Message without meaning [Taylor Momsen fanfic I GxG ]

I. Prolog aneb je dvanáct let dost?

Bylo nám sedmnáct a bylo to můj nejlepší rok. Tebe nikdo neznal, mě už vůbec ne. Můj výměnný pobyt v New Yorku rozhodně dopadl líp než by kdo čekal a nikdy by mě nenapadlo, jaký na tebe budu mít po těch letech vliv.

Každá z nás měla svůj sen a koho by napadlo, že zaplivanej bar v New Yorku to změní.

Stála jsi tam s klukama namačkaná na malém podiu, kterému se ani pódium nedalo říkat. Chvěla ses, jak si byla nadšená, že můžeš hrát živě. Tenkrát jsem si říkala, že jste chudáci a tímhle stylem to nikam nedotáhnete.
Myslím, že si tenkrát měla podobný myšlenky, ale můj pohled tě uklidnil, věnovala si mi úsměv a rozhodla ses do toho praštit, a první tóny od střetnutí prstů se struny se do mě ponořily, tak moc, že sis tenkrát upoutala celou moji pozornost. Na okamžik se na vás podívali všichni štamgasti, ale následně jste pro ně byli vzduch. Pro všechny, až na mě.
Kytary, špatný bicí, a tvůj hlas mi duněl v hlavou a navíc ses sama upřela na mě anebo na struny, abys nepokazila akordy. Pokaždé, když si na mě upřela své temné podmalované oči, cítím, jak mi vynechal úder srdce.

Tu noc jsme se opily a já ti na ruku vytetovala kříž zakončený šipkou, abys navždy věděla, že tím směrem ke mně dojdeš. Moje první a poslední tetování v životě, ale má to hodnotu, protože tahle věc nakonec někomu změnila život.
„Nebude to bolet, věř mi." připravuju si tetovací jehly na handpoke. Lež jako trám, ale bylas statečná. Nikdy mezi námi nic nebylo, i když bylo tolik možností, ale ani jedna z nás ten první krok neudělala. Nikdo. Stejně tak jsem jedno tetování dostala i já. Nebylo perfektní, protože Tay je na tohle totálně levá, ale rozhodně to mezi námi stvrdilo něco, co nezmizí ani po letech.
Rozhodly jsme se, že první splníme sen Tay a pak ten můj. Psaly jsme, skládaly a celkově jsme byli připraveni na první debutové album, kterým změníme svět.  Tay mě chtěla zapsat jako spoluautora, ale já jsem odmítla. Rok jsme trávili den co den společně. Ať už se to týkalo školy, muziky nebo jen poflakování s místní partou. Bylo mi skvěle.

***

Rok skončil a návrat do Čech byl bolestný, ale za to neodjíždím s prázdnou. S nahrávkou v kapse, kterou si mám zásadně pustit až v letadle. Nikdy by mě nenapadlo, že to bude naposled, co tě uvidím. Nějaký pátek jsme sice udržovaly kontakt, ale nakonec se na tebe a kapelu usmálo štěstí. Sláva a divočina začaly stoupat. Jak se stalo, tak sešlo z očí, sešlo z mysli.

Spoustu lidí si myslí, že jsem fanoušek The Pretty Reckless na základě už vybledlého tetování, které se stalo symbolem druhé alba. Nikdo neví, že jsem s nimi od jejich prvopočátků, že jsem spoluautor a celkově jsem byla jeden z těch důležitých článků, protože beze mě by se tohle asi nikdy nestalo. A tohle tetování má naprosto jinej význam a jediný kdo tomu rozumí, jsem já a Taylor.

Naše konverzace za těch dvanáct let naprosto zmizela a když se ji snažím kontaktovat, tak možná vypadám jen jako nějaký crazy fanda. Vím, že Tay je divoch a kdo ví, jestli si na mě ještě vzpomene, ale mám pocit, že mi to v písních říká, ale těžko říci, jestli jsem si to jen nevsugerovala.

Taylor má stále moji podporu, i když není výrazná, jako od rodiny, ale pořád tam je.  Tolikrát jsem chtěla vyrazit za moře na jejich koncert. Vidět, jak velký krok udělali ze zaplivaného baru plnýho štamgastů po mnohem větší pódia, ale strach a téměř žádná odvaha mi to nikdo nedovolila a tak jen čekám, až mi tě vítr zavane tentokrát ke mně.

Překvapilo mě, že na nový desce se objevilo něco, co bylo přímo pro mě. Song, kterej jsme nahrály ve sklepě totálně sjetý, a improvizovaly jsme s textem. Svůj hlas poznám, i když teď je o něco víc dospělý, ale byl tam. Po tolika letech a stále víš, že mě nemáš zveřejňovat a tak si tam napsala „ft you". Nezapomněla jsi.