STORY TALE (POZASTAVENO)

8.Kapitola

Když už jsem nechtěla nic poslouchat o jeho světě a všech těch nových věcech a poznatků, řekla jsem mu, aby odešel. Překvapivě jenom sklopil hlavu a bez dalších řečí vyskočil z mého okna. Když tak udělal, nepřesvědčovala jsem se, jestli se mu nic nestalo, přece jenom můj pokoj je v druhém patře a dole je kamenná dlažba, ale když teda dokáže kouzlit.

Kouzlit... Zní to jako z Harryho Pottera. Zdá se to směšné a zároveň neuvěřitelné. Přece jenom o kouzlech jsem slýchávala pouze jako malá z pohádek, kde jsem jim ještě věřila.

Když jsem se trošku vzpamatovala a utříbila si své myšlenky abych nezešílela, zvedla jsem se z postele s celkem ostrou bolestí hlavy a šla se podívat do koupelny. No, tak toto je průšvih. Na tvářích jsem měla pár škrábanců od stromových větviček a na vlasech jsem měla zaschlou skvrnu od krve. Po podrobnějším zkoumání vlasů jsem pod nimi našla celkem velký krvavý strup. No, super. Aspoň že mám dost vlasů a půjde to schovat, ale česání a mytí hlavy bude ještě pár dní horor.

Po příjemné, ale zároveň velmi bolestivé sprše, kde jsem musela z hlavy nějak dostat ten krvavý flek bez použití šampónu, protože to bych asi zešílela, jsem si vlezla zpátky do postele. Bylo něco kolem deváté ráno a já nechtěla být sama. Napsala jsem svému nejlepšímu příteli Brandonovi, jestli už má na dnešek nějaké plány. Odpověděl mi, že ne, a že bychom mohli něco podniknout. Souhlasila jsem a pozvala ho k nám. Než přišel, dala jsem si na škrábance celkem slušnou vrstvu korektoru a snažila se to zapudrovat jak nejlépe to šlo. Snad nic nepozná. Po chvíli jsem zaslechla zvonek a běžela mu dolů otevřít.

"Nazdar Roseanne." Pozdravil mě hnědovlasý vysoký Brandon. Nechápu proč mi tak říká, ale známe se už od školky, tak si na to člověk časem zvykl.

"Čauky Donne" Odpověděla jsem mu přezdívkou, kterou jsem mu vymyslela já a usmála se něj.

"Přinesl jsem čokoládu a brambůrky, nekouknem na nějakej film?" Zeptal se mě, zatímco jsme šli nahoru po schodech. Mamka nebyla doma, jela s Aronem za jeho kamarádem do vedlejšího města.

"No jasně, proč ne? A na jakej? Možná bychom měli jako první vybrat žánr." Navrhla jsem.

"Jo, to máš recht. A co třeba nějakou detektivku? Vím sice že je moc nemusíš, ale slyšel jsem o jedný fakt dobrý! Doporučil mi ji Stanley."

"Ale noták. Víš přece jakej je Stanley. Tomu se líbí každej film kde hraje alespoň jedna holka." Když jsem to dořekla, začali jsem se oba smát.

"Jo, to máš sice pravdu, ale hraje tam Robert Downey Jr. Víš ne? Iron man." Mrknul na mě.

"Jo, já vím kdo to je. Ale tak když tam teda hraje on, tak se nedá nic dělat, jdeme koukat!!!" Zasmála jsem se a on vytáhl z batohu notebook.

"Věděl jsem, že neodoláš!" Zapnul notebook a připravil film. Já nám mezi tím došla pro nějakou vodu a každému jsem udělala čaj. Jemu černý bez cukru s mlékem, zatímco mě zelený s cukrem a citrónem. Lehli jsem si do postele a všechno jídlo a pití vyskládali kolem sebe. Ani jednomu nevadilo ležet s tím druhým v posteli. Jsem nejlepší kamarádi už od školky. Naše mámy se znaly z vejšky a tak jsme se celkem často navštěvovali, až to přerostlo v nejlepší přátelství. Spíme u sebe celkem často a ani jednomu to nepřijde divný. Proč taky? Jsme jako bratr a sestra. Známe každá svá tajemství a nikdy jsme před sebou nic netajili.

"Hele proč máš na sobě ten make-up? Já myslel, jakej seš toho odpůrce a teď to máš na sobě o víkendu, kdy nevytáhneš paty z domu." Kouknul na mě Brandon s otázkou ve tváři.

Nemůžu mu říct pravdu. Tohle není moje tajemství, tohle je tajemství Matthewa, a stejně by mi nevěřil. Myslel by si, že mu lžu, a to nechci. Ale teď musím vymyslet jinou lež. Lež, která nikomu neublíží.

"Včera mi přišel balíček s jedním parfémem a todle bylo u toho jako dárek, tak jsem to akorát chtěla vyzkoušet, nic víc." Řekla jsem s pokrčenými rameny a ani jsem se na něj nepodívala, aby to bylo věrohodné. Řekla jsem to jako jasnou věc. Byla jsem na sebe pyšná, protože moc lhát neumím, ale toto jsem musela zvládnout. Nemohla jsem mu říct o svých škrábancích na tváři a příběhem s tím spojeným.

Když jsme dokoukali film a snědli skoro všechno jídlo, které se kolem nás vyskytlo, šli jsme na zahradu, kde jsme se jen tak váleli na lehátkách, koukali na mraky, které měnily svojí podobu neuvěřitelně rychle a povídali si o všem možném. Chvilku o škole, chvilku o Brandonových rande s holkami, chvilku jsme jenom tak mleli o všem a neustále jsme ukazovali na mraky a hádali se o jejich tvaru a co nám připomínají.

Večer, když byla venku už docela zima, jsme zalezli dovnitř a snažili se připravit večeři. Nasmáli jsme se u toho jako už dlouho ne. Člověk by neřekl, jaké legrace se dá zažít při přípravě tortil. Překvapivě byly i poživatelné a vlastně hrozně dobré! Připravili jsme i pro mamku s Aronem a pak už Brandon musel domů.

"Dnešek byl super, tak asi až v pondělí ve škole." Udělal Brandon otrávený obličej.

"Dobře, tak se měj Donne." Objala jsem ho.

"Ta taky Roseanne." Objal mě zpátky a odešel.