Mafia & Love

Kapitola šestá

RAYMOND

Zrovna jsem něco zařizoval ohledně dodávek se zbraněmi, co měli přijet k dohodnutému místu. Ještě byl čas. Myšlenky mi zabloudily k prvnímu setkání se Scarlett. Byla to velká náhoda, když jsme se setkali. To jsem v ten den, co jsme se poprvé střetli ještě nevěděl, kdo to je.

Ten náraz jsem opravdu nečekal. Sice mě to nebolelo, ale ji asi ano, když se ode mně odrazila a letěla na zem. Periferně jsem si všiml muže, který se zastavil ve stínech pod stromy, když Scarlett padala. Nestihl jsem ji zachytit. Bylo to strašně rychlý. Sice mám rychlé reflexy, ale tohle bylo nad mou úroveň asi.

Buď čekal na nějakou vhodnější chvíli nebo ví, kdo jsem. Což bych mu radil. Kurva. Celou tu dobu, co byla na zemi jsem ho probodával pohledem. Neboj se kámo, já si tě najdu. Sliboval jsem mu v duchu. Do pár vteřin utíkal zase zpět odkud se vzal. Pravděpodobně dostal strach.

Byla tma, takže jsem nevěděl jestli jí teče krev nebo ne, ale vypadalo to, že ne. Nemohl jsem si odpustit se na to radši podívat. Přece jen je lepší, aby to zkontrolovalo více lidí. Pomohl jsem ji vstát. Nemohl si vybral lepší čas než teď. Měsíční svit jí lehce hladil tvář. Byla krásná. Měla světlé vlasy stažené do culíku. Kapuci měla dole. Při tom pádu ji asi spadla dolů. Oči ji v tom svitu měsíce jiskřily modro zelenou barvou. Měla v nich stříbrné kousíčky. Nic takového jsem v životě neviděl.

Obličej měla oválný a nosík měla malinký, ale protáhlejší. A ty rty? Plné a jemné. Chtěl jsem vědět, jak chutnají. Vypadala roztomile, když se červenala. Překvapilo mě, že ho přeprala. Taková maličká a umět sebeobranu? U nás v mafii je to jasné, ale normální člověk by se také měl umět bránit. Bylo to zvláštní. Zažíval jsem takové déjà vu. Určitě měla skvělého učitele.

Říkal jsem si, že bych ji doprovodil, aby se jí nestalo to samé, i když by se asi ubránila, ale útočník nemusí být vždy stejný, ale bylo mi divné, že jsem ji nemohl doprovodit domů. Jasně, že mě to zklamalo, ale co už, aspoň jsem ji mohl pozvat druhý den na rande.

Bylo to fantastické. Trochu jsem ji mohl i poznat a moc se mi to líbilo. Bylo roztomilé, když se ke mně nechtěla přitisknout na té motorce. Musel jsem poskočit, aby se mě přitiskla jako klíště s držela se. V západu slunce vypadala jako bohyně. Den se vydařil, jak měl.

Nebo jsem si to aspoň myslel. Netušil jsem jaká to je zlobivá holka, když si hrála na pyšnou holčičku. Kdybych ji znal déle, tak bych si myslel, že žárlila, ale to se asi nikdy nedozvím. Bylo to tak sexy, že mě to vzrušovalo a radši bych s ní někam zašel, než aby nade mnou musela ta ženská chtivě slintat. Když jsme jeli zpět na místo, kde jsme se setkali, chtěl sem ji odvést domů, ale neřekla mi kam. I když jsem ji přemlouval. Asi ve mně ještě nemá takovou důvěru.

Při jízdě se mě držela jako klíště. Neříkám, že se mi to nelíbilo, ale když mi přejela přes hrudník a sjížděla s prsty níž a zastavila se na mém břiše. Nemohl jsem sebou ani trhnout. Zadrhl se mi dech a vykulil jsem oči. Jako na příkaz se mi zatnuli břišní svaly. Držel jsem se tak tak na cestě, ale ta maličká si nedala říct. Přejížděla mi po všech hrbolkách, co tam byly dolů a zase zpět nahoru.

Neříkám nic, dost se mi to kurva líbilo, možná si ani neuvědomovala, co dělá, nebo možná i jo, ale v tu chvíli to bylo úplně blbě načasované. Péro se mi nadouvalo a tlačilo do zipu na džínech. Já vím kámo. Ale nemohl jsem nic jiného dělat než jet.

Možná si už uvědomila, že něco způsobuje, ale ne že ty ruce dala víš, ona je nechala tam, a jen si je spojila na mém pase a objala mě. Teplo z jejích dlaní mě hřálo celou dobu. V té helmě a v tom oblečení vypadala děsně sexy. Jaký by to bylo si to s ní rozdat někde mimo silnici na motorce?