/16/ dozvím se to někdy?

162 9 2
                                    

Když nastala 7 hodina po poledne, rozhodla jsem se jít čekat do knihovny na Harryho..

Knihovnice mě upozornila na to že za jednu hodinu bude zavírat tak ať si pohnu..

Plynula minuta za minutou a já čekala u stolu..za oknem byla temná a studená noc ve které jen tak postávala Hagridova hájenka a kousek opodál se nacházel Zapovězený les, ten vyzařoval ještě temnější aurou než obvykle..

V knihovně bylo docela chladno..na stole svítila potemnělá lampička a knihovnu ozařovaly lucerny..

Když se na hodinách dostala jedna z ručiček a šestku a druhá se blížila k osmičce, tak jsem netrpělivě čekala na to až přijde Harry..

Ztratila jsem pojem o čase a zahleděla jsem se do černočerné tmy..

O chvíli později se ke mně blížily kroky..doufala jsem že je to Harry..narovnala jsem se a vyhlížela ho zpoza regálu..někdo se blížil..když osoba vyšla zpoza regálu zahltilo mě zklamání a vztek..byla to knihovnice

"Prosím abyste opustila knihovnu. Už budeme zamykat. Tedy pokud tady nechcete zůstat do rána." zapištěla knihovnice a já se jen omluvila a odešla

Cestou ve mě bublal vztek *proč sakra nepřišel!* tuto větu jsem si stále opakovala a s každým zopakováním ve mě vztek rostl, rostl a rostl..

Celou noc jsem nespala..byla jsem plná vzteku..doufám že má nějaký vážný důvod aby mě tam nechat trčet až do 8..

Další den ráno..tedy v sobotu ráno..jsem vstala a připravila se..oblékla jsem se, udělala hygienu, rozčesala vlasy a byla jsem připravená na dalších 16 hodin utrpení..měla jsem pěkně blbou náladu a ještě k tomu jsem byla pěkně unavená..

S Potterem jsem už nechtěla mít nic společného a spoléhat se na toho hlupáka..to už vůbec..

Sešla jsem dolů do společenské místnosti..jelikož se pomalu ale jistě blížily Vánoce, byla venku celkem zima, a ve školní budově taky..u krbu seděl Theo, Mattheo a Enzo..

Posadila jsem se k nim a rozhodla jsem se jim vše vysvětlit..nic moc na to neřekli, pouze přikivovali k vyjádření pochopení..vlastně jsem byla ráda že mi do toho neskáčou s nějakýma blbýma poznámkama..

"...no a včera se na mě úplně vykašlal" ukončila jsem to nekonečné vysvětlování..
E:"Neboj, spolu to vyřešíme"
T:"Musíme to zjistit..zjistit co to bylo"
M:"Možná je to tam pořád"
Y/n:"Řekla bych že určitě"

Poté jsme si povídali o dalších problémech a k zlepšení nálady jsme si vyprávěli příběhy co se nám přihodily..

Z druhé strany pokoje jsem pořád pociťovala pohled něčích očí..byla to Pansy, myslím že se nás snažila odposlouchávat a doufala že zaslechne něco, co by jí v jejím plánu pomohlo..

Nebyla to jen Pansy, i Draco a jeho poskoci nás propalovali pohledem.

Ale mě to bylo jedno, nenechám si zničit život takovýma blbcema kteří si musí potahovat ego na jiných.

____________________________
Teď jsem měla vážně dlooouhou pauzu od psaní a myslím že to pomohlo k vymýšlení děje. Taky jsme začala číst all the young dudes a je to úžasné takže určitě doporučuju. Díky všem za podporu🫶

SlytherinsKde žijí příběhy. Začni objevovat