Netrap se tím

9.

Probudila jsem se za hluku zvonku. S tím, že to bude zase Jakub jsem se zvedla a došla ke dveřím.

,,Jakube vážně mě nebaví jak mě neustále budíš tímhle způsobem." protočila jsem očima a otevřela.

,,Já sice nejsem Jakub, ale omlouvám se za probuzení. Potřebuji jen poradit." Pepa se nervózně usmál a já ho pustila do vnitř.

,,Tak povídej." pobídla jsem ho a udělala nám oboum kafe.

,,Víš mám jít s jednou holkou na rande a vůbec nemám tucha co jí dát." zakňučel a dal si hlavu do dlaní.

,,No tak mě by potěšila kytka. Klidně i jedna moje oblíbená z květinářství nebo jen utrhnutá ze zahrady." usmála jsem se na něj a postavila před něho kafe.

,,Kytka to je mi jasné to jí dá každej. Já chci vymyslet něco co jí jen tak někdo nedá." povzdechl si a vypadal už zoufale.

,,Tak jí kup obřího plyšovýho medvěda se, kterým se bude moct mazlit." mykla jsem rameny a usrkla si svého kafe.

,,Tyjo no vidíš to mě nenapadlo. A k tomu třeba nějakou tu kytičku taky. Uplně si to představuji. Jak tam za ní příjdu dám jí tu kytku a pak až jí doprovodím domů si jakoby vzpomenu, že mám ještě něco a pomůžu jí s tím medvědem k ní do bytu." usmíval se jako měsíček na hnoji a já z něho měla radost.

,,Tak vidíš." usmála jsen se na něj a on mě obejmul. Objetí jsem mu opětovala. Chvilku jsme si ještě povídali a on mezi tím dopil kávu.

,,Hele už budu muset jít abych to stihl sehnat. Děkuji za výbornou kávu a za skvělou radu." poděkoval mi a než jsem mu stihla něco říct byl fuč. Svalila jsem se na gauč a povzdechla si. Cinkl mi mobil a já se po něm hned natáhla.

Calin: Ahoj Ann
Ann: Ahoj Caline. Potřebuješ něco?
Calin: Ne. Jen, že mám cestu do Brna tak jsem si řekl, že bych tě vzal s sebou
Ann: Aha. A co v Brně?
Calin: No chtěl jsem se jet podívat za rodičema už jsem tam dlouho nebyl
Ann: A-aha
Calin: Vadí?
Ann: Ne nevadí. Já jen, že. Anebo nic
Calin: Počkat. Co si chtěla říct
Ann: Nic neřeš to
Calin: Budu to řešit
Ann: Rodiče jsem neviděla od tý doby co jsem se odstěhovala
Calin: Ou aha. A teď se bojíš, že tě nebudou chtít vidět
Ann: Jo přesně
Calin: Jsem si na sto procent jistej, že tě vidět chtějí
Ann: Jak?
Calin: Když jsem tam u nich vždycky byl ptali se jestli s tebou nejsem v kontaktu nebo jestli o tobě něco nevím
Ann: Ou aha.. Tak já pojedu
Calin: Dobře za chvilku jsem u tebe
Ann: Dobře

Na to dal jen zobrazeno a já se šla připravit. Byla jsem nervózní. Kdo by nebyl po deseti letech zase vidět své rodiče. Našla jsem své utlé černé šaty, které jsem na sobě měla naposledy ještě v Praze. Vzala jsem si je a už jen čekala na Calina. Hned co jsem dosedla na gauč se rozezněl zvonek od hlavních dveří. Došla jsem ke sluchátku.

,,Kdo je?" zeptala jsem se jelikož si nejsem jistá jestli to není Patrik i když se mi omluvil stejně si nejsem jistá, že by mi nic neudělal. Co jsem ho viděla naposledy mu přibyli tetování a vypadal docela strašidelně nebudu lhát.

,,To jsem já." rozezněl se Calinův hlas.

,,Hned tam budu." řekla jsem zpět a doběhla si pro kabelku kam jsem naházela potřebné věci. Došla jsem si pro boty a vyrazila.  ,,Ahoj brácha." obejmula jsem ho hned co jsem došla k němu. On mi objetí opětoval a mohli jsme vyrazit.

,,Jsi hodně nervózní?" zeptal se hned co vyjel z ulice ve které bydlím.

,,Docela jo." usmála jsem se a pozorovala míjející se krajinu. Calin pustil písničky aby tu nebylo takový ticho.

,,Nemusíš se bát." řekl sebejistě a já se trochu uklidnila. Nic jsem mu na to neodpověděla a dál pozorovala míjející se krajinu.

•••

,,Tak jsme tu." řekl a zatáhl ruční brzdu. Zhluboka jsem se nadechla a opět zase vydechla. ,,Neboj." šeptl a rozešel se ke dveřím. Zazvonil. Chvilinku se nic nedělo a pak se otevřeli dveře. Stála v nich a usmívala se na něho. Já ztuhla na místě. ,,Ahoj mami. Dívej koho jsem přivedl." usmíval se a ukázal na mě. Stojící opodál.

,,Ann? Jsi to vážně ty?" mamka si dala ruce před pusu a došla mě silně obejmout.

,,Ahoj mami." obejmula jsem jí na zpět.

,,Proč ses neukázala holka velká." mamka se rozešla zpět do domu.

,,Nevím. Asi jsem se bála." řekla jsem jednoduše.

,,Táta bude mít velkou radost." tleskla si a rozešla se s námi v patách do obýváku. ,,Miláčku? Calin je tu. A není tu sám." culila se a táta k nám vzhlédl. Věnoval nám veškerou pozornost.

,,Ann?" podíval se ze mě na mamku. Ona jen kývla a tátovi ze skleněli oči. Zvedl se a došel za mnou.  ,,Ty jsi vyrostla." usmál se a já mu úsměv oplatila.

,,Ahoj tati." obejmula jsem ho a on mi objetí opětoval. Přivítal se i s Calinem a pak jsme se začali bavit o tom co se všechno změnilo a jakto, že mě Calin dovezl s sebou.

•••

,,Tak se mějte děti naše a zase se brzo ukažte." rozloučili jsme se s nimi a nasedli do auta.

,,A ani to nebolelo co." usmál se Calin v autě a já ho jen praštila do ramene.

,,Blbe." protočila jsem nad ním oči. ,,Bylo to tu fajn. Až na ty otázky jestli někoho nemám." oba jsme se zasmáli a vyjeli od domu. Cestou jsme jen poslouchali písničky a sem tam prohodili pár slov.

Cesta utekla dost rychle. A hned co Calin zastavil před mým panelákem jsem se hrnula z auta.

,,Tak se měj ségra. A někdy bych tě chtěl vzít k nám do studia. Kluci by tě chtěli poznat." usmál se. Vůbec jsem netušila, že má svůj label. Kluci se nezmiňovali.

,,Určitě pozvání příjmu." usmála jsem se na něj a vyrazila do bytu. Po dnešku jsem byla strašně unavená a tak jsem večeři vynechala a šla spát. Usla jsem hned.