Under my skin [Dočasně Pozastaveno]

Kapitola 1.

Užijte si čtení, protože je tady první kapitola✨Snad se jako rozjezd líbí❤️

—

—
James

Za nepříjemného zvonění budíku jsem se naposled otočil a protáhnul v posteli a potom ten otřesný, uši trhající zvuk vypnul.

Protřel jsem si oči a seskočil z postele s určeným směrem do koupelny. Můj odraz po ránu nebyl zrovna dvakrát přívětivý a to ani můj dech. Natáhl jsem se do poličky s kelímkem, kde obvykle bývá můj kartáček, jenže dneska tam nebyl. Matně jsem se snažil si vzpomenout, kam ho jen mé unavené já včera večer schovalo.

Neschovalo, Jamesi. Musel jsi ho vyhodit, páč už byl tak zničený, že bys s ním nevyčistil ani záchodovou mísu.

Mám teď trochu tíživou finanční situaci, ale to z jednoho prostého důvodu (ne, drogy to nejsou, s tím jsem přestal jednou a provždy); moje bývalka Stacey, která i tři roky po našem rozchodu pořád nachází tu drzost mě prosit o prachy, stejně jako já nacházím tu blbost a ty prachy jí dávám se slovy: ,,Tohle je ale naposled, Stacey." Část mě ji asi pořád ještě miluje - proto jsem tak naivní a dávám jí ty peníze, ale mám v plánu tu část pohřbít už hodně dlouho. Jen jsem nepřišel na to jak.

,,Jamesi, šéf chce s tebou mluvit," černovláska s mikádem na recepci mě dneska místo pozdravu a úsměvu zastihla svými slovy nepřipraveného. 

,,Hned?" převzal jsem si od ní kelímek s kafem, který pro mě jako pro svého oblíbence měla každé ráno nachystaný a upil z něj.

Místo další odpovědi se mi dostalo jen přikývnutí s výrazem: Hodně štěstí.

Abyste se dostali do děje, už třetím rokem pracuju v PR agentuře v Chicagu. Tuhle práci mi dohodil můj kamarád Adrien, který dělá akorát o patro výš. Nastoupil jsem tady na místo asistenta, ale za ten čas, co tady pracuju, jsem se vypracoval na pozici manažera pro styk s veřejností. Vydělávám poněkud slušnou sumu peněz, jenže jak už jsem říkal - tak tak vycházím.

Dojel jsem výtahem do druhého nejvyššího patra a na svůj stůl akorát položil kafe a tašku s notebookem. V duchu jsem se pomodlil a vyšel vstříc kanceláři ředitele.

Melanie

,,Takže už ti nebudu moct říkat Moje malá studentka?" povzdechl si William a zavrtal nos do mých měděných vlasů. 

Po břichu jsem se posunula výš na jeho holé hrudi a zvedla na něj pohled. ,,Ne. Už budu oficiálně zaměstnaná žena." Na tváři se mi rozšířil úsměv, po kterém mi William přejel prsty a taky se usmál.

,,Stejně mi to přijde jako včera, co jsi teprve promovala," vtiskl mi polibek do vlasů. Ano, miluje moje vlasy. 

,,A mi přijde jako včera, když jsem vešla do posluchárny a u katedry stál tenhle sakra sexy profesor," spojila jsem naše rty do polibku. 

William je profesor sociálních věd na univerzitě v Dukeu a já byla ještě dva měsíce zpátky jeho studentkou. Ano, vím co si většina z vás pomyslí - není vhodné, aby měli studentka a profesor mezi sebou jakýkoliv vztah. Jenže z hloupé poblázněnosti se stala vášnivá láska téměř ze dne na den, kdy jsme na sebe dva roky zpátky po tom neskutečně dlouhém odolávání jeden druhému a kroužení kolem sebe doslova skočili, když jsem se zjevila na prahu dveří jeho bytu.

Teď, když mám za sebou promoce a pyšním se titulem, můžeme konečně náš vztah odtajnit veřejnosti a já se na to neskutečně těším.

Máme mezi sebou menší věkový rozdíl (deset let), ale vůbec to našemu vztahu neškodí - ba naopak.