Two Personalities [hyunlix]

6.

 Vzhlédl jsem a uviděl jednoho z kluků, kteří před chvílí stáli za židlemi. Sklonil se ke mně tak, že se naše nosy skoro dotýkaly. Zatajil jsem dech. Po chvilce jsme cítil silné pálení na líčku. Dostal jsem facku. A ne že malou. Kluk ze mě sundal nohu a odkopl mě. Další z nich mě vzal v podpaží a posadil na židli. 

Přistála mi další facka. Po facce přišel kopanec do břicha, a to hned dvakrát, až jsem se i se židlí překulil na zem. Samozřejmě nebyli blbí a zezadu mi přivázali ruce k židli. Po chvíli další kopanec do břicha. Hned na to mi přistál silný ale doopravdy silný kopanec do stehna. To už jsem nevydržel a začaly mi téct slzy po tvářích. Nechtěl jsem si to připustit ale opakovalo se to, co na základce. Usoudil jsem, že si tam do mě kopali ještě alespoň pět minut, než jsem spatřil tmu před očima. A musím říct, že jsem jí uvítal více než kdy jindy.

    •• Time skip ••

Když jsem pomalu otevřel oči, viděl jsem šero. ,,Hah" musel jsem se uchechtnout. A to nebyl zrovna nejlepší nápad, že?  Uvědomil jsem si, že už nemám svázané ruce a tak jsem se pomalu snažil posadit, i přes bolest v břiše.

Vyhrnul jsem si triko a naskytl se mi pohled na pomlácené břicho. Se syknutím jsem se postavil a šel ke dveřím. Měl jsem štěstí, že ve dveřích bylo okno, ale bylo tak malé, že jsem sotva viděl na hodiny naproti.

Snažil jsem se zaostřit zrak a za chvíli se mi i to povedlo. Ne, že bych měl problém se zrakem, ale když se probudíte v šeru, a potom se hned jdete podívat na světlo, tak to není, že jo to nejlepší, co můžete udělat.

Když se mi oči konečně přizpůsobily, uviděl jsem, že je něco po čtvrté odpoledne. To znamená, že už venku bude tma a ve škole budou jen učitelé. Dobré pro mě, pomyslel jsem si. Potichu jsem otevřel dveře a vyšel na chodbu. Došel jsem ke třídě a doufal, že tam snad nikdo nebude.

Než jsem otevřel dveře, pořádně jsem se nadechl. Nakoukl jsem dovnitř. Nikde nikdo. Dobelhal jsem se pro batoh a naházel do něj vše, co jsem měl na lavici. Pak jsem se snažil co nejrychleji zmizet a dostat ke skříňkám, ale stejně jsem si připadal jako šnek. Ze skříňky jsem si vyndal bundu, kterou jsem si vzápětí oblékl, a co nejrychleji vyšel ze školy.  

Cestou jsem celou dobu vymýšlel výmluvu pro kluky, kde že jsem to byl. Nic mne nenapadalo, takže jsem se nakonec rozhodl, že to vymyslím až na pokoji. Pomalu jsem odemkl dveře a vešel do předsíně. Dveře jsem za sebou nezapomněl zamknout. Sundal jsem si boty, bundu a než jsem ji stihl vůbec pověsit, přiřítil se ke mně Jisung v závěsu s mými dalšími spolubydlícími. ,,Kde jsi prosím tě byl. Víš kolik je hodin? To si jako nezvykej, chlapečku. To, že se po druhé hodině vypaříš a potom se ukážeš až na intru kolem páté odpoledne? Jako to bych prosil vysvětlení. ", chrlil na mě jednu otázku za druhou, až jsem se divil, že mu nedošel vzduch.

Zhluboka jsem se nadechl a řekl první kravinu co mě napadla. ,,Byl jsem za školou s Sungchanem" a až potom jsem si uvědomil, co jsem to řekl, avšak jsem to na sobě nedal nijak znát. Na chvíli jsem se zamyslel proč, jsem nešel na hereckou školu, ale na to je už trochu pozdě. 

Jisung se na mě díval jak na ducha. Jako první ticho přerušil Jeongin. ,,To jste byli jako kouřit?". ,,Jo", odpověděl jsem. Popravdě to nebylo ani daleko od pravdy - když jsem skončil základku tak jsem začal (znova!) kouřit. Dostal mě z toho až Niki, který  to  jako jediný věděl. Hm, mohl bych s tím zase začít. Z proudu myšlenek mě vytrhl Minho: ,,To dává smysl, dalo se čekat, že tě na to navede. Bylo to jen o čase." Jisung s Jeonginem se na něj podívali pohledem, který by dokázal vraždit, a já jsem však řekl něco, co je úplně uzemnilo. ,,Ale on mě na to nenavedl, já už kouřím dlouho."

Po tomhle jsem je obešel a zamířil do pokoje. V něm jsem se převlékl do volných tepláků a obyčejného bílého trička s dlouhým rukávem. Když už jsem byl převlečený, šel jsem zase do předsíně, kde kluci ještě pořád stáli a něco si tam brblabli. Ignoroval jsem je, obul si tenisky a vyrazil do tanečního studia. K mé smůle tam už ale byl... 

Takže chtěla bych se omluvit, že kapitola nevyšla dříve, ale škola je škola. Nasázeli nám testy jen co jsme přišli :( Jinak bych vám moc chtěla poděkovat za 200 přečtení, 31 hvězdiček a za všechny komentáře. Kdyby jste náhodou viděli nějakou, chybu napište mi a já ji opravím :)

Lexi