Hraničářův učeň: První hraničářka II.

3. - My dva

Po té večerní roztržce se sice malinko situace uklidnila, ale stejně se už nic nevyřešilo. Všichni se taktně odebrali ke spánku. Dívka si schválně lehla jinam než Einar. Nechtěla s ním řešit to, co mezi nimi viselo nevyřknuté.

Thea měla hlídku jako poslední a na Horáce, který jí vzbudil jen kývla. Zkontrolovala, zda jsou spící otroci stále pevně svázaní a pak poodešla od tábora na vyvýšené stanoviště hlídky. Uvelebila se v prachu, zády se opřela o kámen, který se jí nepříjemně zabodával do lopatky. Zajistila si tak, aby neusnula.

Začala očima prohledávat stíny kolem tábora. Nejprve v malém kruhu, pak v širokém, pak se opět zaměřila na oblast kolem tábora. Nikdy se nedívala jen jedním směrem a do jedné vzdálenosti. Měnila směry očí, naslouchala nočnímu tichu.

Hodinu před úsvitem v táboře zaregistrovala pohyb. Byl to Einar, který se potichu zvedal a tiše, jako duch, se plížil k dívce. Thea se ani nehnula a pozorovala krajinu okolo sebe.

Když k ní mladík došel, rychle si k ní přisedl. Seděli naproti sobě, aby každý mohl hlídat ve svém zorném poli. Takových hlídek už zažili mnoho. Mluvili spolu, ale byli neustále ve střehu. Nic by jim neuniklo.

Mlčeli. Očima se nestřetávali, nebylo potřeba. Bloudili jimy po temných zákoutích kamenné pouště a jen vnímali přítomnost toho druhého. Jeho dech, jeho teplo.

"Jsi odtažitá," zašeptal tichounce Einar a na vteřinu se jeho oči zastavily na její tváři.

"Ne, nejsem," odpověděla stejným šeptem a na mladíka se nepodívala. Einar si povzdechl a bleskurychle si ji přitáhl do polibku. Thea se rychle odtáhla a zpražila ho pohledem. Na mladíkově tváři se objevil vítězoslavný úšklebek: "Vidíš? Jsi odtažitá."

Thea nejprve ani nemrkla, jen se na něj upřeně dívala, ale po chvilce sklopila oči: "No dobře, jsem,", a znovu se rozhlédla po okolí. Einar si ji přitiskl na hruď, viděli si tak přes ramena.

"Tak co se děje," zašeptal jí Einar do ucha.

Dívka si povzdechla: "Byl tu na výzvědy. Víš, co to znamená,", řekla dívka starostlivě a odtáhla se od něj, aby mu viděla do očí. Mladík přikývl: "Ano, vím."

Dívka kývla hlavou k táboru, kde spali jejich společníci: "Ale oni ne."

)(

Rozdělali malý ohýnek, aby si ohřáli vodu z nedalekého horského potůčku na kávu. Bylo krásné ráno a čisté nebe napovídalo, že bude velmi parný den. Skupinka seděla kolem ohně, snídala a hraničáři už nasávali vůni té povzbuzující tekutiny. Thea s Einarem seděli zády opření o sebe kousek dál než ostatní a potichu jedli skromné jídlo.

Když se dosnídalo, rozlila se káva do misek a všichni, kromě Skandijců, kteří dávali napít vody zajatcům, ji blaženě popíjeli. Začal Halt: "Tak dobře, řekněte nám, co víte o tom zvědovi,", a otočil se k mladé dvojici. S uchechtnutím odpověděl Einar: "Nejde o Alího. Vy potřebujete vědět, jak obecně fungují zvědové ze Sakahu."

"A jak fungují?" zeptal se Gilan a přisedl si z druhé strany ohniště blíže k mladé dvojici. Dívka odložila misku s kávou do prachu, aby ji nerozlila roztřesenýma rukama. Jakákoli zmínka o Sakahu ji stále vracela všechny špatné vzpomínky a zkušenosti.

Gilanovi odpověděl Einar, který vycítil dívčinu úzkost: "Fungují tak, že se posílá vždy jen jeden. Je jeden problém, jeden zvěd. Byla by to urážka jejich schopností, pokud by jich poslali více."

"Takže jako u nás. Jedna vzpoura, jeden hraničář," prohlásil Will. Einar se na něj usmál: "Ano, nějak tak."

"Tak to máme problém," ozval se Halt, kterému došlo, kam Einar míří. Mladík přikývl, ale ostatní nechápali.

Thea to vysvětlila, už byla klidnější: "Znamená to, že se nemusíme bát, že je zde někdo další. I když jsme prohledávali okolí, je dobré se připravit vždy na všechno. Ale je jisté, že Sahak svá pravidla nemění. Každopádně, to že posílají na výzvědy jen jednoho zvěda, znamená, že o to více je důležitý. To znamená, že pokud se Alí nevrátí, bude problém."

Gilanovi to docvaklo: "Jistě, .... a co tedy uděláme, abychom se neprozradili ještě dříve, než vůbec stihneme něco udělat."

Thea se malinko usmála: "Dáme Ehmedovi něco, co chce ještě více než zprávy od zvědů."

Halt se na ní nejistě podíval: "A to má být co?"

Mladá dvojice se na sebe přes ramena podívala, Einar dívku pohladil po tváři a celému táboru oznámil: "Nás dva."

)(

Ahoj!
Snad mi tu ještě někdo zbyl. Paradoxně, čím více času teď mám, tím více nepíšu, nečtu, nemaluju... je to složitá doba, ale věřím, že to zvládneme.
Uvidíme se u další kapitoly!
Hodně zdraví ♥
Vaše holkaXx