Můj Přízrak

7.

,,Vlci utíkali pořád dál, do oblastí, kam se nikdy předtím neodvážili. Až nakonec stanuli na místě, které mnozí nikdy nespatří. Otevíral se před nimi neznámý les, čekala je nová dobrodružství, nová tajemství na objevení."

Venku už dávno padla hustá tma, jen pár pomalu vyhasínajících utržených kvítků ještě světélkovalo v útulné noře. Šedivý vlk ležel opřený o bílou lovkyni a vyprávěl svým neposedným vlčatům.
,,Byl to Zvláštní les, že jo!"
,,Neprozrazuj Sugar, tam jsme ještě nedošli!"
,,Vy už to znáte." zasmál se Atlas. Se svou družkou se na sebe podívali. ,,Nechcete to doříct za mě?"
,,Ne tati, povídej dál!"
,,Brzy si uvědomili, že se na tom místě dějí divné věci. A proto ho pojmenovali..."
,,Zvláštní les! Zvláštní les!"
,,Ty už jsi to vykecala!"
,,Mami, Moth mi leží na ocásku!"

,,Statečný Hunter nemusel nadále putovat sám. Přidal se k němu tajemný Moon, později se stali druhy. Na cestě postupně potkávali další vlky, kteří se spřátelili a založili Kapradinovou smečku."
,,Naši smečku!"

Stříbrná šelma zase jednou dohlížela na všechna bezejmenná údolí, vrcholky hor a na docela tichý, spící les zahalený temně černou mlhou. Její zrak jakoby se na moment setkal s pohledem černobílé hlídkařky Eclipse, která se zamyšleně upírala k obloze.
Noční zvuky a vůně se plížily ze všech stran. Odkudsi ze skrytého, zmáčeného kamení se ozývaly houbové žáby, vítr si sem tam pohrával s listy rostlin a lupeny houbových větví. Na obzoru se objevilo zbloudilé paroží jelena a vlčice se hladově olízla, brzy ji však přešla chuť, když si uvědomila, na co hledí.

Na tom jelenovi bylo něco divného. Jako nevinný úsměv, který ovšem odhaluje příliš mnoho zubů.

Její naježený hřbet se uklidnil. Věděla, že k táboru se ta věc nepřiblíží, Moon s Deltou a průzkumníky byli nucení mýtinu zabezpečit. Po tom, co zabilo Pine...
Eclipse se zahleděla na bílou veverku s huňatým ocasem posetým třpytivými krystalky, která beztrestně poskakovala v trávě. Když si hlídkařky všimla, dala se na zběsilý útěk.
Škoda Pine, byla to dobrá Omega. Nikdo se od té doby neměl k jejímu nahrazení.
Ale proč taky, když měli zajištěné vyšší pozice. Sama Eclipse by se své nevzdala.
Čas šel dál, úklidu suchých listů v norách se nikdo neujal a na mezeru v hierarchii jakoby zapomněli. Nebo si možná jen nechtěli připomínat tragédii jejich kamarádky.

Pro jistotu počkala, až paroží zmizí v porostu a dala se opatrně do pohybu. Věnovala táboru pár posledních pohledů, aby jí snad neproklouzl nějaký nevítaný návštěvník, než zmizela ve tmě nory.
Přesně jak očekávala, osamocené zelené oko stále neklidně mžouralo do prázdna.

,,Špatné sny?" přispěchala na pomoc. ,,Jsem u tebe Artie, už jsi v bezpečí."
,,Kdepak, sny mě netrápí." povzdechla si obyvatelka doupěte. ,,Vlastně se mi ještě nepodařilo usnout."
,,Mám říct Deltovi, aby ti na to něco dal?"
,,Deltu jsem zkoušela zastihnout už večer, neúspěšně."
,,Přestaň se trmácet venku." zahleděla se jí s vážností do očí – i do toho zraněného. ,,Musíš odpočívat. Stačí říct, donesu ti cokoliv."
,,Nemusíš se o mě bát, družko moje." věnovala jí velitelka lovců úsměv, viditelně přemáhajíc bolest.

,,Mně je jenom hrozně líto, co se ti stalo." hlesla žlutooká vlčice a ulehla do suchého listí. ,,A náš povedený léčitel si na tebe neudělá chvíli, aby ses mohla aspoň vyspat. Koho tím léčí? Svoje chorobný ambice?"
,,Delta už pomohl dost. Já to zvládnu, věř mi."
Artemis se přitulila ke svojí družce a omotala jí ocas kolem tlapek, konejšila ji. Zarmoucené žluté oči nalezly útěchu v její srsti.
,,Vždyť máme jedna druhou. Ty buď taky statečná, Eclipse."

Měsíc se díval skrz větve a schovával svůj obličej mezi proužky nočních mraků. Hlídka znovu spěšně kontrolovala celý tábor. Vše se zdálo na svém místě, kdyby mezi stébly trávy nezachytila docela nepatrná vlákna. Jakoby pouhé stíny něčích stop, které už vítr stačil rozfoukat.
Přejel jí mráz po zádech. Jak dlouho se v loveckém doupěti zdržela? Tohle se Alfům nebude líbit. Její pozornosti přece jen něco uniklo a ohrozila smečku.

Vlci ovšem stále nerušeně oddechovali. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se do něčí nory vkradl vetřelec, ani docela spolehlivá vodítka pachů.
No jistě, neplížili se zvenku dovnitř.

Prodíraly jsme se temnou stezkou a přestože jsme neběžely nejrychleji, srdíčka nám bila jako o závod. Několik ustrašených pohledů vzad, kde jsme nechaly hranice tábora, pak na sebe navzájem, Sugar se tiše smála a já taky.
,,Tohle je teprv dobrodružství!" zajásala šeptem.
Skákaly jsme přes kořeny, adrenalin nám proudil tělem. Nikdo nás už nechytí, ani vševidoucí Měsíční vlk.
,,Celé území je naše." vydechla jsem užasle. ,,Copak území, celý les!"
,,Přesně tak! Misty a Sugar si jdou pro všechna tvá tajemství, Lesní vlku!"
,,Les je taky vlk?"
,,Co já vím? Tak Lesní žábo!"
,,Lesní jelen by bylo elegantnější."

,,Alfo?"
Z klubka dvou spících vlků se zdvihl pár ornamenty posetých uší.
,,Nějaký problém na hlídce, Eclipse?"
,,Vlastně jo. Já... Je mi to hrozně líto, nechtěla jsem-"
,,Co se tam stalo?"
Výraz Moonovy tváře se změnil. Pohotově se vymanil z Hunterova náměsíčného sevření a postavil na nohy. Nervózně švihla černobílým ocasem, připravená na slovní výprask.
,,Dvě Soulina vlčata utekla. Sugar a Misty."

Při svých denních průzkumech jsem si tohohle zákoutí v rozpadlém pařezu nikdy nevšimla. Jakoby nám sama noc odhalovala, co jsme vždycky měly najít.
Z potemnělé podzemní tůňky na nás koukalo několik zvědavých, avšak tajuplných očí. Na zádech plovoucích červených obojživelníků se zaleskly světlé skvrny, zrovna takové, jaké zdobí některé houby.
,,Houbové žáby! Našly jsme je!"
,,Nikdy jsem je neviděla v reálu. Jsou docela obří, myslela jsem, že patří ke hmyzu."
,,Teď už nemůžeš pochybovat o tom, že je les žába!"
,,To teda není! Sugar, když pomyslíš na ten kouzelný, majestátní les, co za zvíře se ti vybaví?"
,,Žába!"
,,Né!"

Pískově béžová vlčice trochu nechápavě mžourala na narušitele svého spánku.
,,Vím, že měl hlídku střídat Atlas, ale vzhledem k okolnostem bych ho zatím nebudil. Tak jestli teď pohlídáš tábor, Beto."
,,Jen ho vzbuďte, jsou to jeho vlčata."
,,Právě proto bych to nedělala." hájila Alfu Eclipse. ,,Brzo je najdeme, ani si nemusí všimnout, že zmizely."
,,Víte přece, co tam na ně číhá." sežehla je Firefly pohledem.
Odmlčeli se.
,,Tábor pusťte z hlavy. Musíme si pospíšit."