Two Personalities [hyunlix]

10.

Hyunjin pov

,,Ty se bojíš bouřky?" Podíval se na mě, dost nedůvěřivě. Popravdě se zase tak moc neznáme, takže bych pochopil kdyby mi to nechtěl říct. Přece už vím jedno, možná jeho největší tajemství, což už asi stačí.
On však opatrně přikývl. Ještě jednou jsem se podíval z okna a potom se rozhodl. ,,Pojď půjdeme ke mně domů, teda spíše ke mně, Chanivi, Binovi a Seugminovi."

Podíval se na mě překvapeně, ale vstal. Než se postavil, stihl jsem dojít pro sáček a dát do něj dvoje instantní polévky, dezinfekci a zbytek náplasti, které jsem před chvíli koupil. Popadl jsem ho za zápěstí a už si to mířil k východu. Před východem jsem jak mně, tak jemu nadal kapuci a znova ho popadl za zápěstí, tentokrát jsem se však rozběhl.

Po zhruba pěti minutách, jsme doběhli k velkému domu se zahradou. Rovnou jsem z kapsy vyndal klíče a začal odemykat. Už jsem odemykal dveře od hlavních dveří, když v tom se znovu ozval hrom a Felix se znova rozbrečel.

Opět jsem si připadal, jako kdybych za sebou měl malé dítě. Rychle jsem tedy odemkl dveře a vtáhl ho dovnitř. Když jsem za sebou zamkl a otočil jsem se, Felix mě silně objal. Musel jsem se nad tím pousmát, také jsem ho nezapomněl obejmout na zpět. Nevím jak dlouho jsme tak tak stali v objetí ale to přerušilo to Felixovo zakručení v břiše.

Uchechtl jsem se a opatrně ho od sebe odtáhl. Už nebrečel proto jsem mu řekl, ať si sundá boty a bundu pověsí na věšák. To stejné jsem udělal i já, avšak místo bundy jsem si tam pověsil mikinu. Následně jsem s Felixem v patách zamířil do horního patra. Potom jsem si však něco uvědomil a proto jsem zakřičel: ,,Je tu někdo?"

Vzpomněl jsem si totiž, že mi kluci říkali, teda alespoň Seungmin a Chan, že budou doma. Ale nikdo se mi neozýval. Chtěl jsem se jít podívat do kuchyně jestli tam náhodou není nějaký lístek, protože jako největší hňup jsem si telefon nechal doma. Avšak jsem si uvědomil, že mám na sobě pořád promočené oblečení, proto jsem se znovu vydal do svého pokoje.

,, Půjdu se podívat do skříně na oblečení, které by ti mohlo být." Řekl jsem, když jsme došli do mého a Chanova pokoje. Nakonec jsem našel šedivou teplákovou s bílím tričkem, které jsem mu následně podal.

Potom co jsem ho zavedl do koupelny, jsem se šel sám převléknout, do něčeho suchého. Následně jsem se šel podívat do kuchyně, na ten, již zmiňovaný, lístek. A opravdu tam byl, proto jsem se pustil do čtení.

Čusík kluci, teda spíš Hyune , (Binovi jsem to poslal smskou),mamka mi volala, abych za ní přijel na víkend, že tam prý máme nějakou návštěvu z Austrálie, tak abych se tam alespoň ukázal. Budu tam do pátku. Dnes je úterý, ne? No,to je jednou tak zatím. - Chan

Zrovna když jsem to dočetl, tak se vedle mě objevil Felix. Když jsem se na něj podíval musel jsem se pousmát, jak mu je mé oblečení velké. ,, Chceš udělat tu instantní polévku nebo jít spát?" Zeptal jsem se. ,,No, jestli nevadí tak já bych šel spát." Bylo roztomilé, jak si u toho žmoulal kraj svého, tedy mého, trička. ,,Jasně, že nevadí." Odpověděl jsem a už byl na schodech.

V pokoji jsem mu řekl, ať si lehne do Chanovi postele, že stejně nepřijde a na to jsem odešel zase do kuchyně, kde jsem si udělal instantní polévku. Při jedení jsem prolétl instagram, ale jako vždy. Všichni si žijí, ten jejich až moc normální život. Když jsem polévku dojedl, tak jsem misku umyl a šel spáchat večerní hygienu. Převlékl jsem se do pyžama a šel spát.

** LITTLE TIME SKIP**

Probudil mě nějaký zvuk. Neměl jsem pojem o čase, a tak jsem se koukl na telefon, který byl vedle postele. Bylo 0:30, ach proč jsem se musel tak brzy vzbudit, pomyslel jsem si a taky na to rychle dostal odpověď. Na druhé straně pokoje jsem uslyšel nějaké zvuky. Na telefonu jsem rozsvítil baterku a namířil ji na, před chvílí, zmiňované místo.

Naskytl se mi pohled na hodně zpoceného Felixe, který sebou neustále házel ze strany na stranu. Co však bylo ještě horší, bylo to, že za chvilku začal něco vykřikovat. Když jsem se zaposlouchal pořádně tak jsem rozluštil věty, slova, které říkal.

,,Ne, ne, neee"

A po tomhle tom, se Felix rozbrečel.

Barunko, vím už u 7. kapitoly jsi říkala, že je to dost depresivní ale to si ještě počkej. A vy ostatní samozřejmě taky. :) Dnes mám moc dobrou náladu, takže jsem se rozhodla vydat kapitolu. Tak si ji užijte a pište kdyby tam byly chyby, kterých je tam určitě hodně :)

( PS: měli bychom někam zapsat, že vyšly 2 kapitoly za týden :) )

Lexi