Hraničářův učeň: První hraničářka II.

25. - Klidný přístav

Erak nervózně přešlapoval po tlustém měkkém koberci, který ležel pod oknem, ze kterého vyhlížel na město. To bylo zaplaveno růžově kvetoucími stromy, které tady viděl poprvé v životě a nemohl se dočkat, až o nich bude doma vyprávět celé vesnici.

Byl v Nihon-džinu už týden a nevyřešil nic. Nelíbilo se mu tady, stejně jako se tady nelíbilo jeho posádce. Už rozbili nespočet oken a dveří. Všechno tady bylo až moc křehké a vachrlaté, že v místnostech se báli normálně mluvit, aby nepraskly i ty podivné lampy ze skla, co vysely u stropu. Ze stejného důvodu se uchýlili zpět na palubu, kde si v klidu spali v podpalubí namísto úzkých lehoučkých postelí, které pod jejich vahou měly tendenci praskat. Byla to zkrátka zvláštní země, kam on nepatřil. Věděl to on a už to vědělo i celé město.

Promnul si zátylek, už tady čekal hodinu, než ho přijme císař, který přijel do přístavu včera večer. Ráno mu hned předal poslíček vzkaz, že je u císaře očekáván. Měl se dostavit do jeho městského paláce. Jenže netušil, že očekáván bude znamenat, že on bude čekat.

Rozhlédl se po předpokoji, kam ho odvedl majordomus tohoto městského paláce. Stěny byly celé pomalované drobnými růžovými květy, které ladily s vybavením celého pokoje. Erak si tam připadal ještě nepatřičněji, než kde jinde. Růžová barva zkrátka nebyla jeho nejoblíbenější. 

Do pokoje vedly dvoje dveře, jedny se konečně otevřely a v nich stál majordomus, který mu pokýval rukou ať vstoupí. Překročil práh a ocitl se, na Nihon-žin, v nezvykle velké místnosti. Naproti němu byla celá stěna vykládána sklem a byl z ní výhled do rozhlehlého parku, který se nacházel téměř uprostřed města. Po jeho pravici seděl na vyvýšeném podstavci muž, který byl velmi honosně oblečen a Erak z toho vydedukoval, že to bude pravděpodobně císař. 

"Císařské Veličenstvo, přál jste si přijmout na audienci tohoto Skandijského muže. Jeho jméno je Erak, je to oberjarl Skandie a přijel na naši žádost o pomoc," majordom po představení Eraka v obecném jazyce ustoupil na stranu a pokynul mu. Erak nervózně popošel před císaře, rozhodil rukama a nervózně si odkašlal: "Tak jsme přijeli." Prohlásil do ztichlé místnosti. Panovník nebyl v místnosti samozřejmě sám, obklopovala ho čtvrtina dvora včetně stráží. Kvůli tomu mu také tak dlouho trvalo, než sem dorazil, sbalit celý dvůr nebylo jen tak.

Císař pozvedl obočí, nápadně si Eraka prohlédl a pak pomalu pronesl: "Vskutku." Erak se ošil a nevěděl, co si se situací počít. Nikdy si na povídání nepotrpěl, myslel, že sem přijede, řekne jim, že hraničáři dorazili a že je ideální čas na to poslat tam svoji armádu. To mělo podle jeho výpočtů zabrat maximálně jedno odpoledne. Nechápal potřebu těchto lidí o všem dlouho přemýšlet a pak se o tom dlouho radit. 

Císař se najednou nečekaně zvedl a došel ke skleněné stěně. Ruce si spojil za zády: "Takže přijeli..." řekl si spíš pro sebe, jakoby tomu nemohl doteď uvěřit. Erak udělal jeden krok k němu ale stráže mu dali jasně najevo, že udělá-li další, bude toho litovat. Skandijec přešlápl na místě: "Ano, přivezli jsme je sem." Císař se k němu pomalu otočil: "Řekni, kde jsou teď, co plánují, co od nás potřebují." Erak skromně rozhodil rukama: "Když jsem je opouštěl, chystali se překročit pohoří a dostat se do Nimánž. Co plánují nevědí podle mě ani oni, ale poslali mě sem, abych vás informoval a přivedl tam vaši armádu."

Císař se otočil zase zpět k oknu: "Je to klidný přístav, že? Lidé jsou tu zvyklí na mír," řekl skoro až zasněně: "Lidé si zde nedokážou připustit, že na kontinentě je nějaké nebezpečí, chápete?" Erak absolutně netušil, kam tím císař míří ale němě přikývl, protože císař pravděpodobně neočekával odpověď. "Nejde to. Nemůžu lidi vystavit tomu stresu, že se tady šikuje armáda." Erak pozvedl obočí: "Ale oni tam tu pomoc potřebují, to vy jste je vyhledal, aby vám pomohli takticky a ne vojensky," snažil se udržet si klidný tón. Císař se otočil: "Špatně jsem se vyjádřil. Jde o to, že vojáci nepoplují odtud, ale z jiného přístavu. Nachází se několik kilometrů na sever v zátoce, kde se armáda může v klidu nalodit a nestresovat tak naše poddané."

"My můžeme okamžitě vyrazit," řekl dychtivě oberjarl a nechal se na chvíli unést představou, že by konečně byl zase na moři. Císař úsporně zvedl obočí: "Než sešikujeme potřebné muže, bude to chvíli trvat. Můžete počkat tady, pokud chcete. Ve Stříbrné zátoce, jak tomu místu říkáme není žádné město jen menší rybářská vesnice, která je většinu roku opuštěná." Erak okamžitě zakroutil hlavou: "Nene, není potřeba, abychom tady zůstali. My tam klidně počkáme." 

Císař se snažil potlačit úsměv: "Ano, slyšel jsem jisté zvěsti o vašich... příhodách." Skandijec pokrčil rameny: "To víte no, zkrátka jsme jiná kultura," řekl se smíchem v hlase a císař pokýval hlavou: "Ano, samozřejmě se nedá očekávat, že se budete v neznámém prostředí cítit příjemně, zvlášť, když je takto odlišné." 

Drobný císař pokynul strážným, že si mají dát pohov a přistoupil k mohutnému muži, který vypadal v pastelově vybavené místnosti značně nepatřičně: "Můj poradce mě zpravil trošku o vašich zvycích," prohlásil a natáhl k oberjarlovi ruku. Erak ji s potěšením přijmul a císař pocítil silný mocný stisk: "Vyřiďte vašim přátelům, že jim moc děkuji a mrzí mě, že se s nimi nepotkám osobně. Bohužel mě tady drží jisté vnitřní záležitosti, které by se nepříjemně vyvinuli pokud bych opustil zemi." Erak chápavě přikývl: "Jistě, mimochodem nepotkal jsem nikde Junichira, je tady?" zeptal se na otázku, která ho tížila od jeho příjezdu. Nihon-džinská loď měla vyplout z Araluenu až několik dní po jejich, zajímalo ho, jaká byla cesta a zda měli obtíže.

Císař pustil jeho ruku a zachmuřil se: "Vy jste to neslyšel?" Erak stáhl ruku k boku a opatrně se zeptal: "Neslyšel jsem co?" Císař si opatrně odkašlal: "Máme zprávy, že na pobřeží Aridy se našly trosky jedné z našich loďí. Myslíme si, že to byla právě ta, kterou jsme vyslali do Araluenu. Bohužel, posádka se nenašla." Skandijec zaklel: "Věřte mi, že je mi to líto," muž naproti němu děkovně pokýval hlavou. "Majordomus vás zavede k našemu generálovi, zdržuje se teď tady ve městě, ten vám dá veškeré potřebné mapy a pokyny k setkání se s armádou," vysvětlil oberjarlovi a tím jejich setkání ukončil.

)(