Under my skin [Dočasně Pozastaveno]

Kapitola 10.

James

Po dnešním pátečním obědu v kanceláři s Melanie a Carou se cítím trochu napjatě.

Jednak proto, že jsem se po celou dobu musel vyhýbat Melaniinu pohledu, což nebylo vůbec jednoduché a potom taky proto, že mi Cara celou hodinu seděla na klíně a pořád se mě nějak dotýkala. To ale nebylo nepříjemné proto, že by se mi to nelíbilo, nýbrž proto, že jsem při každém letmém dotyku zavadil pohledem o Melanii a soudě dle jejího výrazu by v tu chvíli byla všude jinde, jenom ne s náma v jedné místnosti.

Když Cara odcházela na nějaké focení v centru, věnovala mi dlouhý polibek na rozloučenou. A hádejte co? Místo abych se do toho polibku pořádně ponořil a vychutnal si jej, jediné na co jsem dokázal myslet byla Melanie a náš skoro polibek, při kterém bych konečně zjistil, jestli její rty skutečně chutnají tak dobře jak vypadají.

Sotva se za černovláskou zavřely dveře, spustila se na mě lavina nadávek a urážek. A asi oprávněných. Tak trochu jsem totiž podpořil hodně špatný Carin nápad.

,,Můžeš mi do prdele vysvětlit, proč jsi byl tak nadšený z Carina debilního nápadu dvojitého rande se mnou a Williamem, když jsi ho dneska doslova málem přizabil?!"

Opřel jsem se v křesle a natáhnul nohy pod stolem, abych zkřížil kotníky. Založil jsem si ruce na hrudi a s úsměvem zvedl hlavu k rozohněné ženě naklánějící se přes celý stůl přímo nade mnou.

,,Protože to bude největší představení mého života," zaculil jsem se.

Melaniin výraz vypadal, jako bych na ní právě vychrstnul rozředěný hnůj s vodou.

Potom se uchechtla a to mě trochu zaskočilo. ,,Tak představení?"

Narovnal jsem se a zapřel se rukama do opěrek. ,,Jo. Představení."

Spojila rty do linky a na oko uznale přikývla. ,,Tak to přeji příjemnou zábavu. Bohužel se ho ale nezúčastním, protože znám daleko lepší způsoby, jak trávit páteční večer a rozhodně to není dvojitým rande v jedné místnosti s mým úhlavním nepřítelem aka Luciferem v přestrojení, mým rozhádaným přítelem a mojí nejlepší kamarádkou, která neví, kdy její starostlivostí o můj milostný život přesahuje meze."

Narovnala se do plné výšky a pak prostě odešla. Kam?

Vážně jsem to přehnal? Vážně to byl špatný nápad?

Pochybnosti jsem zahnal představou večera plného posmívání se Kosatce a Melaniina pohrdavého výrazu. A než jsem si to stihnul pořádně promyslet, v ruce jsem držel mobil a vytáčel číslo, které jsem si našel na webovkách Dukeu.

,,Williame? Tady James. Podívej, kamaráde, možná jsme to dneska vzali za špatný konec a měli bysme začít znovu?"

Melanie

Idiot. Blbeček. Kretén. Hajzl!

Absolutně nechápu Jamesovo přemýšlení a jeho myšlenkové pochody.

Jak totiž jeden člověk, který málem přizabije jiného a jde na něm vidět, že ho nikdy nechce znovu vidět, domluví dvojité rande se zmíněným jiným člověkem a s jeho přítelkyní, se kterou první člověk sdílel dost zvláštní moment v kanceláři a kdyby je nevyrušila jejich společná kamarádka, pravděpodobně by se políbili?

Ani mě tak nerozhodil ten okamžik, k němuž málem došlo, než fakt, že jsem ho chtěla políbit. Chtěla jsem, aby mě políbil. On. A nemohla jsem být na sebe kvůli tomu naštvanější.