STORY TALE (POZASTAVENO)

11. Kapitola

''Tak si pospěš zlato!'' Křičela na mě mamka ze zdola. Pořád mě udivovalo její nadšení. Připadalo mi, jako by ona šla na ples místo mě a já byla otrávená matka, která jde nedobrovolně utratit peníze za šaty, které si její dcera s největší pravděpodobností oblékne jenom jednou. 

''Vždyť už jdu mami.'' Křikla jsem na ni zpátky. Vzala jsem si přehoz, který jsem měla hozený na postely a navlékla ho na sebe. Do malé černé kabelky jsem si naházela mobil, klíče a nějaké ty peníze. 

''Tak zlatíčko!'' Volala na mě zase mamka. ''Paní Mortezová už je tady a já se chci vrátit ještě za světla.'' 

''No jó furt...'' Povzdechla jsem si, aby to mamka neslyšela a sešla jsem schody. 

''No to je dost, co si tam dělala takovou dobu prosimtě?''

''Ještě jsem se chtěla vysprchovat a pak jsem se akorát oblékla, zbalila jsem si pár věcí a to je všechno.''

''No dobře, dobře... Tak se obuj, ať už konečně můžeme vyrazit.'' Usmála se na mě s natěšeným výrazem. Já jsem jí úsměv vrátila a snažila jsem se o velmi věrohodný, aby ji to moc nemrzelo, že se mi tato komedie, alias 'vybírání šatů', vůbec nelíbí. 

''Měj se Tifanny, a ty Arone nezlob a poslouchej paní Mortezovou.'' Políbila Arona na čelo a zamávala jim se sladkým úsměvem, s kterým nikdy nešetřila. Někdy mě až udivuje, kde mamka bere neustále tu pozitivní energii. Zrovna teď bych menší dávku taky potřebovala. 

Nasedly jsem do auta a vyrazily směr obchodní centrum. Když jsem tam dorazily, mamka zaparkovala na parkovišti a my vyrazily do obchodů. Nejdřív jsme se jen tak procházely a koukaly do regálů. Většinou do byly obchody s každodenním oblečením a když už měli šaty, tak byly buď letní, nebo naprosto nevyhovovaly plesovým požadavkům. 

Když už nám docházela víra i naděje, že najdeme vůbec nějaký obchod s šaty a nohy nás bolely při každém kroku, zahlédly jsem obchod určený pouze šatům a večerním róbám. Z venku vypadal dost luxusně a tak mi bylo jasný, že to asi nebude úplně levná záležitost. Mamka ale vypadala velmi odhodlaně a málem se tam rozeběhla. Chytla mě za ruku, vydala se rázným krokem a mě tam vlastně dotáhla. 

''Zlatíčko, co říkáš těmhle?... Nebo těmhle?'' Ukázala mi dvoje dlouhé šaty. Jedny jednoduché, modrofialové bez ramínek a druhé námořnicky modré, upnuté, s velkým rozparkem na stehně. 

''Jako nejsou špatný, ale já nevím... Nějak mě neoslovily.'' Řekla jsem s povzdechem a zklamáním v hlase. 

''A tak jaký tě oslovily? Vždyť si jich můžeš jít zkusit víc a pak se rozhodneš. Notak, nevzdávej naději, určitě nějaké najdeme, vždyť se podívej kolik jich tu mají.'' Rozhodila mamka ruce a zasmála se. Měla pravdu. Usmála jsem se na ní a s odhodláním najít ty pravé jsem se na to vrhla. 

Už jsem to měla vážně chuť vzdát. Vyzkoušela jsem si asi desatery šaty, ale buď mi neseděly, nebo se mi na mně nelíbily, ale pak jsem je zahlédla. Jakmile jsem je uviděla, rychle jsem s nima letěla do kabinky. Mamka se na mě jen podívala a divila se, proč tady pobíhám jak fúrie. Ve spěchu jsem jí ukázala šaty a ona akorát zvedla ruce k puse, abych jí neviděla až do žaludku a já se zasmála nadšením. 

''Ty. Jsou. Prostě. Nádherný.'' Zareagovala mamka a dávala důraz na každé slovo. 

''Po jedenácté a snad naposledy... Prosím ať je to naposledy.'' Říkala jsem si potichu v kabince. 

Padly mi dokonale. Černý vršek mě obepínal na těch správných místech a velikost byla ideální. Což u těchto šatů bylo velmi důležité, pak už jenom od pasu dolů padaly v béžovo-růžové vlně až na zem. 

Vyšla jsem z kabinky a čekala že uvidím mamku, ale nebyla tam. Místo ní tam byl ale někdo jiný. Matthew. 

''R-Rose, nemám slov... '' Díval se na mě a velmi důkladně a zaujatě si mě prohlížel. V tu chvíli jsem se musela červenat jak rak. 

''Co tu děláš?' Zeptala jsem se ho. 

''Byl jsem tu s Maxem a pak jsem tě tu zahlédl, jak se probíráš šatama s velmi nudným výrazem. Tak jsem se přišel podívat, s čím budu mít v pátek tu čest.'' Odpověděl mi a já se jenom podívala do země a usmála se. 

''Vypadáš naprosto nádherně Rose...'' Přistoupil ke mě blíž, otočil mě k velkému zrcadlu a stál přímo za mnou. Pohladil mě od ramene až k zápěstí a na kůži, po které mi přejel prsty, zůstala elektrizující cestička. Jeho dotek mě dokázal slušně rozechvět. 

Pak sklonil hlavu k mému krku a políbil mě. Naklonila jsem hlavu na stranu a on mě postupně políbil na každý kousek mého krku až k rameni. 

''Zlatíčko, vypadáš nádherně!'' Dívala se na mě mamka s naprostým úžasem v očích. Já jsem se rychle otočila a kmitala pohledem, mezi Matthewem a mamkou.Přišla ke mně blíž a naznačila mi, abych se otočila. Matthew pouze ustoupil o krok dozadu a mrkl na mě. Jasně. Magie. To vysvětluje proč ho mamka nemůže vidět. 

''Už se nemůžu dočkat pátku, kdy budeš jenom moje.'' Zašeptal mi do ucha Matthew a odešel aniž by si ho mamka všimla. Bohužel mě si všimla.

''Zlato, jsi v pohodě? Zdáš se taková nesvá, zamyšlená.'' Koukla na mě s ustaraným pohledem. 

''Jo, jsem v pohodě, jenom jsem si představovala, jak v těch šatech budu tančit.'' Usmála jsem se na ni. 

''Jsou nádherné, ty jsi nádherná. Kdy se to stalo?''

''Co kdy se stalo?'' Zeptala jsem se ji.

''Kdy se z mé holčičky stala dospělá, nádherná ženská.'' Odpověděla mi se slzami v očích. 

''Ah, mami... děkuju.'' Objala jsem ji.

Po chvilce jsem se vrátila zpátky do kabinky a převlékla se zpět. Napůl jsem čekala, že se objeví Matthew a překvapí mě v ten nejnevhodnější moment, naštěstí se tak nestalo. Podala jsem šaty mamce a ta je šla zaplatit. Pak jsme nasedly do auta a vrátily se domů. Šaty jsem si pověsila ve vaku na okno a lehla si s notebookem do postele. Po chvíli mi přišla zpráva na mobil.

''Jsi nádherná. Přijedu pro tebe v pátek v 7:30. PS:Jakou si mám vzít košili?''

Ihned jsem se začala usmívat jak idiot a odpověděla mu. 

''Ále, nepřeháněj. A košili? nechám se překvapit, ať aspoň jeden z nás je :D''

Ani ne za minutu přišla odpověď.

''Chtěl jsem tě psychicky připravit, aby jsi neomdlela úžasem, ale jak chceš. :*''

Zase jsem se usmála na mobil a položila ho zpátky na poličku. Odendala jsem notebook, lehla si na bok a přemýšlela o něm a o tom, jak to všechno ještě bude.