STORY TALE (POZASTAVENO)

9.Kapitola

V pondělí, hned po víkendu, mi přišla zpráva od Matthewa.

Můžeme si spolu promluvit? Po škole přijedu před tvůj dům.

Chvilku jsem přemýšlela, ale pak jsem mu odpověděla a souhlasila.

Když jsem přijela ze školy, vyběhla jsem schody, odhodila tašku do kouta a převlékla se. Bylo teplo, přece jenom se blíží konec školního roku a s tím i přicházející léto. Vzala jsem si černé kraťasy, k tomu šedé tílko a mikinu jsem si převázala kolem boků. Vykoukla jsem z okna a když tam nebyl, sedla jsem si na parapet a četla si. Asi po deseti minutách jsem zaslechla zvuk přijíždějící motorky. Když se zastavila před naším domem, koukla jsem dolů a zahlédla ho. Dokonalý jako obvykle. Kožená bunda ho dělala ještě víc sexy než bylo možné unést. Seběhla jsem dolů a vyšla ven.

''Ty máš motorku?'' Udiveně jsem se zeptala.

''Už pár let jo.'' odpověděl mi s úsměvem. ''Teď si naskoč, pojedeme na výlet.''

Popošla jsem blíž k tomu stroji a zastavila se asi metr před ním. ''Nikdy jsem na motorce nejela.''

''Neboj, nic to není, a navíc se mnou si v bezpečí, ne?'' Mrkl na mě. Pak si vzal do ruky helmu a přitáhl si mě druhou rukou blíž. Odhrnul mi vlasy z tváře a dal mi je za ucho. Sledovala jsem jeho tvář. Jeho tvar rtů, jeho lícní kosti, jeho dokonalé černé oči. V jeho blízkosti jakoby všechen strach zmizel. Cítím se s ním v bezpečí, i když vím, že by to mělo být přesně naopak. Nevím nic o něm, o jeho světě, nevím nic.

Všiml si, že ho pozoruji a spokojeně zvedl jeden koutek úst do úsměvu. Uhla jsem pohledem a koukala se jinam. Cítila jsem horkost v tvářích. Super, teď se začnu červenat. Zapnul mi helmu pod bradou a chvilku nechal ruce na zapínání, zatímco se zadíval do mých očí. Pootevřel rty a já od nich nemohla spustit oči. Po chvilce jsem to ale dokázala a on svěsil ruce zpátky podél jeho těla. přistoupila jsem o další krok k motorce a opatrně přehodila jednu nohu přes sedadlo. Byla jsem mu tak blízko, že jsem cítila jeho teplo i jeho vůni. Byl cítit po mýdlu a jeho osobité vůni, která se nedala popsat.

''Pokud nechceš spadnout hned jak se rozjedeme, tak by ses mě měla chytit.'' Natočil hlavu s hravým úsměvem ve tváři. Nejistě jsem ho chytla za boky a naklonila se k němu blíž. Matthew chytl moje ruce a obmotal si je kolem pasu. To způsobilo, že jsem se k němu přimáčkla celým tělem. Projelo mnou zachvění. Matthew nastartoval a my se pomalu rozjeli. Jel docela rychle a já přes jeho ramena moc neviděla. Opřela jsem se hlavou o jeho záda a snažila si užívat jízdu. Nejeli jsme moc dlouho, přibližně tak 20 minut, ale dojeli jsme docela daleko. Zastavil u lesní pěšinky kde zaparkoval motorku a my slezli. Vůbec jsem to tam neznala, ale on vypadal, že přesně ví, kam má jít. Po chvilce jsme došli k malému jezírku se skálou, ze které stékal vodopád. Byla to nádhera.

''Pane jo...'' Pronesla jsem a zírala na to umělecké dílo přede mnou.

''To jo.'' Odvětil s pohledem upřeným na mě.

Otočila jsem svůj pohled zpátky k němu. ''Tak teda začni, co si mi chtěl říct?''

''Víš, chci aby si mě pochopila. Aby si pochopila svět tak jak ho vidím já a chci...chci aby jsi mi věřila.''

''Dobře, budu se snažit.'' Odpověděla jsem a usmála se na něj.

''Zatím víš to, jak byli Hekate stvořeni, ale nevíš nic o tom, jak to bylo dál. Když Hekate neměli svého vůdce, začali bojovat proti sobě, ať už šlo o majetek, nebo hloupou hádku. To byl ale jenom začátek, později se našel jeden, co chtěl svou moc využít k ovládnutí lidstva, tím samozřejmě nepohrdli ani další a tak se k němu přidali. Naštěstí jich nebylo tolik a zbytek Hekate je porazil. Bohužel je neporazili všechny, tím se náš druh rozdělil na bílý a černý. Na černý měla černá magie trošku vliv. Díky tomu mají černí Hekate černé oči.''

''Počkat, ale ty máš černé oči.'' Skočila jsem mu do řeči a začala trošku vyšilovat.

''Kdyby jsi mě nepřerušila, hned bych to vysvětlil. Ano, moji rodiče byli černí, ale když se poznali a vzali se, šli bojovat do jedné války proti bílím. Otec přitom málem zemřel a tak se rozhodli vystoupit z kruhu a žít sami na sebe. když jsem se jim narodil já, vyhledali pomoc u bílých a ty jim zajistili azyl. Zemřeli ve válce proti černým a mě s Monique si pak vzali na starost nejlepší přátelé našich rodičů. Rodiče Maxima.'' Matthew na chvilku sklopil zrak a po chvilce pokračoval. ''Víš... mám strach.''

''Strach? Z čeho máš strach?'' Zeptala jsem se ho.

''Z toho, že by můj původ a moje geny mohly přebít mojí mysl a já bych byl ten špatnej. Jsme se sestrou jediní svého druhu. Nikdy se nic takového nestalo. Jsme prostě vyjímka, hříčka přírody a mám strach co bych mohl udělat, kdybych se vymkl kontrole.'' Zahleděl se do vodopádu a já nevěděla co říct, bylo toho na mě nějak moc.

''Rose, seš v pohodě?'' Koukl se na mě ustaranýma očima.

''Jo. Ne. Já nevím...Je to složitý. Je toho moc najednou. Vždycky jsem si myslela, že svět funguje pouze na principech vědy a fyziky a teď mi tady vyprávíš o tom stejném světě akorát obohaceným o bohy a magii. Asi potřebuju chvilku na to, to všechno nějak zpracovat.''

''Jo, máš pravdu, je toho dost, možná jsem ti neměl říkat pravdu.''

''Ne, to ne! Já jsem ráda že jsi mi to řekl, děkuju, cením si toho. Jenom... jenom toho je nějak moc.''