STEJNÝ SVĚT. PŘESTO DVA ODLIŠNÉ ŽIVOTY.
JEDEN BRUTÁLNÍ. DRUHÝ JEMNÝ.
ALE PŘESTO SPŘÍZNĚNÉ DUŠE.
Když on si užíval svého života s přáteli a svého postavení. Vše se mu dařilo. Byl to NĚKDO. Kdybyste se mu dostali pod ruce, už by vás nikdy nikdo nevid...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno jsem se vzbudila s infarktem na srdci. Vyletěla jsem do sedu a otevřela oči dokořán. Nějakej šílenec mi bušil na dveře. Chytila jsem se za hlavu. Hučelo mi v hlavě a málem si vytrhala všechny vlasy. Myslela jsem si, že zešílím. Byla jsem hrozně unavená. Moc jsem toho nenaspala.
,,Co?“ zeptala jsem se s chraplákem a rukou jsem si protřela oči. Kdyby nebylo rána, tak bych zakřičela.
,,Vstávej. Máš dole snídani. A už konečně vylez z té postele!" ozval se za dveřmi pokoje otec. Byl naštvaný. A já nemám být? Pomyslela jsem si. Nikdy takový nebyl. Teda co si pamatuji, tak to byl milující a laskavý otec. Byla jsem ještě malá, takže si to mohu i nějak jinak pamatovat. Ale změnil se, když se stala ta osudná noc. Od té doby to už není on.
,,Já, ale nemám hlad!" Opak byl pravdou. Měla jsem strašlivý hlad. Včera jsem toho moc nesnědla. Žaludek mi odpověděl kručením za pravdu.
,,Nebudu to opakovat. Nechovej se jako malý dítě Scarlett. Hned přijď jinak budeš o hladu." Už zněl klidněji, ale pořád chladně. Byl tak nepříjemnej. Slyšela jsem, jak jde po schodech dolů. Měl ty své boty, které dělali takový randál, že mě rozbolela hlava ještě o něco víc.
Lehla jsem si zpět a zavřela oči. Chtělo se mi křičet. Házet věcmi. Mlátit. Tak jsem si přetáhla přes obličej polštář a křičela jsem z plných plic. A křičela. Vykřičela jsem se ze vší té frustrace do polštáře, aby to nikdo neslyšel. Když jsem přestala, bylo mi trochu líp, ale nepomohlo to, jak jsem si myslela. Nechala jsem ho tam a přemýšlela. Nechtělo se mi vůbec nikam. Musím se odsud dostat. Rozhodla jsem se, že až nikdo nebude doma, tak půjdu dolů pro jídlo. Teď si ještě odpočinu.
* * *
Konečně všichni jeli pryč. Nemohla jsem vůbec usnout. Snažila jsem se, ale nešlo mi to. Celou dobu jsem pozorovala strop a hypnotizovala jsem na něm pavoučka, který si tam dělal pavučinku. Mám celý dům pro sebe.
Máma za mnou přišla a klepala na dveře, ale já ji nepustila. Když zjistila, že ji nepustím, tak mi jen oznámila, že s tátou musí na nějakou schůzku nebo co, a že jídlo mám dole. Pak jen bouchli dveře. Nastartovalo se auto a odjeli.
Šla jsem do kuchyně a sbalila jsem nějaké to rychlé jídlo, které se do dvou dnů nezkazí a dala ho do batohu. Potom jsem běžela do pokoje, a tam si sbalila jen to nejnutnější oblečení a ještě hygienu. Všechny našetřené peníze jsem si strčila do batohu.
Schovala jsem batoh pod postel a šla se najíst. Vzala jsem si jídlo z lednice a ohřála si ho. Odpochodovala jsem si to zpět do pokoje. Zamkla jsem se a pustila jsem si nějaký horor, ale po chvíli jsem u toho usnula.
