Message without meaning [Taylor Momsen fanfic I GxG ]

XI

V minulém díle jste četli: ↩️
„Make me wanna die.." šeptala mi do rtů.

Žádné slzy. Žádný náznak smutku. První věci, které jsem na Taylor hledala, když jsem otevřela oči. Nevěděla jsem co říct a tak jsem jen pokrčila rameny. Spontánní hloupá rozhodnutí, která nás navždy ovlivní.
„Musím udělat ještě jednu věc." Můj hlas byl tichý, když jsem lovila telefon v kapse. Kdyby tu byl Petr, ten by neotálel a podpořil by mě, abych si stála za svým, ať to stojí co to stojí. Vytočila jsem číslo Terezy.

„Ahoj Terko, promiň, že volám takhle pozdě, ale chci ti říct, že končím." Pokaždé, když telefonuji, tak u toho nachodím bůhví kolik kilometrů a ani teď to nebylo výjimkou. Tereza byla něco, jako moje nadřízená. Jeden z mála lidí, se kterým se dalo vycházet normálně, i když jsem neměla svůj den.

„Ne, opravdu si to nerozmyslím. Naskytla se mi nabídka procestovat Evropu, a –" trhla jsem sebou, když mi Tay položila její dlaň na rameno. I přesto, že jsem mluvila v češtině, tak pravděpodobně vycítila, že řeším něco důležitého. Svoji volnou dlaň jsem položila na její, „a taky se pravděpodobně vrátím zpátky do Ameriky." Dopověděla jsem svoji větu a sklopila pohled k zemi.

„Ano myslím, to vážně. Navíc znáš mě. Tady jsem prostě samotář a všechny mám tam. A tohle osamocení mi už stačilo." O něco víc jsem stiskla Tay dlaň. Snažila jsem se vnímat její přítomnost co nejvíc.

„Si piš, že se budu opatrovat. Klidně si ten hrnek vezmi. Stejně si ho bereš už automaticky. Měj se." Hovor jsem skončila s lehce zdvihnutým koutkem do úsměvu.

„A je to. Teď už nemám práci, brzo ani byt. Takže na celé tour máte i fotografa." Stáhla jsem ruku zpátky k tělu a telefon uklidnila do kapsy. Blondýna si mě nepřiměřeně prohlédla.

„Celé?" její otázka byla jednoduchá ale přeci jen matoucí. Nenechala jsem si čas na rozmyšlenou, než jsem ji vpálila odpověď.

„Samozřejmě. Musím se taky někdy ukázat doma." Povytáhla jsem obočí, když jsem pomalým krokem obcházela kolem dokola. Tay se jen otáčela dokola, aby mě měla stále na očích.

„Přestaň, bude se mi motat hlava." Smála se, když jsem z kroku přidala do běhu a zrychlovala. Podlomily se mi kolena, když jsem se snažila popadnout dech a zároveň se smát.
„Jsem v pohodě." Vysvětlila jsem trhaně s každým nádechem mezi slovy, když se mě Tay snažila přidržet.

„Jsi fakt trouba, Šmoulo." Podotkla mi výhružně. Snad se nebála, že se mi něco stalo. Nebo ano? „Jsi pořád stejná." Dodala ještě, když zavrtěla hlavou a povzdechla si.

„No to nevím, kdo tu prošel změnou." Podotkla jsem a ukazováčkem jsem poukázala od bot až k vršku hlavy, „od nevinné a stydlivé holky k něčemu, kdy mám pocit, že i smrt může být hot, sexy. Jestli tohle je peklo." Neskrývala jsem vtip ve větách. Promnula jsem si bradu a přivřela jsem oči.

 „Tak tam rozhodně chci skončit."

„Vzpomínám si, jak si na tenhle styl nadávala, že je divný a nikdy nevíš, jestli to jsou štětky nebo ne, že se budeš držet svoji divnosti."

„Ticho."

„Ale no tak, Taylor, vždyť je to pravda." Začala jsem se zas smát, i přes její menší ránu do ramene.

„Nelíbí se ti to snad?" strčila si blonďatý pramen za ucho a sklopila pohled dolů na prašnou zem.

„Právě naopak. Myslím, že si našla něco, co ti opravdu sedne. Ať už styl, tak muzika." Pokrčila jsem rameny. „Už jsi zkrátka dospělá." Kývla jsem hlavou a pomalu se rozešla. „Pojď, jestli chceš ještě něco stihnout projít, než odjedeme."

„Mám z tebe opravdu radost, že jedeš s námi." Doběhla mě, omotala svoji ruku okolo mojí paže a na okamžik mi položila hlavu na rameno.