Stvořeno pro selhání

1

  Zazvonila jsem na vchodové dveře, a ani ne za minutu jsem už slyšela zvuk kliky. Proč si to vůbec dělám? Tisíckrát radši bych teď byla sama doma, co nejdál od velkého množství lidí.
,,Čau. Tebe bych tu nečekal."
Ze všech lidí v domě mi musí otevřít zrovna někdo, koho ani neznám.
,,Pozval mě Jakub."
,,Jo, to dává smysl. Tak pojď dál."
Tím naštěstí už naše divná konverzace skončila. Kuba zrovna hrál beerpong s třemi svými dalšími kámoši a už měl značně napito.
  Jakmile mě zaregistroval, seskočil z gauče, aby se se mnou pozdravil.
,,Tak tys přece jen přišla," rty se mu roztáhly do širokého úsměvu.
,,Taky se tomu divím," řekla jsem a začala jsem si nervózně hryzat ret.
,,Klidně můžeš jít hrát s námi."
,,Ne, to je dobrý."
Věnoval mi omluvný pohled a vrátil se ke hře.
Zůstala jsem stát v úzké chodbě a přemýšlela, jak to tu přečkám. Bála jsem se, že tu bude víc lidí, ale že by to byl ráj pro introverty by se taky říct nedalo. Vlastně jsem tu byla jenom kvůli němu.
Chodbou se zrovna prohnal vysoký zrzek, který za sebou táhl drobnou brunetku, která s ním za cesty ještě koketovala. Při tom spěchu do mě jeden z nich nechtěně vrazil.
,,Uhni!" vyštěkl na mě ten kluk.
Dívka se zmohla na omluvný pohled a zmizela za ním v nejbližším pokoji. I jeptišce by došlo, co mají v plánu. No, šachy asi úplně hrát nebudou.
  Přišlo mi blbé stát na chodbě dalších 20 minut, tak jsem si sedla na jednu z židlí, co staly v kuchyni. V kuchyni se zastavila jedna z místních holek, aby si nalila vodku s pomerančovým džusem.
,,Neviděli jste někdo Matěje?"
,,Někde tady je, upřímně po tom, cos měla původně zůstat doma jsem ani jednoho z vás tady nečekal." alespoň někdo tady toho "vrátného", co otvírá dveře zná
,,Nakonec jsem mamku překecala, abych mohla přespat u Lucie Markové."
,,Té šprtky?"
,,Jo. Umí držet jazyk za zuby a mamka má radost, že se družím s nerdy."
,,Neli tam toho džusu tolik!"
,,Promiň, pane bože!" dívka konečně zaregistrovala, že kromě kluka ode dveří a líbajícího se páru v rohu jsem tady i já.
,,A tys Matěje neviděla?"
,,Nevím kdo je Matěj."
,,Ty sem asi moc nechodíš. No, takový zrzatý debil. Ale můj debil." pronesla s něhou v hlase.
V ten moment jsem naprosto zbledla a i když byla dívka poměrně nalitá všimla si toho:,,Stalo se něco? Nevypila jsi toho moc nebo je ti nevolno?"
,,Asi bych ti měla něco ukázat."
Teď zbledla i ona. Dotáhla jsem ji k pokoji kam před půl hodinou zmizela brunetka i s "jejím" zrzkem a popadla jsem kliku. Jakmile byli dveře otevřené naskytl se nám ukázkový pohled lidských orgií. Oba byli nazí a dělali to spolu jak králící.
Dívce se nahrnuly do očí slzy a z bouchnutím dveří odešla. Já ji následovala.
,,To prasácký hovado."
Mlčela jsem. Upřímně vlastně nevím jak se v takových situacích chovat.
,,Jak se vůbec jmenuješ?"
,,Kateřina," odhadla jsem, že pokud mám něco říct, tak teď, ,,jestli ti můžu jakkoliv pomoct, tak..."
,,To už nezachráníš. Asi pojedu domů, můžeš mě tak jedině doprovodit."