Under my skin [Dočasně Pozastaveno]

Kapitola 5.

Melanie

Naposled jsem omotala paže kolem své nejlepší kamarádky a snažila se ztlumit vlastní neústupný pláč, který stejně přes její hlasité vzlyky nešel slyšet.

,,Jak mohl ten týden takhle utéct..." vydechla smutně do mých měděných vlasů.

Hlasitě jsem si povzdechla a přitiskla ji k sobě ještě víc. ,,To by mě taky zajímalo, Car."

Odtáhly jsme se od sebe, ale pořád nás spojovaly Cariny ruce na mých ramenou. Z tváře mi odhrnula několik slzami slepených zrzavých pramenů a pokusila se o úsměv. ,,Aspoň jsme si ho pořádně užily spolu."

Koutky se mi samy zvedly nahoru, i když to pro mě byl náročný týden. Od naší hádky s Williamem uplynulo pět dnů a za tu dobu ani nenapsal. Nezavolal. Nepřekvapil mě svou návštěvou. Nevidím jediný důvod, proč bych měla první krok k usmíření dělat já. To on na mě křičel. To on říkal, že jsem sobecká. To on říkal, že nejsem jeho priorita. Já po něm jenom hodila svazkem klíčů a možná třísknutím dveří shodila nějaké chytré knížky z poliček v jeho kabinetu.

Cara vycítila nad čím přemýšlím a zatřepala se mnou. ,,Hej, to bude dobré. Podívej se na mě," zvedla moji bradu, ,,on se ozve. Ještě ho bude mrzet, že se s tebou nerozloučil na letišti."

Mlčky jsem přikývla a rty semkla do úzké linky, jak jsem se snažila potlačit vzlyknutí. ,,Já vím. Ale ať počítá s tím že nebudu milá. Jestli ho potkáš, vyřiď mu to."

,,Vyřídím," naposled mě stiskla v pevném objetí a pak jsem za mávání prošla kontrolami do odletové haly.

James

,,Tak to ti ani za mák nevěřím, že jste spolu nespali," Adrien upil ze svého piva a odnesl prázdný talíř, kde ještě před chvílí byl oběd, do myčky. 

,,Já mu to taky nevěřím," zvedl ruku do vzduchu Jason, jako by to snad byla soutěž, aniž by odvrátil pozornost od spuštěné střílečky na konzoli.

Nad oběma jsem protočil očima a odnesl zbylé nádobí ze stolu do kuchyně. 

Dneska je sobota desátého září, neboli druhá sobota v měsíci, což znamenalo náš chlapský večer. Většinou se scházíme až večer v hospodě, ale jelikož Daisy a Rose odjely s holkama - Lily, Yasmin a Anabelle (nebo jak jí Daisy zkráceně říkala Annie) na vlastní holčičí den, nezbylo mi nic jiného, než tyhle dva slaměné vdovce pozvat na oběd. 

,,Nespali. Ani jsme si nedali pusu." Vyhýbal jsem se Adrienovu zkoumavému pohledu a skládal nádobí do myčky, zatímco on mi je podával.

,,Kecáááš!" protáhl a zapíchnul prst mým směrem. ,,Že kecá, Jasone? Nevěříme mu."

Jason se přicoural na naše dostaveníčko do kuchyně. ,,A co říkal? Neslyšel jsem."

,,Že prý s tou ďábelsky sexy kočkou neměl nic." Poslední slovo zavřel do vzdušných uvozovek.

Jason se zasmál a opřel se bokem o futra. ,,Kecá. Není možné."

Pomalu mi s těmi dvěma urýpanci docházela trpělivost. ,,Chlapi, já snad zavolám vašim manželkám ať se pro vás vrátí. S touhle vaší rejpavou se divím, jak to s váma můžou vydržet."

Adrien si hlasitě odfrknul a pohrdavě mě probodl pohledem. ,,Slyšels ho, Jasi? On nás má za nějaké rejpaly."

Narovnal jsem se do plné výšky a o půl hlavy menšího Adriena tak sesadil z vedení této diskuze. ,,Ty jsi snad zapomněl na to tvé intimní tajemství, které nikomu nesmím říct, jinak mi uřežeš jazyk?" Vítězoslavně jsem na něj pozvedl jedno obočí a po tváři se mi pomalu rozšiřoval úsměv.