Netrap se tím

13.

,,Hey Ann vstávej. Už musíme jet." pootevřela jsem oči a snažila se poznat kdo to je.

,,Ještě chvíli." přikryla jsem si hlavu peřinou, která ze mě byla hned ztrhnuta.  ,,Aleeee noták."

,,No vůbec neexistuje musíme jet. Šup mám tě ustrojit nebo co?" na to jsem vypalila z postele a zabíjela ho pohledem.

,,Vůbec. To dokážu ještě sama takže šnela šnela." rukou jsem ho vyhazovala z pokoje on se jen uchechtl a zmizel z pokoje. Klasika Dominik. Něco jsem na sebe rychle hodila aby nečekali moc dlouho. Seběhla jsem před hotel jak rychlá voda.  ,,Tak můžem jet." kluci zase čuměli jak dementi.  ,,Ale tákk." protočila jsem oči.

,,Tak nasedat vážení už teď máme zpoždění." na Tomovo zavelení se nasedalo do auta a mohlo se jet.

,,Čo ti trvalo tak dľho?" projela jsem si ho pohledem.

,,Vstát." odpověděla jsem jednoduše a on se uchechtl.

,,To ťa Jakub tak zrídil?" já ho zabodla pohledem. On se rozesmál a já s ním.

,,Ne ani nevim jestli tam byl." s Danem je fakt sranda. Jsem fakt ráda, že jsem se přestěhovala zrovna do Pardubic a měla možnost poznat tolik fajn lidí.  ,,Kam, že teď jedeme?" zeptala jsem se ho. On se na mě podíval.

,,Týjo tak to vážne neviem." takže zase nevím nic.

,,Tak snad se to brzy dozvíme." na to jen kývl a každý se věnoval sám sobě. Jelikož jsem byla ještě unavená jak debil tak jsem si pustila písničky do sluchátek a ještě usla.

•••

,,To fakt ještě spí jo?"

,,Jásné veď som to hovoril. To, že si mi neveril je tvoja hľůposť."

,,Faaajnn. Tak tu s ní zůstaň až se probudí tak dojděte. Já jdu za něma."

,,Dobré já sa už postarám." byla jsem celkem mimo z toho, že je slyším. Probrala jsem se a zjistila, že mi vypadlo sluchátko. Proto jsem je slyšela.   ,,A dobre ráno madam." koukla jsem na něj.

,,Jaký ráno Dane? Radši jdem nebo se tam zblázní." on se jen uchechtl a šlo se.

,,No nekecej. Šípková Růženka došla."

,,Hele zaklapni Delfíne." Dominik se zarazil jakože jak, že jsme ho to nazvala. Pomalu se ke mně otočil.

,,Cože? Jakže?" začla jsem se smát. Je to blb.

,,Ne nicc." odešla jsem klasicky do backstage a jen je pozorovala. Dan si přisedl.  ,,Upřímně sledovat Jakuba jak dělá zvukovku je jak koukat na špatně udělanýho Bořka stavitele." špitla jsem mu a sledovala Jakuba jak se mu to nedaří. Zaslechla jsem smích a koukla na Dana on tam umíral a já se rozesmála taky oba jseme se tlemili jak tupi. ,,No co? Je to pravda však koukej." ukázala jsem na Jakuba co tam dostával rage.

,,Hey je to true. On to snad nevie lebo čo." pořád se smál. Občas z něho taky nemůžu.

,,Co vy se tu smějete jak dementi?"

,,Aa Koky došiel." Dan se začal klidnit aby mu vysvětlil situaci.  ,,Pozri na Jakuba." Koky se na něj koukl.

,,No co s nim?"

,,Ann povedala, že vizera ako zle urobený Borek staviteľ." hned jak to dořekl tak se zase rozesmál. Koky na Jakuba jen koukal a pomalu to začal chápat. Když to pochopil rozesmál se taky.

,,Co se tam směje te jakoo?" ozvalo se ze stage.

,,Tobě se smějem Kubíku." řekla jsem provokativně a rozesmála se. Jakub se zamračil nějak jsem ho neřešila. Nevšimla jsem si, že došel až ke mně. Kluci zmlkli což jsem absolutně nechápala, ale nechala jsem to být. Najednou jsem se ocitla ve vzduchu a zahlídla jsme jen nechápající výraz kluků a já jen pokrčila rameny.

,,Tak a teď se ukaž." koukla jsem na něj jako jestli vypadám jako nějakej technik. Mykla jsem rameny a nějak se v tom začla šťourat. Po nějaký době to bylo.

,,Vidíš nechápu co ti trvalo tak dlouho." odkráčela jsem si jak největší pán. A jeho tam nechala nechápat.

,,Tobe realně stačilo jen deset minut a on to tu dělá tak dlouho."

,,Hey minimálne tri hodiny to tu robí. Ona si tam rádoby nakráčá a za desať minůt to má dorobené." kluci vůbec nechápali.

,,No a to jsem se s tím nikdy nesetkala." ironicky jsam si pohodila s vlasy a vsichni jsme se tam začli smát. Dnešek bude plný smíchu jak tak koukám.

,,Vy degeši přestaňte se tu tlemit a už padejte otevírat klub nebo něco. Za chvíli by jsme měli začínat." vyhrkl na nás Tom a kluci tu během vteřinky nebyli. Do mili minutky se začal klub plnit fans a já začla chálovat chipsy. Za chvíli, ale zřejmě zase usnu. Jsem nějaká unavená a netuším proč, ale tak spánek je best.

•••

,,Ann?"   ,,Kotě noták vstáváme." zaslechla jsem jak se mě tu někdo snaží probudit. Odhodlala jsem se jen zamručet. Nehodlala jsme vstát to vůbec jako. ,,Tak to vypadá, že jí budu muset odnýst." uchechtl se a už mě bral do náruče.

,,Ona je taký spáč to nie možné ani. Povedz mi kto spí tak dľho."

,,Nevím Dane radši otevírej nebo ti ještě jednu nakouřím."

,,Nebij ho pořád." zamumlala jsem mu do hrudi. Hned na to jsem cítila kožený potah sedačky.

,,Ja ho nebiju pořád."

,,To tak. Vždyť to vidím." pobaveně jsem protočila oči. On mě dloubl prstem do žeber. ,,To jsi nemusel Jakubeee." on na mě jen vyplázl jazyk. Je jak malej.

,,Tak jedeme bando." zavelel Tom a jeli jsme. Do půl hodiny jsme byli na hotelu.

,,Co chcete jako dělat?" zeptala jsem se unuděně.

,,Můžeme jít chlastat a nebo si zahulit." kluci po sobe kouli a hned jsem věděla, že půjdu brzo spát.

,,Fajn tak já si půjdu číst." protočila jsem oči a odešla na pokoj. Našla jsem nějakou random knížku a začetla se do příběhu.

•••

,,Klepy klep." ozval se dost ožralej hlas.

,,Ajejeee." zamumlala jsem si pro sebe.

,,Jak se mameee. Hihiii."

,,Jakobyyy do ted lip." řekla jsme celkem ironicky.

,,Paní vstala špatnou nohou." Jakub jen jak to dořekl skočil na postel. Ani nevim jak se sem ten degeš dostal.

,,Půjdu spát." zamumlala jsem a odložila knížku. Otočila jsme se na Jakuba, který mimochodem stihl už usnout. Nechápu. Zhasla jsem lampičku a zalehla. Do chvilky jsem spinkala.