Maty-? |Majzr|

35

Vitův pohled:

Uslyšel jsem zvonek. No už jsou tady.
Šel jsem otevřít dveře a čím blíž jsem byl, tím víc se mi svíral žaludek. Já to nezvládnu. Proč?
,,Ahoj." Řekl Dominik, a já skoro ani nebyl schopnej se na něho podívat. Kdyby věděl, jak šíleně mě všechno, co se stalo, mrzí. Ale to by ani vědět nemohl, protože kdyby věděl, proč je právě u mě doma, nepřišel by. Pravděpodobně bych místo jeho profilovky viděl šedýho panáčka, a místo odesláno "zpráva nelze odeslat", jenže to všechno se momentálně zdá nepochopitelný.
Do dveří vešel i povedenej Matyáš, v mým slovníku spíš zmrd a existenční chyba. ,,Ahooj!" Hrál si na nejvíc pozitivního a milýho člověka a já začal přemýšlet, jestli tohle celý nebyl  blbej nápad. Dýchat stejnej vzduch jako on? To je potupa. Pokusil se mě dokonce i obejmout, ale dal jasně najevo, že je to jen ze slušnosti a obejmutí jednou rukou trvalo asi 0,0005 sekundy. Nevím, kde se v něm bere nějaká slušnost. 
Posadili jsme se ke stolu, vypadali jsme jako profesoři, co jdou řešit nějaký problém ve firmě, což byl skoro fakt, ale to by byla o moc lepší varianta. 
Nadechnul jsem a odkašlal si. Ač jsem chtěl, nešlo začít mluvit a jako kdybych zapomněl všechna slova, co kdy existovaly. Nešlo se vyjádřit jinak než: "Matyáš je největší zrádce, kterého jde poznat" anebo "Nevím, proč sedím v přítomnosti kreténa, kterej si nezaslouží sedět na tak pohodlný židli jako ta, kterou mám doma"

,,Takže.." začal jsem větu a "existenční chyba" měla opět svoji chvíli. Vybouchl v smích a z nějakýho zázračnýho důvodu nešlo přestat. Snaží se mě tím snad nějak zastavit od toho, co chci říct? Jedině v jeho snech.  ,,Promin, ale proč mluvíš jako učitel, co je připravenej nám říct známky z písemky?" dodal a i Dominik se tak nějak zasmál, i když šlo vidět, že jenom protože situaci nechtěl dělat ještě divnější, než do ted byla. ,,Hm. Vtipný. Chtěl jsem vám jenom oznámit, že Klára je těhotná." Řekl jsem a "nenápadně" zabíjel Matyáše pohledem, na což reagoval podobně a jenom na chvíli nahodil svůj úsměv, kterej hned spadnul zpátky v nenávistnej výraz. ,,To je skvělý!! Už víte jméno? A co pohlaví? Kde bude mít pokojíček? Může se jmenovat Maxmilián prosím?!" S radostí se ptal Dejzr na co jenom mohl a já mu odpověděl kamenným výrazem, což pochopil a tak už přestal mít takovou radost. ,,Něco mi uniklo?" Řekl a podíval se na Matyáše, kterej byl tak zmatenej a překvapenej, div mu čelist  neupadla. Šla na něm vidět ta úzkost a stres, co cítil a já se v tom docela vyžíval. ,,No. Něco jo no. Třeba kdo je táta, že?" Řekl jsem a vážně se kouknul na Matyáše sedícího na proti mě. Ten se podíval na Dejzra a poškrabal si zátylek. ,,Proč se díváš na mě?" "nervozně" se začal smát Matyáš a Dejzr se díval na mě, a pak na něho a furt tak dokola. ,,Proč myslíš, tati?"řekl jsem a opřel si hlavu o ruku. Dejzr se ve stresu začal smát a myslel si, že si z něho děláme srandu. Kéž by, Domčo, kéž by. ,,Kluci, dobrý, dostali jste mě! A ted fakt, ty nejsi táta?" Dosmál se Dejzr a já mu jenom hodil seriozní výraz s trochou smutku v očích. On si nezaslouží s někým takovým žít, to vlastně nikdo. ,,Wtf, jste divní." Vstal Dejzr a odešel nahoru, což nebyl dobrej nápad, ale k tomu až potom.
,,Hajzle." řekl potichu  Matyáš a já cítil to obrovský dusno ve vzduchu. Trochu jsem se začal potit a vlastně jsem začal mít i trochu strach a z nějakýho důvodu i respekt. ,,Myslíš, že ti tu báchorku jako někdo uvěří, jo?" Zasmál se a mě teda do smíchu moc nebylo. 

Vtom Dejzr přišel zpátky ze zhora se slzama v očích. ,,Nemyslíš to vážně, že ne?" a za ním se ze schodů řítil i Moon s Klarisou. ,,Poslouchej, Dejzre..." řekl jsem a všechny pohledy spadly na mě. ,,Musíš nás poslechnout, je to vážný, fakt." přikývli Samo s Klárou a Dejzr zakroutil hlavou. ,,Ne." řekl, ale neodešel. Šlo vidět, že už se ani neudržel na nohách a tak si sedl zpátky. Mnul si ruce v nervozitě, a Matyáš, kterýho se to celý týkalo se jenom hloupě ušklíbal nad tím, jak moc nás to všechny mrzelo vůči Dejzrovi. ,,Nemusíš nám věřit. Když jsem prvně zjistil, že je Klára těhotná, věděl jsem, že nejsem otcem. Zavolal jsem Samovi, protože jsem nevěděl, co se stalo a on mi to řekl všechno řekl, to, že je Matyáš otec. A Klárka to dotvrdila, i kdybys nám nevěřil... testy všechno nakonec dosvětší. Je mi to fakt líto, Dejzre. Ty si  to nezasloužíš." dopověděl jsem a fakt jsem cítil nechutnou lítost a svým způsobem i provinilost, protože jsem právě zničil to nejhezčí, co Domča za ty léta měl. Spíš co si myslel, že je to nejlepší. ,,Pfttt... vy jste strašní komedianti, Vito, radši drž klapačku, jenom si neumíš přiznat, že s tebou tvoje holka nechce spát a hledá si náhrady." jakože se "smíchem" řekl Matyáš a mnou prošel takovej vztek, že bych byl schopnej ho i zabít. Všichni jsme se tak nějak překřikovali a vlastně nikdo ani nevěděl, proč a s kým se hádá. Po chvilce jsme všichni utichli, protože ta situace byla stejně nevysvětlitelná. Láska je slepá.  Dejzr se po čase přemýšlení a snažení se zadržet svoje emoce podíval na všechny v místnosti a naposled na Matyáše. ,,Není to pravda, ne? Neudělal jsi to, že?" pošeptal a oči mu furt přeskakovaly nahoru a dolů, jak si Matyho celýho prohlížel. Na což mu Mattem odpověděl jenom malým úsměvem a zhluboka se nadechl s tím, že chtěl začít větu.....