se vrátit do Británie."
" Hange jsi geniální. Nemám slov. Jsem tak šťastný, že jsi v pořádku."
" Já jsem též ráda, že žiješ. Jakože jsi přežil ty?"
" Eren mě schoval."
"Kdo je Eren?" Doufal jsem , že na to se nezeptá. Rypavá Hange." To je jeden voják.. německý. Zachránil mi život."
"Proto máš ten klíč na krku?"
"Je od něj."
" Počkej..."
" Německý voják? Levi ty -"
" Ano Hange." Řekl jsem pološeptem. Došlo jí to. " Je to nebezpečný. Ale jsem ráda, že žiješ." S tím jsme došli do takového zničeného opuštěného baráku. Do jeho sklepa konkrétně. Bylo tu asi 5 dalších vojáků . Neznám je nebo si je nepamatuju ,ale měli britskou uniformu. " Kdy se vracíte?"
"Dnes v noci." Kývl jsem hlavou na souhlas. " Jsi připravený se vrátit?"
"Ano ,ale bez Erwina to bude špatné.."
" Já vím také na něj myslím."

Eren

Když už jsem byl klidnější nastartoval jsem auto a vyrazil k frontě. Zaparkoval auto a nahlásil se kapitánovi. V levé ruce zbraň. V druhé ruce tisknoucí Leviův odznak. Strčil jsem si ho do kapsy . A pomalu jsem se brodil zákopem. Hledal jsem Mikasu a Armina. Všude jsem viděl mrtvá těla nebo zraněné vojáky. Opět jsem slyšel ty výstřely. Bomby . Zacpal jsem si uši. Nechci slyšet ten nářek. Zahlédl jsem svého blonďatého kamaráda. " ARMINE!" Zakřičel jsem na něj. " Erene ? Jsi to ty?! Mikaso Eren je zpět!" Rozeběhl se ke mně. "Armine jsem tak rád že žiješ." Objal jsem ho. Přiběhla Mikasa. Též jsem ji objal a brečeli jsme. " Já jsem tak strašně rád, že jste v pořádku."
" Mysleli jsme si , že už se nevrátíš. Jsi v pořádku?"
"Ano jsem a vy?"
"Ano ,ale Sasha to dostala..." Rozbrečel jsem se znovu. " Hej vy tři okamžitě se připravte na boj začne palba." Rozkázal kapitán Pixis. "Jistě kapitáne!"
Vzal jsem zbraň,popolezl blíže ke kraji zákopu a namířil. Pal. Další rána střídá druhou. Jenže po nějaké době střílení přilétla bomba . Otřásla se země a odhodilo mě to pět metrů pryč. " Ahhh kurva ne." Schytal jsem to do břicha. "Erene zůstaň na místě nehýbej se já. Zacpu to ano? Vydrž prosím."

Mikasa mi tlačila na ránu. Jsem tu jen chvíli a už umřu doprdele. Díky bohu se jim podařilo ránu ucpat . " Jdu pokračovat. Vystřílim do nich tolik olova že se budu bát vzít znovu zbraň do rukou." Střílel jsem jak pominutý. "Běžte útok!" Zakřičel kapitán. Vyběhli jsme za zákopu a vyhejbali se střelám. Dostali jsme se až k zakopu Francouzů. Jednoho za druhým jsem zabíjel. Ale rána krvacela a já zakopl . Už už jsem viděl smrt ,ale mikasa toho krypla zabila. Cítil jsem jak mě někdo zvedá a utíká se mnou na zádech. Byla to Mikasa s Arminem.
"Erene? Slyšíš nás?" Uslyšel jsem Arminův hlas." Armine?"
"Mikaso probudil se!"
"Erene tolik jsem se báli, že je po tobě." Brečela Mikasa. Jediné na co jsem ale myslel ,byl Levi.

Rok 1944

Utíkal jsem lesem a střílel. Ty zasrany Francouzi nás právě pronásledovali. Mají teď přesilu . Hiletr ztrácí síly. Mám hrozný strach co s námi bude po válce.
Jsem Německý voják to neskončí dobře. "Mikaso Armine! Utíkejte já je zdržím."
"Ne bez tebe nejdeme !"
"Serte na mě a utíkejte kurva!" Blíží se konec roku . Ve válce už je  zapojeno i USA. Pomalu získávají zpět území Francie ,ale já se potřebuju dostat do Británie. " Už jsme skoro u vlaku . Schováme se tam!" Zakřičel jsem na ně." Ano !" Doběhli jsme k vlaku a schovali se doufajíc, že nás nenajdou . Nenašli naštěstí.

Konec Války 5.8 .1945

Je to tady . Končí válka. Hitler to prohrál!
Jsme schovaný v jednom kostelu a posloucháme rádio. Všichni němečtí vojáci se mají stáhnout z válečných oblastí a zůstat na místě. A tak se stalo že nás našli Američani. Uvěznili nás dokud nepřišel soud. Ale díky bohu jsme nedostali nějaký vysoký trest. Jen peněžní částku,kterou musíme zaplatit jako odškodné za naše zločiny. Ale kdo si tohle vybral? Neměli jsme na vybranou. My museli jít do války. Ano ze začátku jsem věřil Hitlerovi,ale tohle nebyla čest státu jakou jsem si představoval . Tohle byla genocida. Každou chvíli myslím na Levie. Zda je v pořádku  v Británii. Doufám, že mi neumřel...