Mafia & Love

Kapitola třetí

JUSTIN

Zrovna jsem byl v tělocvičně a bušil do boxovacího pytle. Strefoval se přímo doprostřed pytle. Snažil jsem se svou sílu úderů směřovat tak, aby se ten pytel moc nehoupal. Představoval jsem si a vybíjel si frustraci, zlost na otce, na všechny, kdo to dohodli.

Tekl ze mě pot. Svaly mě bolely, ale já nepřestával. Druhý den mi tělo asi nepoděkuje, ale bylo mi to jedno. Pořád se mi odehrává v hlavě to, co mi můj skvělý otec řekl. Tu úplně dokonalou novinku. Se kterou jsem musel souhlasit.

Byl jsem v pokoji a připravoval se do posilovny. Když ke mně přišel Ray. Spíš mi vpadl do pokoje bez zaklepání. Je to můj nejlepší kámoš. Už od malička jsme jako bráchové.

„Mám ti od fotříka oznámit, že s tebou chce něco projednat." Otočil jsem se na něj. Tvářil se, jak to dělával vždy, když něco musel vyřizovat místo někoho jiného.

„Co konkrétního?" Povytáhl jsem na něj obočí a mezi tím jsem kontroloval jestli mám vše, abych zase něco nezapomněl.

„Co já vím? Máš za ním okamžitě jít. Bližší informace mi fakt neřekl. Co si udělal tentokrát?" Ušklíbl se. Neopomenul se zeptat na stejnou otázku jako vždy. Zakroutil jsem očima.

Zamyslel jsem se. Chytl jsem se za bradu a mnul si ji, jako že přemýšlím.
„Krom toho, že jsem vyřídil pár obchodů s drogami a zařídil "pár" zbraní." Využil jsem pár minut a zašel si za Cassidy na rychlovku.

Byla to od malička, no spíš od mých pubertálních let, moje rádoby holka na sex. Měl jsem jich i víc, ale Cassidy byla vždy svolná, když ostatní nemohli. Myslím, že do mě je už dlouho zamilovaná, ale já ji už na začátku objasnil, jak na tom bude náš "vztah", že mezi námi to bude jen a jen čistej sex, ne žádná romantická gesta, žádný city a žádný opravdový vztah. Souhlasila s tím, tak co blbne? Kromě toho jsem nic jiného neudělal. Nebo si aspoň nevzpomínám na nic, co se stalo v předešlých dnech.

„Hm. Tím pádem, vše, co jsem měl za úkol od otce." Pokrčil jsem rameny a otočil se k němu zády.

„Pár věcí? Mhm... Nebo jen tu jednu konkrétní s těma dvěma umělýma kozama?" odfrkl si. Musel si prostě rejpnout.

„Mlč vole." Neměl jsem na jeho vtípky náladu. Zapnul jsem tašku a hodil ji na postel. Zvedl ruce, jakože se vzdává a zašklebil se.

„Budeš můj vocas nebo mám jít sám?" Teď jsem se ušklíbl já.

„Máš jít sám." Protočil očima.

Šel jsem ke dveřím. Otočil jsem se k němu a začal couvat. „Tak si taky najdi nějakou rozhoďnožku, která ti vyhoví." Mrkl jsem na něj a začal se smát, když se na mě zamračil a něco po mně házel. Uhnul jsem, ale bylo to tak, tak. „Vedle!" zakřičel jsem se smíchem a zabouchl dveře.

Vyrazil jsem do kanclu svého fotra. Po schodech jsem šel pomalu. Vůbec jsem nespěchal. I když očividně něco potřeboval narychlo. Chtěl jsem ho nasrat.

Dorazil jsem k němu dlouhou chodbou a zaklepal. Chvíli jsem poslouchal, jestli neuslyším, nějaký nepříjemný zvuky. Nechtěl jsem vidět, jak si to tam s Julietou rozdává. Už jednou jsem je omylem načapal, když jsem se vrátil z jedné mise a potřeboval jsem narychlo otci něco zdělit. Takovou noční můru už nechci zažít.