Mafia & Love

Kapitola druhá

SCARLETT

Ležela jsem v posteli zachumlaná v peřině. Otočená k oknu a pozorovala z něj, jak se v letním večeru pohybují po větru zelené listy.

Měla jsem v hlavě úplné prázdno. Připadalo mi, jako kdyby mi v mozku plácala opička s činely. Nic tam nebylo.

Kdyby mě kdokoli viděl, tak by si myslel, že jsem mrtvá. Bez života, bez jakéhokoliv pohybu. Jen chyběl ten odporný zápach shnilého masa a moucha na mrtvolně skelném bělmu, která by mi tam pochodovala a kladla mi do něj vajíčka. Hnusná představa, ale nějakým způsobem fascinující.
Nevím, kde se vzala, ale po tváři mi stekla osamocená slza.

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Proboha, jak mi to mohli udělat. Nechtěli snad pro mě to nejlepší? Pravděpodobně asi ne. Ale už delší dobu přemýšlím, že jsem se stala černou ovcí rodiny.

Rodiče mě chtějí provdat do té odporně nejhorší rodiny, kterou tak moc nesnáším. Do rodiny Smith. Je mi z toho zle, smutno, rozhořčeně.
Nikdy jsem si nemyslela, že mi tohle někdy udělají. Vždyť jsem přece tatínkova holčička. Nebo jsem spíš byla.

Změnil se po té jedné osudné noci. Ale to je zase jiný příběh, třeba si ho jednou připomenu, ale teď jsem to otevírat ještě nechtěla. Pořád je to pro mě bolestivé.

Doufala jsem, že mě máma bude bránit, nebo aspoň něco řekne, ale zase se postavila na otcovu stranu a nebránila svou dceru. Jako vždy. Nic jiného jsem nečekala.

My jakožto ženy v mafii nemůžeme nic. Já na to úplně zapomněla. Nemůžeme si ani obhájit ten svůj stupidní názor. Ale pokud jsi rychlejší a bystřejší, tak vyhraješ.

Ať zapomenou na to, že si nějakého muže, kterého jsem dlouho, fakt dlouho neviděla vezmu. Pamatuju si ho z dětství dost dobře. Byla to moje první a taky poslední láska, i když byla dětská. Byla to jedna hezká a i zároveň nepříjemná vzpomínka, která se mi jako na pokyn vybavila.

Byla to má dětská zlomená láska. Když mi bylo takových osm. Jemu mohlo být tak nějakých dvanáct? Asi jo. No a Jamiemu bylo tak čtrnáct ne-li patnáct.

Už tehdy byl pěkný. Už předtím se začal zajímat o holky dřív než by mělo být normální. Všichni tři jsme si kopali a smáli se u toho. Jamie a Justin byli nejlepší kamarádi. Říkali si JJ. 

Milovala jsem oba dva. Byla jsem jen malá, hloupá holka. Měl krásný úsměv a nádherné oči barvy whisky. Měl takový klukovský vzhled.
Měli jsme prázdniny a všichni  jsme se rozhodli, že si zahrajeme. Vždycky když mi měl kopnout míč, tak se mu v nich zablýsklo a kopl mi míč o dost dál, ale po letech co jsem ho znala, tak už jsem něco takového čekala. A měla jsem na něj nějakou strategii.

,,Musíš se snažit víc.“ Řekla jsem a vyplázla na něj dětinsky jazyk. Zasmál se a zatřásl hlavou. ,,Asi na tebe budu muset vymyslet něco jiného sluníčko.“ Zahihňala jsem se. Říkal mi tak, protože jsem se prý až moc usmívala.

,,Dokaž to." Byla jsem už v tom věku bojácná. Jamie nás se smíchem pozoroval. Najednou jsem viděla jak se proti mně Justin rozeběhl a já nestíhám vyběhnout a on už mě chytá kolem pasu a povalil na zem.
Začal mě lechtat a já pištěla. Házela sebou, kopala, prosila ho ať toho nechá. Ale to ho nikdy neobměkčilo. Prosila jsem Jamieho, aby mi pomohl, ale ten šmejd se mi jen smál a stál na stejném místě.

„Prosím do-doost,“ prosila jsem ho se smíchem. „Žádný takový. Tohle je trest za ten tvůj zlobivý jazýček.“ Vysmíval se mi. Byl nade mnou obkročmo, takže jsem mohla kolenem zasáhnout jeho slabiny.

Najednou přestal, když ucítil jde mám koleno. „To neuděláš,“ posmíval se mi, ale viděla jsem v jeho očích i strach. Měla jsem výhodu. Teď jsem byla já, kdo se mu vysmíval. Trochu jsem přitlačila. On sebou škubl a nadechl se. Potom se podíval na Jamieho. A já měla příležitost, se z pod něj dostat.

Když se podíval, pod sebe, tak už jsem tam nebyla. Jaké překvapení co? Znovu jsem na něj vyplázla jazyk a vysmívala jsem se mu. Jemu se vytvořil šibalský úsměv. A sakra. Pomyslela jsem si.

Ale když se podíval na pravou stranu ode mě, v očích se mu zračilo něco, co jsem u něj nikdy neviděla. Podívala jsem se na to místo, kam se díval a uviděla, jak kolem prochází nějaká holka. Byla pěkná, na svůj věk byla vyvinutá víc než kterákoli jiná. Třeba já.