Jela jsem autobusem do města a nemohla se dočkat té vůně, která vás doprovází na každém kroku v knihovně. Vůně starých knížek mi vždy zvedne náladu. Když jsem dojela na zastávku, mé kroky vedly přímo tam. Trvalo mi asi pět minut, než jsem se tam dostala. Procházela jsem se mezi regálama, a když jsem našla všechno, co potřebuju, hodila jsem knížky do batohu, rozloučila se s knihovnicí a vydala se do kavárny. Ta kavárnička je soukromá. Je tam asi pět stolů a je to až neuvěřitelně útulné. Chodím sem docela často. Tak často, že když sem přijdu, Katy na mě mávne a zeptá se: „Jako obvykle?" s tím jejím širokým úsměvem. Katy je asi 27 let a tenhle krámek zdědila po prarodičích. Původně to byla zastavárna, ale Katy si to přebudovala na tudle úžasnou kavárničku.
„No jasně, že jako obvykle. Čokoládu se skořicí a marshmallow, prosíííííím" Poprosila jsem ji. Začala mi dělat tu mojí pochoutku a já se posadila ke stolu u okna. Vytáhla jsem si jednu knížku, kterou jsem si půjčila v knihovně a začala si číst. Po chvilce mi Katy přinesla čokoládu a já se na ni hned vrhla. Ááách bože, jak může být něco tak výborného?! Nechápu, jak to dělá, už několikrát jsem se jí ptala, ale vždycky mi odvětila, že to je tajný rodinný recept, a že mi ho nemůže prozradit.
Pokračovala jsem ve čtení, když mě najednou někdo vyrušil. „Ahoj Rose, můžu se připojit?" Zvedla jsem hlavu a uviděla Matthewa. Musím uznat, že takhle na světle je ještě hezčí než v té tmě. „Ehm, a my se známe?" začala jsem předstírat, že vůbec nevím, o koho jde. „No, jako neznáme, ale dneska kolem třetí jsme se potkali, nepamatuješ si snad?" Zeptal se. „Mmm, to by si mi musel připomenout, ve tři ráno je v tomto městě docela živo" Mrkla jsem na něj a začala se smát. „ Jasně že se můžeš připojit Matthew" Dodala jsem a usmála se na něj. Posadil se naproti mně. Katy přišla a zeptala se, co si dá. „No, tak třeba to co má tady Rose" Odevětil a Katy odešla s jeho objednávkou. „Dobrá volba" taky sem rád chodíš? Nikdy jsem tě tu neviděla." „Popravdě, jsem tu poprvé. Zahlídl jsem tě přes sklo a tak jsem si řekl, že tě zajdu pozdravit." Usmál se a ukázal tak svoje rovné, bílé zuby a ďolíčky! No fakt! Regulérní, naprosto roztomilý ďolíčky! Musela jsem se usmát taky. „vážně? Tak to teda nevíš, o co přicházíš! Ale to se za pár vteřin dozvíš." Katy mu položila na stůl čokoládu a já mu hlavou naznačila, aby ochutnal. „Děláš si ze mě srandu?! To je normální chuťová slast! Jakto, že tady nestojej fronty dlouhý až ven, na něco tak dobrýho?!" Rozplýval se nad čokoládou. „Moc lidí o této kavárničce neví, je docela schovaná a lidi si radši zajdou do Starbucks na to divný kafe, kde ti na kelímek napíšou jméno." Zasmála jsem se a Matthew se přidal. Povídali jsme si a já nemohla odtrhnout oči od těch jeho. Ty oči byly prost černý! Nádherná černá, žádná tmavě hnědá, prostě černá. „Co si vůbec dělala takhle pozdě večer venku?" Zeptal se mě a já s vážnou tváří odpověděla: „černá magie funguje nejlíp takhle v noci." Nemohla jsem si nevšimnout jeho překvapeného výrazu. Snad jakoby tomu věřil. „Né prosimtě." Začala jsem se smát. „Kamarádka měla osmnáctiny, tak jsem šla odtamtud." Uvolnil svaly v obličeji a usmál se. Chvilku jsme si ještě povídali a já pak šla na autobus. Doprovodil mě, což mi přišlo docela gentlemanské. Když přijel autobus, rozloučil se se mnou a já odjela domů.
ČTEŠ
STORY TALE (POZASTAVENO)
FantasyŽijeme ve světě, o kterém si myslíme, že víme všechno. Ale co když tomu tak není? Co když je v našem světě mnohem více tajemna, než si dokážeme představit? Je to jako číst knížku. Lidé věří pouze tomu, co tam je napsané, ale to, co je napsané mezi ř...
