Náhody nejsou nehody | cz

I.

Toho rána se blonďatý mladík vzbudil časně. Čekal jej dlouhý den, a proto se potřeboval rychle připravit a vyrazit z bytu. Ačkoliv by upřednostnil zachumlat se do bílé peřiny, otočit se zády k místnosti a spát ještě alespoň o hodinu déle, musel svá chodidla položit na chladnou zem, přičemž si neopomněl promnout oči a pořádně se protáhnout.

Jeho první kroky pak směřovaly k oknu naproti postele, kde vytáhl žaluzii, aby pokoj nezůstal tak zahalený ve tmě. Při pohledu na ulici, v níž se nacházel bytový komplex, ve kterém sám bydlel, si musel povzdechnout. Hned pochopil, že jeho den bude možná ještě komplikovanější. Sněhová nadílka se třpytila v záři probouzejícího se slunce. Bylo jí pokryto úplně všechno: střechy domů, chodníky i silnice, protože patrně chumelilo celou noc, a tak kolem ještě neprojeli údržbáři, aby sníh odhrnuli. Což o to, výhled na to byl krásný, ovšem pro dopravní situaci nemělo takové počasí příliš pozitivní vyhlídky. Koneckonců kolem moc aut neprojíždělo, a spíše bylo možné zahlédnout několik chodců vypadajících, jak kdyby se chystali na Sibiř.

Blondýn neotálel, a hned přešel do koupelny, aby rychle vykonal potřebnou hygienu. Při čištění zubů se neubránil a prohlédl si svůj rozespalý obličej, na kterém jasně vynikaly kruhy pod očima. Pomyslel si, že vypadá hrozně, ale věděl, že tím se strachovat nemusí. V maskérně se o to postarají.

Raději se tedy přemístil do vedlejší místnosti, tedy zpátky do své ložnice, kde po převléknutí se nezapomněl ustlat a zavřít okno, jež předtím stačil rozrazit dokořán. Naštěstí už se stačil trochu probrat, a tak jen posbíral své věci, včetně klíčků od auta, a mohl vyrazit. Ještě že si ani se snídaní nemusel dělat hlavu, protože na place určitě něco dostane. Starali se o něj zkrátka dobře.

Jen co vyšel ven, ovanul jej do obličeje hodně studený vítr a on se zatřepal, přestože na sobě měl teplý kabát a šálu. Radši se hned vydal k autu, u čehož se při každém svém kroku propadal hromadami sněhu. Věděl, že řízení za takových podmínek možná nebude ten nejlepší nápad, ale nějak mu nezbývala jiná možnost. Pěšky by dorazit včas určitě nestihl.

Ještě než se stačil opravdu rozjet, rozezvonil se mu telefon. Býval by hovor nepřijal, ale to se u režiséra neslušelo, proto své choutky potlačil a klikl na zelené tlačítko. "Ano?... No, chystám se... Dobře... Pokusím se. Zatím," odpovídal do zařízení.

"Jo, že si mám pohnout," zamumlal si pro sebe, jakmile hovor skončil a raději nastartoval. S režisérem se dostat do rozepří nehodlal. Byl to dobrý chlap, jen co je pravda, ale pokud se naštval, tak to aby člověk zařadil zpátečku. A přesně tu mladý muž zařadil ve svém stříbrném autě a vyjel.

V ranním provozu si počínal nanejvýš opatrně. Všichni jeli hodně pomalu, jedno auto za druhým, a blondýn si mohl povšimnout, že kdykoliv jen lehce přidupl brzdu, kola se mu dostávala do smyku a měla velmi dlouhý dojezd, než úplně zastavila. Mohl jen děkovat sám sobě za to, že vyjel v dostatečném předstihu, takže se mu snad i podaří splnit režisérův příkaz a na místě se ocitnout jako na koni.

To by se ovšem nesmělo něco stát. Světlovlásek netušil, jak se to tak rychle seběhlo. Jediné, co stačil zaregistrovat, bylo černé auto, jež se vyřítilo z postranní uličky vpravo od něj a vrazilo přímo do jeho vozu. Ten se vychýlil z osy a udělal asi tři otočky. Hlava mladíka sebou při zastavení škubla dopředu, ale naštěstí jej od poranění o čelní sklo zastavil airbag, který už se před ním stačil nafouknout. Rychle se nadechoval a vydechoval. Neopovažoval se ohlížet a zkontrolovat škody na autě nebo svém těle. Jen s vytřeštěnýma očima hleděl přímo před sebe.

Brzy se vedle něj prudce otevřely dveře za doprovodu hlasitého: "Proboha, není Vám nic?" Hlas muže byl vysoko posazený, ale patrně ty bylo způsobeno jeho rozrušením. Roztřesený blondýn na něj pomalu otočil hlavu a konečně se začínal vzpamatovávat. Do té chvíle jako by byl v transu a vůbec nevnímal okolní svět, ale jakmile spatřil tvář mladíka, patrně jen o něco staršího, než byl sám, najednou dokázal vnímat až přehnaně jasně.

Výjev před sebou by nedokázal popsat. Tak krásnou tvář snad ještě nezahlédl. Hladká pleť s uhrančivě tmavýma očima, v nichž by se snad dokázal i utopit, dlouhý, rovný nos, drobné, ale plné rty. Šokovaný výraz mu přidával jen více atraktivity a drobné sněhové vločky, které se mu zachytily v kadeřích černých jako uhel, se blyštěly ve světle. To, že na něj stále zírá, si uvědomil až za několik vteřin. Aby nevypadal úplně mimo, rychle vylezl z auta, takže si s druhým mužem stáli tváří v tvář.

"Jsi v pořádku?" optal se neznámý znovu. Jeho hlas už nebyl tak zvláštně vysoko posazený, naopak byl spíše hluboký a drsný. Nejspíše se mu ulevilo, když před ním muž se stříbrného auta stál a vypadal celý. Patrně si však myslel, že mu drobný mladík neodpovídá proto, že je stále ještě v šoku.

"Jo, jsem v pohodě. Ale auto bude asi na odpis," vypadlo z blondýna, a aby nemusel dál odolávat kouzlu toho nádherného muže, jenž za tou celou tragédií stál, obešel vůz a zaměřil svůj zrak na poničenou část kapoty a pravý bok. Kapota byla zejména v přední části značně prohnutá, ale škoda se naštěstí nezdála až tak hrozná. Však také nejeli velkou rychlostí a největším problémem tak bylo, že jeho auto i po menším nárazu po silnici klouzalo a předvedlo tak oněch několik otoček.

"No, snad to není tak zlé," brblal si pro sebe a zrakem pak sklouzl k černému autu druhého muže. To na tom bylo o něco hůře, protože náraz schytala přímo jeho přední část, ze které kromě zdemolování navíc stoupal šedivý oblak páry. Černovlasý mládenec už mu byl v patách a taktéž hodnotil stav jejich aut.

"Moc se omlouvám, schválně jsem jel co nejpomaleji, ale i tak jsem nestačil zabrzdit," chytal se černovlasý za hlavu. Když se podíval kolem, auta před nimi už byla v čudu, zato za jejich auty už postávala slušná kolona. Lidé v těch nejbližších z nich zvědavě natahovali krky, aby zjistili, co se vlastně stalo, patrně se ale nikomu z nich nechtělo opouštět vyhřátá auta, když viděli, že jsou oba účastníci nehody v pořádku. Tmavovlásek se jim ani nedivil, sám si připadal jako rampouch a prsty na rukou už skoro ani necítil. A to venku postávali jen několik minut.

Blondýn zvedl zrak, aby s druhým mužem opět spojil pohled, a zatřepal hlavou. "Ne, že by se tedy za takového počasí dalo předpokládat něco jiného," pravil. Na viníka nebyl nijak naštvaný, jak by taky mohl, když to vlastně ani nebyla jeho vina. Navíc to byl takový hezoun. Přesto si však podobnou poznámku nedokázal odpustit.

Najednou od něj odtrhl oči a v panice zkontroloval čas na svém zápěstí. Hodinky ukazovaly až nemilosrdně se blížící osmou hodinu ranní, což značilo jediné: už se jistojistě nedostaví na místo včas. No, snad dokáže režiséra trochu obměkčit, když mu vylíčí, jak nebezpečná situace se mu přihodila. Už se ale nehodlal dál zdržovat, a proto řekl: "Budu muset jet. Budeš potřebovat nějak pomoct, nebo to tu zvládneš sám?"

"Huh? Já pomoct? Spíš bych já měl pomoct tobě, koneckonců jsem to zavinil," divil se druhý.

"Blbost. Moje auto snad ještě bude schopno jízdy, na rozdíl od toho tvého," poukázal blondýn na zřejmý fakt. To už za sebou slyšel troubení netrpělivých řidičů, kteří nerozuměli tomu, proč oba ještě pořád stepují na místě a konečně jim neuvolní cestu. No jo, empatie jak má být.

"Přesto..." chvíli se na něj upřeně díval hezoun, jako by se snad odhodlával k dalším slovům, "nedal bys mi na sebe číslo? Chci později vyřešit škodu."

"To platí pojišťovna," mávl rukou druhý.

"A taky si chci ověřit, že... že ti skutečně nic není."

Blondýn si nemohl nevšimnout, jak si muž před ním žmoulá ret a při tom pohledu ucítil příjemné teplo, jež se mu rozlilo po těle, což s sebou v mínusové teplotě neslo benefiční účinky. To už se mohl sám přistihnout, jak nahlas diktuje své telefonní číslo, které si druhý zčervenalými konečky prstů vyťukával do mobilu. "Jimin," dodal potom.

"Cože?" hezoun zvedl zrak od mobilu.

"Jmenuju se Jimin, takže si to můžeš uložit i s mým jménem," opět si z něj utahoval mladík. Stačil ještě zahlédnout, jak se mužova už tak mrazem červená líčka ještě více zarděla, než se otočil na patě a zmizel do svého auta.