Freya

16. Mágyně

Pohled Freyi

Nevěřícně jsem hleděla na Ryana, který v pouhém okamžiku stačil napřáhnout meč proti Isaiahovi. Isaiah instinktivně o několik kroků od něj ustoupil a rozhodl se mě krýt vlastním tělem.

Na Ryana zavrčel tiché varování, kdyby se jen o něco pokusil, a poté se otočil zpátky ke mně. Nejspíš nepředpokládal, že by Ryan na něj zaútočil, dokud budu v jeho blízkosti já a v tom se rozhodně nemýlil.

,,Zbláznila ses?! Vždyť tě mohl zabít! A ty se ho ještě zastáváš? A bráníš mi v tom, abych ho odklidil?!"procedil skrz zuby Isaiah naštvaně a nechápavě rozhodil rukama.

Takhle, když byl ve své pravé podobě, vypadal mnohem děsivěji. Co si budem. Místo zubů mu vyčnívaly prodloužené špičáky. Jeho uši se v žádném případě nepodobaly těm lidským, ale více přípomínaly ty psí.

Snědší pleť se mu odrážela v měsíčním paprsku a hnědé oči mu zářily starostlivostí a hněvem, který ovšem nepatřil mně, ale Ryanovi. Některé části jeho těla byly pokryté šupinami a pak...pak jsem zahlédla jeho dlouhý mohutný ocas. Takový, jaký mívají ještěrky. Při tom přirovnání mi zacukaly pobaveně koutky.

Isaiahu, prosím, neber si to osobně. Když já si ale nemůžu pomoct.

,,K tomu bys měl hodně daleko, chlapče,"ozval se Ryan a narážel na jeho poslední poznámku o tom, že by mu dokázal vzít život.

Ryan si byl natolik jistý svými schopnosti a tím, že by ho nikdo nedokázal skolit. No...věřil si hodně. Sebevědomí rozhodně nepostrádal.

Zatímco Isaiah byl v podobě Metarmofóga, Ryan byl celý od krve. Nakrčila jsem ustaraně obočí. To mi bude muset taky ještě vysvětlit. Včetně toho, proč se vrátil. Začínala jsem si tu celkem zvykat. Ale teď hlavně bylo důležité, abych ty dva tvrdohlavce udržela co nejdál od sebe, jinak se tu nejspíš navzájem pozabijou.

,,Freyo,"zavrčel Isaiah vztekle a já mu opět věnovala pozornost. Jeho oči výrazně potemněly. Polkla jsem obří knedlík v puse. Žádal po mně vysvětlení.

,,No víš. On je...Ryan je-,"najednou jsem se nedokázala vůbec vymáčknout.

Cože pro mě Ryan vlastně byl? Lezlo to ze mě jako z chlupaté deky. Nyní mě pozorovaly čtyři páry očí. Isaiah se na mě díval tázavě a Ryan pobaveně. Nemohl to říct on za mě místo toho, aby se mi posmíval?!

,,Prostě jsme na stejné lodi,"konečně jsem se vyjádřila a Ryana propálila vražedným pohledem.

,,To je nesmysl,"zvažoval má slova nahlas Isaiah a kroutil nad nimi hlavou, ,,Nevíš, co říkáš, Freyo. Lovci si nevolí žádnou stranu a pokud ano, tak jedině ke svému vlastnímu prospěchu."

,,To není pravda,"namítla jsem a zamračila se, ,,Ryan je můj přítel. Nikdy by mi neublížil." Překvapeně jsem zamrkala nad svými slovy. A nebyla jsem jediná, kdo byl udivený.

,,Lovci nemají žádné přátelé, Freyo,"poučil mě už po několikáté Isaiah a já protočila očima. No jasně.

,,Teď už ano,"trvala jsem si na svém a přistoupila k Ryanovi, který tiše přihlížel naší konverzaci.

,,Neriskoval bych,"podotkl Isaiah, ale taky se neměl k jedinému kroku, aby zabránil mému střetu s Ryanem.

,,Risk je zisk,"pokrčila jsem rameny a opřela se o Ryana, který překvapivě neucukl před mou tíhou. Kdyby tak učinil, pravděpodobně bych spadla.

Isaiah si mě a Ryana změřil podezíravým pohledem a přimhouřil oči.

,,Pokud jsi Freyin přítel, tak jsi mezi námi Metarmofógy vítán, ale to ještě neznamená, že si nedáme na tebe pozor, Lovče,"varoval ho Isaiah a pokynul nám, abychom ho následovali.