Konečně neděle. Neobtěžovala jsem se buchtou jako Marie, ale alespoň jsem koupila sušenky. Tak jo! Pronikavý zvuk zvonku mě vytrhl z urputného přemýšlení nad matematickou rovnicí z domácího úkolu.
,,Ahoj." Marie celá zářila ( jako vždycky).
Tentokrát byl můj táta doma, takže jen kývl na Marii, která ho zrovna zdravila se slovy :,,Dobrý den!"
Zamířili jsme ke mně do pokoje a Marie začala vytahovat svoji buchtu. Položila ji na psací stůl a sedli jsme si na zem. Měla na sobě skládanou minisukni a krémovou košili.
,,Třeba to bude dnes poprvé, co se spolu nevyspíme."
,,Třeba jo, no. A to jsem si myslela, že se nikdy nevyspím s holkou."
,,No jo! Nikdy neříkej nikdy!"
,,Ale nelituji toho, to je fajn."
Šli jsme pro talířky a příbory, když Marii začala volat její máma, takže s plnými rukami ještě zvedala hovory.
Zavřela jsem dveře pokoje a když se Marie loučila s mámou nevšimla si vyvýšené podlahy v půlce mého pokoje.
Zakopla a všechno se vysapalo na zem.
,,Omlouvám se! Vážně!" načes začala uklízet svou pohromu. V tu chvíli mi došlo proč jsem se tak těšila už od středy.
Klekla si zády ke mně, aby mohla posbírat příbory a talíř, když jí pod skládanou sukínkou vykoukly krajkované kalhotky. Pane bože, jsem tak nadržená. Dveře do pokoje jsem zamčela na dva západy a převzala od ní pozůstatky kdysi ještě porcelánového talíře i příbor a klekla si naproti ní.
,,Nic se nestalo."
,,Ale..."
,,To je v pořádku!" řekla jsem načež jsem políbila její rty.
,,Co když jsem vejde tvůj táta."
,,O to se bát nemusíš."
Nevím, co se v tu chvíli ve mně probudilo, ale položila jsem ji na záda a začala jí svlékat její sukni. Pomalu, ale jistě!
,,Co děláš?"
Přejela jsem jí dvěma prsty po vnitřku, dvakrát tam i zpátky a odpovědí mi byli dva tiché vzdechy.
,,Katt-e-eh-řii-noo!" Ahh! Vážně myslíš, že..." nezmohla se na dořeknití původní myšlenky, když jsem ji začala ještě víc dráždit. Ta má tak krásné stehna. Vytáhla jsem šátek z šuplíku za mnou a svázala jí ruce. Kdyby jste viděli ten její nedočkavý výraz.
Začala jsem hladit Mariiny kyčle a pomalu sundávat i kalhotky. Dala jsem si její nohy na svá ramena a začala vylizovat.
,,Holky?" zavolal táta. V tu chvíli se Marie zmohla jen na zhrozený pohled.
,,Nechcete se napít."
,,Ne!" řekli jsme naráz.
ČTEŠ
Stvořeno pro selhání
RomanceKateřina je šestnáctiletá mladá žena, která místo socializování se svými vrstevníky dává přednost knihám a studiu. Když ji, ale bývalý kamarád z dětství dotáhne na oslavu narozenin svého známého, nečekala, že by se to mohlo až tak šeredně zvrtnout.
