Území jaspisu a bizonů

1. Krvekrálové | kapitola první

(o pět let později)

Druhá polovina zela prázdnotou a chladem. Malátně se posadil a pootevřel oči. V místnosti bylo přes dvacet devět stupňů, puštěné topení zanechávalo na oknech sraženou páru, ale hlavní bylo, že se Cole netřásl zimou, která během ranních hodin ještě klepala na parapety a chtěla se vloupat pod jeho kůži a do jeho kostí.

Musel odejít před hodinou nebo dvěma. Nezbyl po něm ani pach odchodu.

Zvedl telefon. „Sylvie?"

„Jo?"

„Kdy odešel?"

„Ve čtyři ráno." Před třemi hodinami.

Prohrábl si vlasy a jemně vydechl.

Nedostupnost patřila odjakživa Coleovi, Aaron sice tajnůstkářský byl, ale snažil se vysvětlit každý postoj, který k Domu nebo k Rodině zaujal. Sylvie si troufala říct, že v tom mohou hrát roli obchody, ale Cole si myslel něco jiného. Podobalo se to okamžiku, kdy mluvil o své sestře, ale nenazval problém jménem.

Každé ráno se Aaron beze slova vypařil. Pokaždé se vrátil v obleku, převoněný a trochu jiný. Cole se obával jedné věci; ale jestliže o ní Aaron nemluvil, Cole neměl důvod začínat.

„Penty, paní Nancy by tě ráda viděla."

Koukl na záznamník na nočním stolku. Od doby, kdy Chris Benjamin zmizel, ztratili zaměstnanci domu důvod oslovovat Nancy Benjaminovou jako „paní domu", takže zůstalo jen „paní" z respektu k Aaronově matce. Sandra, jakožto její bodyguard, ale k ní stále chovala úctu, mnohem větší než Aaron s Coleem dohromady.

Pokud možno, tak se Aaronově matce vyhýbal. Možná za to mohlo to, že je ženou, že byla ženou mocného krále, že je ženou, která jen přijímala rozkazy. Nepovažoval ji za svéprávnou osobu, protože kdykoliv se s ní setkal, vypadala jako zbloudilá panna, jež neví, co se svým životem. Nemělo by se loutkám ulevit? přemýšlel několikrát předtím. Jenže pokud byla Nancy vychovávána jako loutka ve své původní rodině, pak ztráta loutkáře z ní udělala ubohé kotě, které nechápe princip svobody. Jediný případ, kdy se jí rozsvítí oči, je, když uvidí syna – věrnou kopii Chrise.

Měl by jí dát šanci. Měl by jí více věřit. Měl by zaplnit mezeru, kterou ztratila, ale nemohl. Až moc vztah matky a syna nepodporoval – ještě se nesetkal s matkami, které by nebyly psychicky choré.

Proč ho chce Nancy vidět? Nechtělo se mu. „Řekni jí, že přijdu."

Oblékl si hnědé tričko a kalhoty. Zavrtal se do svetru s límcem a třením si zahřál dlaně. Nemohl riskovat, že si k němu posledni toulavé doušky chladu najdou cestu. Nedokázal říct, co přesně by se odehrálo, kdyby se proměnil.

Na dlouhé chodbě se setkal s lidmi, jejichž tváře si nikam nedokázal zařadit. Pachy se mísily, ale kdyby chtěl, dokázal by jim přiřadit správnou charakteristiku, měl však moc práce s tím, aby byl v pohybu. Natrefil na Kellina, ale ten zrovna navigoval své pracovníky bezpečnostní agentury, rozdal jim rozpisy směn a něco říkal. Už z dálky působil mrtvolně, jako pokaždé, co se s ním Cole setká.

Zaklepal na honosné dveře a vstoupil. Trvalo rok, než si zvykl na systém pater a jednotlivých chodeb. Ze začátku matoucí, ale když pochopil, v čem spočívaly kódy nad výtahy, probouzel se s lepším pocitem, že nezabloudí.

Nancy se dívala z okna. Měla na sobě oblek, jaký nosí policisté. Kdyby nebylo tenkých ramen a štíhlé postavy, myslel by si, že před ním stojí muž – před lety si dlouhé vlasy až po pás nechala zkrátit tak, že vypadala jako dokonalý model muže. Ztráta jiskry v očích byl detail, který z Aaronovy matky vytvořil chladnou sochu.

V jisté chvíli, kdy se pomalu otáčela, spatřil mlhavou vzpomínku; jak se Chris Benjamin otáčel, aby propálil osazenstvo očima. Jako by ten člověk ještě žil v mrakodrapu. Jako by se jednalo o sen. Jako by nikdy nezmizel.

Černé oči. Žádné fialky. Popraskané rty. Náhrdelník se symbolem pantera zmizel bůhví kam. Prsten jako jediný zůstal, toho se dotýkala, kdykoliv spolu jedli u stolu. Fyzická vzpomínka. Na co může tato žena vzpomínat, když měla za muže takového krutovládce? Jinak ho ani Cole nepoznal – nic jiného, žádnou jinou nálepku, si Chris Benjamin v Coleově pohledu nezasloužil.

„Nechala jsem ti vzkazy na záznamníku."

„Spal jsem."

Sklopila hlavu. „Nevěděla jsem, že je proměna tak vysilující. Jsi první, se kterým jsem se potkala."

Říkala to pokaždé, co se proměnil zpátky v člověka. Tato žena uvízla ve smyčce, proto si s ní neměl o čem povídat. Každé období, které se vystřídalo, pozoroval, jak se z této ženy stává chřadnoucí skořápka. Kdyby nebylo Aarona, Cole by si troufal říct, že jediné, s jakou myšlenkou by se Nancy probouzela, by definovala sebevraždu.

Kde je ta osoba, co se postavila Chrisovi, když vyhrožoval Aaronovi? Kam zmizel její temperament? Důstojnost? Osobitost? Kam se částečky osobnosti poděly, kam se zrnka třpytu ztratila?

„Co potřebujete?"

Podívala se na něj stylem, jako by nechápala, co tady Cole dělá. Naskenovala si ho. Zůstala civět na svetr. Chápal, proč. Její kůže se leskla potem, zatímco Coleova kůže se třásla alergií na zimu.

„Myslím, že by bylo vhodné dát tvým vlasům nějaký tvar, Cole." Když luskla, v potemnělé hale se objevila po rybízu vonící žena, ověšená stříbrnými doplňky, které se třpytily i v jejích vlasech. Prameny měla políbené nádechem mědi a zeleni, což byla šílená kombinace pro eleganci, kterou žena zastupovala. Pohlédla na Colea téměř pohrdavě — a v tu chvíli si byl los jistý, že to není dobrý nápad. Rybíz a aerosolové chemikálie. Voda a divočina. Nově příchozí musela hodně času trávit blízko akvária.

„Cassia Larbaque," představila Nancy ženu. „Má dlouholetá kadeřnice. Postará se o tebe."

Zaťal svaly na nohou. Úkosem na Cassiu pohlédl, aby jí dal najevo, že s ním se nezahrává.

„Vím, na co myslíš, hříbě," usmála se Cassia. Duhovky jí z nějakého důvodu zářily uspokojením, takže si její předchozí výraz musel špatně vyložit. „Nemusíš mít obavu. Maso jsem zavrhla stejně jako touhu po lovu."

„Lovecké instinkty nejde zahodit jen tak," namítl tiše Cole.

„Co kdybychom si o tom popovídali, zatímco se budeš v zrcadle pozorně dívat na to, pod jakým úhlem svírám nůžky?"

Dobře. Tohle neřekne ledajaký masožravec.

„Phu, tohle zvládneme, Nancy. Takže na rovinu, chlapče, zastupuji sice krokodýly, ale jsem naprosto čistá. To ti může dosvědčit i tvůj muž."

Polila ho nejistota, nedokázal ale její přítomnost odůvodnit. Kolikrát jen vstoupil do krvechtivého chřtánu a kolikrát z něj vylezl celý? Někdy uvažoval, kdy ho štěstí nebo obrovská náhoda opustí. Byl na to připraven.

Prameny vlasů se dotkly jeho lící.

Když ještě žil s matkou, stříhal si vlasy sám. Možná by nebylo na škodu přenechat svou důstojnost stranou a vložit důvěru do někoho druhého než do sebe samého. Opakoval mu to Marco Garwe... stále a stále dokonala. Tvá koruna už nehoří, Cole. Ozařuje, ale nepálí. Můžeš ji položit na zem.

Svěsil ramena. Bolely ho oči, potřeboval ještě spát. Zavrtat se do tepla, do vzpomínky, kdy ležel vedle Aarona, vrátit se zpět do okamžiku, kdy na něj druh čeká na kraji lesa, kdy svírá v náruči několik dek a mikin, aby nahé tělo zabalil do lidské hřejivosti.

Vítej, pozdravil tiše Aaron do jeho dlouhých vlasů. Jsem tu s tebou.