Dokud slunce nezapadne...

3.

,, Byli hlášeny další případy."

Žádné přivítání či pouhý úsečný pozdrav nikoho nečekal. Dělat si naděje byť jen na drobnou zdvořilostní frázy, či alespoň počkat, až se všichni pohodlně usadí na své místo, bylo v případě Rayne Cllam zcela naivní a bláhové.

Chiron se usadil ke kruhovému stolu po velitelky pravici, vedle něho už se s nohama na stole rozvalovala Jill, dále pak Billeraen, Neema , Timej a jakýsi neznámí černovlasí mladík. Nejspíše nový přírůstek do jejich skupiny, o němž se mluvilo na předešlé schůzce. Chiron si nově příchozího dlouze prohlédl, on však jeho pohled ani nezachytil a zvědavě se rozhlížel po ostatních strážcích. Nakonec se rozhodl, že si s ním později promluví. Dříve, než ho stihnou ostatní zcela psychicky narušit! Pomyslel si s úšklebkem.

,, Myslel jsem, že jednotka 12 si tohle vzala na starost...tak proč to řešíme my, když máme vlastních problémů dost?"
Timej si v ruce pohrával s propiskou, pohled upřený na velitelku a jako obvykle z něho přímo čišel vzdor a sebevědomí.

Rayne se však nenechala vykolejit, zachovávala stejně chladný a rezervovaný výraz, v němž se mísila ledová vypočítavost a hořká lhostejnost.
Ruce měla dle svého zvyku elegantně sepnuté a položené na desce stolu a společně s uhlazeným účesem, decentně nalíčenou tváří a velitelskou uniformou působila jako vzor vyrovnanosti a klidu vystřižený z novin, jen chyběl titulek ,Cllam má celé město jako vždy pod kontrolou'.
Zkrátka, Chiron měl své důvody, proč velitelku následovat a vždy jí stát po boku - byť byla poněkud "odlišná" - stejně jako zbytek jednotky, tedy kromě Timeje, ten jí odmítal respektoval a snad za všech okolností musel dělat dusno.

,, Protože je to vaše práce, Sorekine."
Odvětila Rayne bez zájmu.

,, Už takhle máme povinností nad hlavu, copak jsme jediná garda ve městě?" Posměšně si odfrknul a zalétl pohledem k Chironovi - jakoby si ho všiml až nyní - a tiše jej vyzval o podpoření svých slov.

Ach, jak Chiron tyhle společné rady nesnášel. A ještě ke všemu ho pokaždé někdo musel zatáhnout do hádky! Ale ne, tentokrát si umínil, že se nenechá tím Frenaďanem vyprovokovat (krom toho mu stačil jediný pohled na nevyspalou a naštvanou velitelku, aby ho v tom utvrdil).

,, Já...myslím že -"

,, Já myslím, že se Chiron pokoušel říct, že zatímco tu mrháme časem, máme na krku nevyřešenou vraždu tří mladých lidí..." Neema měla v očích laskavost, leč přesto byla její slova plná zlosti a smutku, jenž k ní ani náhodou nepasoval. Odhrnula si pramen popelavých vlasů z obličeje a nesměle pohlédla nejdříve na Chirona a poté na Rayne. Timeje s klidným srdcem ignorovala.

,, Obchodní třída, muž, student průmyslové akademie, doba úmrtí... "Velitelčiny prsty hbitě prolistovaly tlustou složku papírů, načež se vší grácií, jako by se nic nestalo, vytáhla hustě popsaný list. Rychle vstřebala jeho obsah a odpověděla na nevyřčenou otázku všech přítomných: ,, zhruba okolo jedné hodiny ranní. Příčina smrti zatím neznámá, nicméně, vypadá to na napadení bodnou zbraní."

Rozhostilo se hrobové ticho. Dokonce i Timejova pozornost se upnula k záznamu, jenž Rayne nechala mezi nimi kolovat.

Když se papír dostal Chironovi pod ruce, opět se mu tak povědomě rozbušilo srdce vzrušením. Možná to bylo tím líným horkým vzduchem, dusnem a pachem potu, co musel neustále snášet, nebo snad tím, že již tak dlouho si jen válí zadek na strážnici a občas se vyvalí na hlídku, ale skutečně se po tom všem nemohl dočkat pořádné akce! Byl tak rozrušený, že ani nedokázal plně vstřebat všechny podrobnosti protokolu.