Under my skin [Dočasně Pozastaveno]

Kapitola 23.

__James

,,Víte co jste způsobili? Před Marthou Linzovou teď vypadáme jako blázni!"

Opravdu rudý ředitel pochodoval po své kanceláři, zatímco my s Melanií jsme byli nuceni slušně, se založenýma rukama, sedět v kožených křeslech a ani nedutat.

Hloupě odvážná Melanie si odkašlala. ,,Ale vždyť smlouvu podepsala, tak zas taková tragédie to nebude, nemyslíte?"

Bolestivě jsem zkřivil obličej, protože mi došlo, jak asi bude Parker reagovat. Přece jen ho znám déle.

Přesně jak jsem předpokládal, celý jeho obličej zrudnul ještě víc a jediná bílá část na jeho hlavě byla pleš na samotném vrcholu.

,,To sice máte pravdu, slečno Thomasová," neupřímně se ušklíbnul a falešně se zasmál, ,,ale tady jde o reputaci této firmy! Jak asi budeme vypadat, až si paní Linzová pustí pusu na špacír ve své branži a její kolegové se nám budou smát?!"

Melanie téměř okamžitě zalitovala své otázky a kdyby mohla, na místě by se podkopala pod zem.

,,A to vaše zpoždění, Jamesi? To mělo znamenat zase co?!" obrátil se naprosto nečekaně na mě.

Šokovaný jeho náhlou změnou oběti jsem musel potlačit sarkastickou poznámku.

,,Omlouvám se, pane řediteli, nebude se to opakovat," zpříma jsem se zahleděl do jeho hnědých očí a propaloval do nich díru těma mýma.

,,To nebude. Protože jak tak poslední dobou pozoruju, zřejmě máte nějaký problém se slečnou Thomasovou, nemýlím se?" Jeho červená barva trochu zbledla, ale ani tak jsem neriskoval zbytečné dotazy.

Kam se podělo jeho přesvědčení o tom, že já a Melanie jsme schopná dvojka?

Nechápavě jsem zkřivil obočí a Melanie se na mě v otázce podívala. ,,To... To nemám. Se slečnou Thomasovou spolu dobře vycházíme."

Melanie se kousala do rtu a odvrátila pohled. Parker se škodolibě usmíval a to se mi vůbec nelíbilo. ,,Opravdu? Tak v tom případě vám nebude vadit, když se účastníte menšího teambuildingu, co?"

Zrzka vedle mě zezelenala. ,,Pane... Parkere... Je to vážně nutné? S Jamesem spolu nemáme jediný problém."

Definitivně přikývl. ,,Odlétá se v pátek ve dvě odpoledne. Pojedete společně se stážisty a praktikanty, kteří se zaučují na místa asistentů. Berte to tak, že budete vedoucí celého teambuildingu."

,,Není teambuilding o utužování kolektivu a důležitosti veškerých pracovních pozic?" rozhozená Melanie se pokoušela uplatnit definici z učebnice.

Parkerův škodolibý úsměv se rozšířil. ,,To také. Ale právě tím, že budete vedoucími celé akce se vy dva sblížíte a naučíte se respektovat navzájem. A prosím, neobtěžujte se mi namlouvat, že tomu už tak je teď."

,,Souhlasím s Melanií. Je to teambuilding, ne skautský tábor."

,,Vaše názory nikoho nezajímají. Ve čtvrtek odlétáte na celý víkend do Bostonu a tečka. Být vámi, začnu se balit. Já za vámi dojedu v pátek odpoledne, dohlížet na celkový proces."

S tím se zvednul a třísknul dveřmi vlastní kanceláře.

***

,,Jak jako že spolu odlétáte na víkend do Bostonu? A co já?"

Cara se nezdála ohledně plánovaného teambuildingu příliš nadšená. A kdo by se jí divil.

Melanie otráveně odvětila: ,,Nedá se nic dělat, Car. Kdybyste s Jamesem nestrávili ráno v obchoďáku, vůbec by to nemuselo nastat."

,,Takže je to moje chyba?" Cara na sebe dotčeně ukázala prstem.

Musím se do toho rychle vložit. Z bezpečnostních důvodů.

,,Melanie to tak nemyslela, Caro," řekl jsem opatrně.

,,Jak můžeš vědět jak to myslela?!" udeřila na mě oslovená.

,,Caro mezi náma, je to tvoje chyba. Kdyby ses tady nezjevila jak uragán a nevtrhla uprostřed důležité schůzky s klientem do konferenční místnosti, žádný teambuilding by se nekonal a ty sis mohla spokojeně připoutat svého přítele doma a jezdit na něm do zbláznění."

Naprosto ohromen Melaniinou náhlou útočností jsem nebyl schopen slova.

,,Jamesi?!" Černovláska se zmateně obrátila ke mě.

I když jsem s Melanií víceméně souhlasil, musel jsem se zastat své přítelkyně.

,,No tak, Melanie, to už je trochu moc," naznačoval jsem jí pohledem aby se uklidnila. Doslova jsem se ji snažil zhypnotizovat očima.

Upřený pohled mi opětovávala, až jsem to nakonec musel být já kdo vycouval a uhnul tím svým.

Carin obličej se trochu obměkčil a i její tón hlasu se zklidnil. ,,Mel, jde o Williama? Jestli jo, tak to nějak vyřešíme, ale nemusíš si to vybíjet na mě."

Melanie si hrála s prstýnky a vyhýbala se čokoládovým očím její kamarádky.
,,Promiň," špitla nakonec, ,,máš pravdu, neměla jsem si to vybíjet na tobě."

Cara k ní natáhla ruku a Melanie ji přijala. Pak si vyměnily sympatizující úsměvy.

Krize zažehnána.

,,Takže," Cara se očima usmála na mě a pocuchala mi vlasy, ,,pohlídáš mi toho mojeho chlapa?"

Melanie se nervózně zasmála. ,,Mám snad na výběr?" podívala se na mě a vyměnili jsme si významný pohled.

Tenhle celý víkend bude zkouška mojí sebekontroly.

__

Historicky nejkratší kapitola, kterou jsem kdy napsala :D Ale musela jsem to ukončit takhle, aby další kapitola mohla přímo navazovat :) A že bude tak dvakrát tolik delší...