Two Personalities [hyunlix]

16.

Byla to...

,,I'll be your man" od BTOB. Jak jsem už řekl, písničku znám, takže pro mě nebyl problém začít tančit.

Když jsem dotančil, uvědomil jsem si, že jsou zde i ostatní, kteří mi začali tleskat. Rychle jsem se vrátil ke své skupině a začal poslouchat trenéra.

Ze začátku jsme se pouze rozcvičovali, později jsme byli rozděleni podle normálních skupin - Stray kids a Ateez

Každý jsme dostali trenéra a společně jsme začali vymýšlet sestavu pro naše budoucí písně. Melodie už prý byla dána, takže jsme se mohli pustit do sestavy.

Dopoledne bylo dobré, dokonce jsem vymyslel pár kroků do sestavy. Následně byl oběd, po kterém jsme měli pauzu. Já jsme se rozhodl, že si půjdu lehnout a budu na telefonu.

Když jsem byl v pokoji chtěl jsme napsat Jenni, ale než jsme ji napsal, dostal jsme nápad. Přijedu za ní a překvapím jí.

Pauza proběhla v klidu. Po tom co kluci přišli na pokoj, jsme si povídali a hráli nějaký karty.

Právě skončila pauza a my měli jít na nahrávání písničky a vymýšlení textu. Tak nějak jsem věděl, že budu muset před ostatními zpívat, takže jsme se s tím snažil smířit. Jaká to nevýhoda, být ve skupině nový.

Tentokrát jsme byli v místnosti, kde se bude nahrávat. Přišel trenér a já myslím, že všichni víme co řekl. ,,Tak vzhledem k tomu, že je tu Felix nový... to už jsme dnes vlastně říkal-" Na chvíli se odmlčel, než pokračoval. ,,No to je jedno, prostě si vyber nějakou písničku a zazpívej nám ji."

Věděl jsem, že se to stane, proto jsme si už předem vybral písničku. Byla to ,,Bones" od Imagine Dragons.

Když jsem se domluvil s těmi, co dělají melodii, tak jsme začal zpívat. Viděl jsme jak všichni byli překvapeni z mého hlasu. Po tom co jsem dozpíval, mi začali tleskat. A jak tak tušíte, zbytek proběhl stejně jako dopoledne.

Večer na pokoji jsem si uvědomil, že když jsem tady tak asi nemůžu jet navštívit Jenni, no což, zítra se zeptám.

Druhý den jsem se ptal trenéra a samozřejmě, že mi to nedovolil.

Ani jsme si to neuvědomil a už byl víkend. Týden probíhal v klidu. Každý den to samé - snídaně, běh, tančení, oběd, pauza, zpívání, večeře, volno. Byla sobota, ve kterou jsme měli hrát i s ostatními skupinami hry.

Popravdě se docela těším. Sice se bojím, že se ztrapním, ale nevadí. Teda vadí, ale tak chápeme se, ne?

Kdyby to někoho zajímalo tak je ráno. Pro mě za mě je to dobré vědět, ale každý má jiný názor. Kluci pořád spali, na dnešek jsme totiž nemusili mít budíka, takže se jim nedivím. I tak jak někdo může spát tak dlouho?

Rozhodl jsme se to neřešit. Místo toho jsem si došel do skříně pro šedivé tepláky, bílé triko a šedivou mikinu bez zipu. To totiž každý potřebuje vědět, že? Následně jsem šel do koupelny, kde jsem spáchal ranní hygienu.

Když jsem se vrátil do pokoje, viděl jsem Jisunga, který byl na mobilu. Měl jsem štěstí, že si mě ještě nevšiml, proto jsme se co nejrychleji přemístil za jeho postel a vybafl na něj. ,,Aish. Felixi. Tobě to nestačilo v úterý?! Ty chceš vážně umřít nebo co jako?" Já se pouze uchechtl, popadl telefon a odešel do jídelny.

V kuchyni jsme chtěl udělat pro všechny jídlo, ale došlo mi, že jsme jídlo pro všechny dělal první den tady, takže jsem to nechal být. K snídani jsme si udělal křupky s mlékem. K mému štěstí tu všechno bylo.

Zrovna jsem dojedl snídani, když v tom sem přišel zbytek mojí skupiny. Všichni jme tu seděli, oni snídali, a povídali jsme si.

Kolem jedenácté sem přišel i trenér, a se slovy ,,do tohohle se převlečte a přijďte ven na terasu", nám podal oblečení. Rozebrali jsme si to a šli jsme se převléknout. Byly to červené tepláky, bílá mikina a bílé triko. Všechny tři kusy byly potištěny nápisem SKZ.

Po chvilce jsme se dole sešli a vyrazili ven.

Moc se omlouvám za moji neaktivitu. Nic mě poslední dobou nenapadalo, a podle mě je lepší chvíli počkat, než abych sem plácla něco, co ani nedává smysl, takže tady je další kapitola.

Lexi