Čekali jsme asi ještě tak, půl hoďky a konečně zazvonil zvonek.
,,Pizzaaaaa, konečně! Tak já pro ňu jdu"
Zasmáli jsme se a on šel teda pro tu pizzu. Pak ju donesl položil ju na stůl a začali jsme jíst. Tak co jiného že jo?
.
Dojedli jsme ji,celkem dost rychle. Tak asi do 15ti minut. Já vyhodil tu krabici a Maty už si šel pro věci. Já se nachvilku zastavil a zapřemejšlel jsem,jaký by to asi teď bylo kdybych nepotkal kluky...podle mě by to bylo celkem dost... zvláštní? Začal jsem se ptát sám sebe na horu otázek,v tom přišel Maty,teda..podle mě už tady stál aspoň 3 minuty ale co já vím. Začal mi mávat rukou před obličejem.,,Svět volá Dominika,jsi tu?"
Zakroutil jsem hlavou a podíval jsem se na něho a zasmál se.
,,Jojo,jenom jsem se zamyslel. Tak jedeme?"
,,Jo,jedeme."
Otočil se vzal si svůj batoh a můj mi podal .
,,Na,jak tě znám tak bys sis ho tu zas zapomněl, takže jsem ti ho radši vzal já"
Zasmál se já se usmál a řekl jsem mu jenom
,,Děkuju"
Já si vzal mobil a šel jsem,teda šli jsme ke dveřím. Nasadil jsem si boty, vzal si klíče a vyšel jsem ven, mezitím co ten blázinek šílenej si zavazoval tkaničku od boty.
,,Ty už si ani zavazovat tkaničky neumíš?"
On zvedl pohled od boty na mě a věnoval mi jeho vražednej pohled.
,, Když děláš chytráka,tak mi tu botu zavaš ty"
,,Tak jo?"
Zasmál jsem se, sklonil jsem se k té jeho 'Těžko zavazovatelné botě' a během asi 5-ti setin jsem mu ji zavázal. Stejně tak jako tu druhou, kterou si sice zavázal,ale tak že by se mu po těch 5-ti setinách hned rozvázala.
,,Nemáš zač, teď si vem ten batoh a jedeme!"
Zasmál jsem se a zvedl jsem se. On si sebral ten batoh, chvilku se na mě díval tím zabijáckým pohledem a nakonec se zasmál a já, společně s ním jsme KONEČNĚ vyšli ven.
.
Moc jsme zrovna nemluvili,on se furt díval kamsi kolem sebe,já se chvilku díval na něho a chvilku se z nudy díval na zem a čekal jestli náhodou nenajdu něco zajímavýho,nebo tak.. co by jste dělali vy? Jít s někým kdo se na vás ani nepodívá,ani nepromluví a jenom vy jste ti kteří jsou do něho tajně zamilovaní,čumí na něho jak na krypla a čekaj buď než on se podívá na vás a nebo než promluví.. ? Podle mě úplně to samí
.
Konečně jsme došli na ten nádr, nemám ani tucha proč jsme nejeli autobusem, když je to tak daleko ale jsme prostě blbý že jo. Lístky jsme měli koupený už dávno dopředu, akorát přes net. Já zapl mobil a podíval se kolik je hodin. Za pět minut by nám měl jet. Už mě fakt začalo vadit to hnusný ticho mezi náma dvěma.,,Ma-"
Než jsem něco stihl říct už přijížděl ten vlak,a znáte to. Začal různě pískat a tak. Ta baba z toho rozhlasu začala mlet ty kecy jako vždycky a já i Maty jsme šli do vlaku. Sedli jsme si na naše rezervovaný místa,já si vzal mobil a díval jsem se na Instagram atd.. když se vlak rozjel mobil jsem položil a pohled věnoval Matymu,kterej se díval z okna. Se divím,on, kterej je furt na mobilu.
,,Maty? Tobě nevadí to ticho mezi náma?"
Konečně jsem se nějak snažil rozlomit to ticho.
,,Ani moc ne. Nevím o čem se mám bavit,témat už moc není. My dva o sobě víme úplně všechno, vtipy už moc neznáme a o tom Slovensku se bavit moc nedá. Jedině spekulovat o tom proč nám to Samo jen tak řekl,bez toho aby řekl jakýkoliv informace nebo tak"
,,Vlastně máš pravdu,fakt už není moc o čem kecat"
On mlčel,já mlčel.
.
Skoro jsme tam, měl bych napsat Samovi ať už jde na to nádraží, že? Já totiž nemám páru kde bydlí. Super a místo ho,se ptám sebe. Jsem frajer fakt.,,Mám napsat Samovi? Ať přijde na nádraží, protože ani jeden nevíme kde bydlí"
Konečně jsem otevřel tu moji, věčně zavřenou hubu.
,,Jasně, napiš mu"
Já teda vzal mobil a napsal jsem Samovi, ať už pomalu jde.
,,Těšíš se Dejzre?"
,,Celkem jo,jen mi furt nejde do hlavy to,jak nám to oznámil. Podle mě za tímhle vším je něco víc, než jen to, že nás chtěl vidět"
,,No to asi jo.. máš pravdu. Snad nám to řekne sám a nebo to z něho budeme muset dostat my."
,,Jo,to zas bude něco.. A super! Už jsme tady!"
Zakřičel jsem a zvedl se,vzal si batoh nasadil jsem si ho a nasadil si ho na záda, stejně jako Maty. Vyšli jsme ven z kupéčka a čekali jsme v davu lidí, kteří taky vystupovali. I když, těch lidí nebylo zas tak moc. Když jsme teda vystoupili,tak jsme hledali Sama. Netrvalo ani moc dlouho ho najít, těch lidí tam není tolik jak v Praze, těch lidí je tam tak 10000x míň. Tak jsme teda přišli k Samovi,Maty mu poťukal na rameno on se otočil, podíval se na nás a přišlo mi, že se úplně falešně usmál..fakt by mě zajímalo,co se sakra děje.
,,Ahojťe"
,,Ahoj"
Řekli jsme s Matym naráz a Samo se zasmál.
,,Ideme?"
,,Jo, jdeme"
Řekl Maty,já mlčel a prohlížel si Sama, něco tady nehraje. Podle mě,on vůbec nechce aby jsme tu právě teď byli.. Podle mě to chce někdo jinej...
,,Dejzr,ideš alebo sa na mňa budeš pozerať?"
,,Jdu,zamyslel jsem se,sorry"
Rozešel jsem se za Matym kterej byl aspoň 4 metry daleko. Mezitím co Sam,si to pomaličku kráčel a vypadal strašně zamýšleně.
,,Maty, už mi to přijde divný. Samo se chová strašně divně."
On se zastavil, otočil se a podíval se na mě a dal mi ruku na rameno.
,,Neřeš to Dejzre, uvidíš že nám to Sám řekne,nebo to z něho dostaneme. Teď se nad tím netrap, užívej si toho že jsme po tak dlouhý době spolu, přece nemá žádnej smysl zjišťovat proč je takovej a takovej, třeba jenom nemá náladu. Uvidíš že to bude v pohodě"
Tu ruku mi z ramene sundal. A jediný co ze mě vypadlo bylo
,,Tak jo, dobře."
On se rozešel, mezitím co já došel za Samem.
,,Samo,pohni kostrou trochuu"
,,Som unavený,celú noc som nespal, ospravedlňujem sa"
,, Proč jsi nespal?"
,,Musel som strihať videá"
,,Fakt?"
,,Hej a teraz už ideme"
----------------------------------------------------------------------------------------------
Dobrý den, celý den,lijeme se vínem a MaTTem leze komínem. Nechala jsem se strašně unést mojí fantazií, takže se omlouvám.. dneska je to trošku delší, protože vůbec nevydávám kapitoli tak jak mám a nechci vás o nic připravit. Takže dneska to má 1000+ slov :'D . Snad jste aspoň trochu happyyyyy,a sorry za chyby ale píšu to na tabletu. Slovenština by měla být jakžtakž dobře,ale chyby určitě najdete xd . No nic,tak zatím cs©Nutella
ČTEŠ
Maty-? |Majzr|
Diversos∆Maty-? |Majzr|∆ Příběh plný lásky, radosti, zármutku a strachu. Příběh vypráví o dvou klucích, kteří se znají dlouhý léta. Postupem času si jeden z nich uvědomí, že to, co cítí možná nejsou jen platonické city.