Můj Přízrak

3.

Ostré sluneční paprsky. Mrštný běh tichých vlčích tlapek. Lesním porostem se nesl pach, pach kořisti. A smečce už se sbíhaly sliny.
Velitelka lovců šikovně číhala v záloze. Její neutrální zbarvení ji krylo mezi větvemi keřů, odhodlanýma zelenýma očima opatrně hleděla skrz listí. Její zrak se setkal s pohledem Fangse skrytého v kapradí opodál, lehkým kývnutím schválila jeho pozici.

Zvěř už nemůže být daleko. Lesní vítr přál vlkům, rozptýlil pach lovců a vůně šťavnatých jelenů se linula přímo k nim. Artemis nervózně švihla ocasem. Zanedlouho se objeví na stezce.
Její nos však zmátlo něco jiného. Nové pachy, tyhle byly vlčí. Někdo další zdá se využívá situace. Vycenila zuby, jenom aby hned na to zapátrala pohledem, když si uvědomila, komu vůně patří.

Ve vysoké trávě si razily cestu dvě drobné vlčice. Jejich bílá srst svítila na slunci jako alarm. Z protější skrýše vyskočila lovkyně a popadla jedno z vlčat do tlamy, vylekaně vyštěklo.
,,Co vás to napadlo Sugar?" zavrčela Soul stranou, napůl šeptem.
,,My jsme taky lovci!" vypískla nadšeně malá Misty, zrovna když se na pěšině vynořilo krystalické paroží. Artemis zmateně skočila po zvířeti, ale to už jeleni v panice zařadili stoosmdesátku a hnali se lesem do neznáma.

Velitelka lovců s hlasitým vrčením vyběhla za nimi.
,,Teď už nám přece nemůžou utéct!" štěkla za běhu na zbytek výpravy, přestože si byla téměř jistá, že se její slova ztratila ve větru. Musí se soustředit na jedinou věc a za žádnou cenu nezastavovat. Dožene je, vždyť už jsou na dosah!
Přikrčila se, vyskočila a...

,,Jenom jsme vám chtěli pomoct!" bránila se Sugar, když se nevyhnutelně přibližovaly k táboru. Šedivý hlídkař překvapeně opustil Betu, se kterým zrovna něco řešil a vyběhl naproti své družce s vlčaty.
,,Říkala jsem vám jasně, že máte zůstat v táboře!" vyčinila jim bílá lovkyně. Vyměnila si se svým druhem pohled a spěšně se vrátila na loviště, aby zkusila zachránit, co se ještě dalo.
,,My vážně jen chtěli pomoct." postavila se Misty za svou sestřičku.
,,Až budete větší a složíte loveckou zkoušku, rádi vás vezmou sebou." usmál se na ni její táta. ,,Ale teď koukejte poslouchat dospělé členy smečky. Kolikrát vám to máme říkat?"

,,Tohle je nuda." zakňourala jsem už snad potřetí tuhle hodinu. Ale nedalo se nic dělat. Hlídali nás tady.
Léčitelská nora byla divná. Zeminu protínal pramínek podzemní vody, na temných kořenech dřevin visely nejrůznější zvadlé lodyhy a kvítky tu svítily jen takovým nemocným světlem. Ze tmy na mě zíraly prázdné oční důlky neznámé zvířecí lebky, otřásla jsem se a pevněji se přitiskla ke svojí sestřičce.
,,Těšíš se na tu loveckou zkoušku?" přemýšlela Sugar.
,,Ani ne." přiznala jsem. ,,Myslela jsem, že lovení bude sranda, ale všichni to berou nějak moc vážně. Je to zmatek."
,,Já se teda těším." opáčila. ,,Až budu velká a silná, ulovím třeba i jelena!"
,,Ze mě asi lovec nebude." nechtěla jsem se hádat.

,,Mohla bys léčit, jako já." přispěchalo za námi Moth, které doteď pomáhalo venku. V tlamě neslo nějaké stonky a položilo je do stínu.
,,Asi ne díky Moth." povzdechla jsem si. ,,Já bych chtěla být průzkumnice. Objevovat nové oblasti a tak, víš?"
,,To mi budeš moct nosit kytky." usmálo se. ,,Třeba najdeš i nějaké vzácné, ale na to potřebuješ dobrý oko a hodně štěstí."
,,Dobrý oko já mám." uculila jsem se. ,,A štěstí půjdu naproti."
,,Jednou určitě pojmenuju vlastní druh, ale to bych ho nejdřív muselo objevit. Půjdete se mnou?"
,,Jasně!" zavrtěly jsme obě ocáskem, ale pak jsme se zarazily. ,,Až nebudeme na hanbě."

,,Určitě bych si tím vysloužilo nové magické vzory." zasnilo se a pod paprsky zvenčí ukázalo spirálu na svém hřbetě, kterou nám hrdě cpalo před obličej už několikrát. ,,A časem jich získám tolik, jako Delta."
Obrátili jsme zraky na černého vlka, který opodál něco zkoumal a téměř splýval s temnotou. Spirály a souhvězdí v jeho srsti jsem viděla jen matně, takhle ve tmě se mi zdálo, že se vlní jako duchové.
,,Jak jsi k nim přišel ty Delto?"
Stíny v noře se pohnuly, jak se léčitel pomalu odvrátil od práce.

,,Zkoumat magii není jen na poloviční úvazek." začal tajemným tónem, který se mi moc nezamlouval. ,,Magii se musíte věnovat naplno."
,,A já se jí budu věnovat naplno!" hopsalo Moth nadšeně. ,,Pochopím ji! Úplně všechnu!"
,,Chápat nestačí. Abys dokázalo něco velkého, musíš ji umět ovládat."
,,Ale vždyť jsi říkal, že vlci nejsou magická stvoření." podivilo se šedivé vlče. Já a Sugar jsme si vyměnily pohledy.
,,To si myslí Alfové. Moon by mi nejradši pořád do něčeho kecal. On se sice o magii zajímá, ale jen napůl. Brzdí ho jeho strach."
,,Ale ty nemáš strach, že ne Delto!"

Venku v táboře se ozvalo neklidné štěkání. Černé vlčí uši vystřelily vzhůru a zaposlouchaly se do vzdáleného zmatku. Do podzemí se pomalu plížily pachy vracející se výpravy.
A taky ještě něčeho. Tohle páchlo po železe a bolesti.
,,Co se to děje?"
,,Běžte odtud." rozhodl Delta.
,,Ale my nemůžeme ven až do večera!" zakňučela Sugar, za to já už byla na cestě ven. Přece bych si nenechala ujít šanci odtud utéct.
,,Já to Soul vysvětlím. Teď byste tu neměli být."
Hlínu pod mýma tlapkama vystřídal mech a sluncem prosvícená tráva, vůně lesa naplnila mou srst. Obrátila jsem se, Sugar s Moth dobíhali za mnou, ale neodpustila jsem si pohled ještě dál, za ně.

Černobílá Eclipse starostlivě doprovázela svou družku, velitelku lovců, které z tváře kapala rudá tekutina.