První Světová Apokalypsa

Medvěd

Sophii docházelo jídlo, v okolí 2 kilometrů už všechnu zvěř vylovila. Musela si najít nové místo. Vydala se s Missi. Šli asi den. Na noc se zastavili pod velkou skálou. Sophia zapálila oheň. Opekla nějaké ryby co chytila v řece a psovi dala morkovou kost. Vyhrabala ve sněhu pod skálou díru a vystlala ji smrkovými větvemi. Probudla ji Missi. Vyrazili dál. Čekalo je přejití vysokých hor. Kráčeli po sněhu nahoru.
"Hele Missi, ledová jeskyně."
Sophia si všimla velké ledové jeskyně. Když před ní došla osvítilo ji modré ledové světlo. Na stropě vyseli velké modré rampouchy. Sophia s Missi procházeli velkou chodbou hlouběji a hlouběji skrz horu.
"Když budeme mít štěstí, tak vylezeme na druhé straně hory."
Šli dál a v ten moment začala Missi vrčet. Sophia se otočila. Strnula.
"Missi utíkej!"
Medvěd se rozběhl za Sophií a za Missi. Missi se otočila a zakousla medvěda do krku, ten se otočil a jedním pohybem odhodil Missi ke zdi.
Sophia se nacpala do úzké pukliny ve stěně. Medvěd nacpal hlavu do pukliny a cvakal čelistí jenom pár desítek centimetrů od Sophiiny hlavy.
Sophia si z opasku vytáhla nůž. Sekla medvěda do oka a ten couvl. Chvíli se vzpamatovával a potom vrazil hlavu zpět do pukliny. Led v puklině začínal praskat a pouštěl medvěda blíž a blíž k Sophii.

Missi vyběhla z jeskyně. Běžela zasněženým lesem pro pomoc. Nikde nikdo. V dáli viděla stoupající kouř. Rozběhla se směrem k němu. Když doběhla k ohni seděl u něho muž v kabátu ze zvířecí kůže a šátkem přes obličej, byli mu vidět jenom oči. Muž si vytáhl nůž, když viděl Missi. Missi k němu opatrně přišla a tahala ho za nohavici. Muž si vytáhl kopí a pochopil, že ho chce vlk někam zavést. Běžel za Missi směrem k jeskyni.

Sophia nožem odháněla medvěda a snažila se nacpat hlouběji do pukliny.
Medvěd najednou přestal kousat a zůstal s otevřenou pusou. Mezi tesáky mu začal vytékat tenký proudek krve.
Medvěd spadl na zem vedle pukliny. Sophia, která byla celá od medvědí krve vylezla. Spatřila muže zahaleného v šátku. Když ji muž viděl, strnul. Z ruky mu vypadlo kopí a svazek ryb. Sophia nepochopeně koukala na muže. Pro jistotu měla pořád vytáhlý nůž.
"Děkuju vám, že jste mě zachránil."
Muž si sundal šátek.
"Sophie!"
Řekl.
"Pane bože!"
Sophia začala brečet štěstím.
"Liame!"
Obejmula Sophia Liama kolem krku.
"Jak, jak... jsi to přežil a jak jsi mě našel!?"
Koktala Sophia.
"Všechno ti řeknu."
Řekl Liam a políbil Sophii.
"Vždyť jsou to 3 roky od té doby co jsi zmizel a tady v Kanadě jsem už taky rok!"
Brečela štěstím.
"Však to nebyla žádná sranda tě tady najít. V Kanadě jsem taky už půl roku a hledám tě."
Usmíval se Liam.

Došli k Liamovu ohništi.
Usadili se u ohně a objímali se.
"Hledal jsem tě po celé Kanadě už od té doby co jsi odjela ze Salt Lake City."
Vyprávěl Liam.
"Ale já jsem v Kanadě už rok Liame."
"Já vím. Sloužil jsem v protivojenském odboji. Naposledy jsem tě viděl po té bitvě s Brandonem."
"Takže ten muž v černém jsi byl ty?!"
Zeptala se udiveně Sophia.
"Ano, ale nedokázal jsem se ti ukázat po dvou letech co jsem byl pryč. Dlouho jsem tě nemohl najít, ale potom jsem si vzpoměl, že by jsi mohla být v Salt Lake City."
Vyprávěl smutně Liam.
"Taky jsem se vrátila do Chicaga tě hledat."

Dlouho do noci si vyprávěli co prožili. Potom usnuli přitulení k sobě i s Missi. Ráno se rozhodli vrátit se za Sam do Salt Lake City.