Podřadní | Tom Hiddleston

23. Kapitola

Tom

,,Teda," vyhrkla ze sebe Laura a obdivně hvízdla, když jsem se na kolečkové židli otočil čelem k ní. V barber schopu jsme strávili celou hodinu během, které mi vcelku zamlklý kadeřník ostříhal vlasy podle Lauřiných pokynů, poté mi je nageloval a postaral se i o mé několika týdenní strniště. Bylo zvláštní být takto opečováván. Většina mužů si takové služby v dnešní době nemohli dovolit a tak jim nezbývalo nic jiného než se stříhat sami doma.

,,Spokojená?" usmál jsem se na Lauru, která si mě nadšeně prohlížela. Její široký úsměv, který se jí vyjímal na obličeji, byl nakažlivý a dokonce mi dokázal vymazat všechny bolestné vzpomínky, které se mi na tom známém místě draly do hlavy.

,,Vypadáte božsky," přiblížila se ke mně a prsty mi jemně přejela po nagelovaných vlasech kolem čela, přičemž se zhluboka nadechla. ,,Ten gel musíme koupit. Voní báječně," pronesla, když se ode mě zase o trochu vzdálila, a než jsem stihl cokoli namítnout, už držela v ruce kreditní kartu a mávala s ní na kadeřníka.

,,Hned po výplatě ti ty peníze dám," prohlásil jsem, když už jsme opouštěli obchod.

,,Nesmysl," utrousila věcně, ale já se jen tak nenechal.

,,Nenechám za sebe platit. Cítil bych se-"

,,Jako šlapka?" vyhrkla ze sebe Laura, aniž by mě nechala domluvit a pobaveně se zasmála.

,,Tak nějak."

Laura se ještě chvíli smála, pak ale její výraz ztuhl a pohled se zastavil na mně. ,,Tak to byste mi ty peníze měl ale vrátit nějak jinak," řekla a šibalsky na mě mrkla.

Udiveně jsem na ní vykulil oči a párkarát naprázdno otevřel pusu. Její slova mě vykolejila. Vážně to myslela, tak jak to znělo?

,,Vezmete mě za to do kina," promluvila a tím přerušila mé zamyšlení.

V duchu jsem si úlevně oddychl. Vážně jsem nevěděl, co bych dělal, kdyby po mně chtěla něco jiného. Hned na to mě však začaly hlodat obavy, ,,myslíš, že to tvoje máma dovolí?"

Už jsme byli téměř venku z obchodního centra, když v tom se Laura zastavila a znovu na mě vrhla svůj pohled. ,,Měl byste jí něčím uplatit," prohlásila.

,,A čím?" zajímalo mě.

Laura se opět hlasitě zasmála. ,,Přemýšlejte, co má asi tak nejvíc ráda?"

Ihned mi bylo jasné, na co narážela. Opětoval jsem její pohled a s úsměvem mrknul na znamení, že jsem jí pochopil. ,,Pomůžeš mi vybrat?"

,,Jen to ne," vyhrkla ze sebe a kysele se u toho zašklebila. ,,V knihách se nevyznám. Vy jste ale určitě dost sečtělý. Vsadím se, že se mámě bude líbit cokoli, co vyberete."

,,Fajn," kývl jsem na ní hlavou a rozešel se zpátky od vstupních dveří.

***

,,Měl byste jí to dát až po večeři," radila mi Laura, když už jsme seděli opět v tom až přehnaně luxusním autě a vraceli se do jejího domu.

,,Když to říkáš." Být to kterákoli jiná situace téměř by to vypadalo jako by se mě snažila dát se svojí matkou dohromady. Bylo mi však více než jasné, že to dělala pouze kvůli příslibu našeho výletu do kina. Vůbec mi to však nevadilo. Na filmu jsem nebyl ani nepamatuju. Měl jsem za to, že do kin chlapy ani nemohli, ale nepochyboval jsem o tom, že paní Larkinsonová mohla zařídit cokoli. Ale i kdyby to náhodou přeci jenom nevyšlo, alespoň si u ní svým dárkem trochu zlepším reputaci ještě před zítřejší návštěvou.

Hned jakmile Laura vešla do domu se ze své kanceláře vyřítila paní Larkinsonová. ,,Už jste zpátky," pronesla, když k ní došla.

,,Jo," usmála se na ní Laura a pak hlavou kývla k taškám, které začal řidič společně se mnou vynášet z auta dovnitř domu. ,,Koupila jsem si spoustu nového oblečení, budeš koukat," chlubila se.

Položil jsem na podlahu poslední tašku a narovnal se, abych mohl paní domu pozdravit. Jakmile na mě upřela svůj zrak, vypadala jako by na chvíli celá zkameněla. Pouze její oči těkali po celém mém obličeji a hlavně po mém novém sestřihu. Bylo to trochu zvláštní, takhle obdivný pohled jsem na sobě necítil už dlouho.

,,Sluší mu to co?" ozvala se opět Laura, když mezi námi nastalo dlouhé ticho. ,,A to počkej, až uvidíš jeho nové oblečení," mrkla na svojí mámu, která jako by se probrala z jakéhosi transu ode mě konečně odlepila svůj pohled a místo toho sledovala svojí dceru. Laura střelila pohledem na mě, ,,vlastně byste ho mámě mohl předvést u večeře," navrhla a pak nadšený pohled opět vrátila na paní Larkinsonovou.

Ta na ní chvíli jen mlčky zírala. Vypadala překvapeně, že by snad dvojí dceru nevídala takto nadšenou? ,,Ano, proč ne," souhlasila po chvíli a trochu nejistě se na ní usmála, ,,uděláme si příjemný večer."

,,Já vyberu jídlo," rozhodla Laura a rozjela se směrem k výtahu.

Když zmizela za zavřenými dveřmi paní Larkinsonová upřela svůj pohled na mě. ,,Vidím, že jste si to užili," pronesla a i když se očividně snažila udržet si co nejvíce vážný výraz, překvapení stejně nezakryla.

Bylo mi jí trochu líto, neboť netušila, proč na ní byla její dcera ve skutečnosti tak milá, ale nedal jsem na sobě nic znát a pouze s úsměvem kývl na souhlas. ,,Půjdu se připravit," řekl jsem potom a vydal se ke schodišti.

,,Už se nemůžu dočkat," ozvalo se mi za zády.