Netrap se tím

11

Ráno jsem se probudila a v posteli jsem byla sama. Nějak jsem to neřešila dokud se nerozrazili dveře. Trochu jsem se zvedla abych viděla na toho blázna co málem vykopl dveře.

,,Už jsem si myslel, že jsi umřela, když tě Jakub nedovedl."

,,Prosimtě Tome." protočila jsem oči a zase si lehla.

,,Půjdem se podívat po Plzni a pak jedem dál, takže být tebou tak se připravuju." mrkl a zase odešel. Občas mám pocit, že je to můj táta. Má o mě strach a rozkazuje mi. Uchechtla jsem se a šla se jak mi bylo řečeno převléct.

•••

,,Tak jsem tady." řekla jsem hned po tom co jsem vylezla z hotelu. Všichni se na mě dívali jak na svatej obrázek. Prohlídla jsem si je všechny od paty až k hlavě. ,,Nečumte nejsem Mona Lisa aby jste na mě mohli čumět." oni jen sklopili pohledy.

,,Tak jdem, když už jsme všichni." zavelel Tom a šlo se. Spíš nasedalo do aut. Jsme tu všichni moc líný. A mně to vyhovovalo. Plzeň je totiž docela velká a jestli jí chtěj projet celou good luck.

,,Ty jsi vstávala prdelí napřed?" špitl ke mně někdo z kluků.

,,Ne proč?"

,,To před hotelem."

,,Civěli jste. Nemám to ráda." otočila jsem se na něj a uchechtla jsem se. ,,Za to ty jsi nestíhal co."

,,Jak jako nestíhal. Já byl dole jako první." protočila jsem nad ním oči a dál se věnovala cestě. Nechápu jak může být Koky občas tak dětinskej. Sice ho znám teprve pár hodin, ale stači mi to.

•••

Když už se Tom rozhodl jet na další zastávku jejich tour. Bylo už něco kolem pátý. Cinkl mi mobil. Všimla jsem si jak se na mě Jakub podíval. Nechala jsem to být a podívala jsem se kdo to je.

Neznámé číslo: Ahoj

Zamračila jsem se nechtěla jsem na to odpovídat. Prohlídla jsem si každýho v autě jako kdyby mi měl psát někdo z kluků. Nedalo mi to.

Ann: Ahoj?
Neznámé číslo: Jak se máš?
Ann: A co tě to zajmá:)?
Neznámé číslo: Ou netušila jsem, že budeš hned taková
Ann: Aha a jaká bych měla být? Napíše mi neznámí číslo a mám být příjemná? Tak to pardón
Neznámé číslo: Tak ty mě nemáš uloženou? Já myslela, že když jsme kamarádky, že mě budeš mít uloženou
Ann: Tak to si musela být hodně nedůležitá osoba.
Neznámé číslo: Hmm. Asi jo.
Ann: Si takhle asi těžko vzpomenu na jméno.
Neznámé číslo: Monika.
Ann: Jo tak ty si tahle píča. Už vim. Co chceš? Si zjistila, že se mám líp tak si Toma odkopla a zase čekáš až budu mít lepšího? Tak to zapomeň zbohem

Tím jsem si jí blokla. Celou dobu na mě koukali kluci.

,,Co je?" prohlídla jsem si je všechny.

,,Nic jen, že jsi byla taková naštvaná." ah slepice. Horší jak ženská.

,,Psala mi jedna kráva to je v pohodě." otočila jsem se na okýnko a dál si užívala život bez Moniky. Monika byla kdysi moje kámoška. Říkali jsme si všechno. Když jsem si jednou našla kluka toho Tomáše. Po týdnu mi ho přebrala a od tý doby jí mám za totální svini. Nemůžu jí vystát. Je jak pijavice. Už stokrát jsem si jí blokla a ona stejně otravuje. Pokaždý když mám lepší život plno hezkých kluků. Nějak je vyčmuchá a zas jsem sama. Pijavice jedna škaredá. Fuj na ní.