Bylo to pár kroků od nás..natáhlo to k nám své dlouhé kostnaté ruce s dlouhými drápy..skoro se dotýkaly našich obličejů..chybělo pouhých pět centimetrů..
Vzbudilo mě bouchání deště na parapety oken..opět jsem měla ten sen..ale..dnes byl trochu jiný..minulé dny se ty sny opakovaly pořád dokola..ale dnes..jakoby to byla další část mé paměti..
Už je to 5 den na ošetřovně a pořád nám nic nechcou říct a ani naše propuštění neplánujou..každý večer si s klukama snažíme spomenout na tu noc..ale stále nic..že by nás ten přízrak omráčil? A kdo nás našel? Nebo, zachránil? Nebo nám vymazal paměť?...nic jsme netušili..pouze víme že každou noc máme stejné sny, úplně stejné..
"To tak Brumbále, nemůžu je, zatím, propustit!" zpoza dveří se ozval rozhněvaný hlas madam Pomfreyové
"Ty děti tady nemohou být zavřené celý život milá kolegyně"
"Tomu samozřejmě rozumím pane řediteli ale," náhle ztlumila hlas "co když si je to najde, nejsou v bezpečí"
"Kdyby si je to najít chtělo, už by je to mělo" to byla poslední věta kterou jsme slyšeli než Brumbál rozrazil dveře ošetřovny..všichni jsme seděli na posteli a doufali že Brumbál přijde s tím že nás konečně propustí..
"Děti, to co jste udělali o víkendu bylo neskutečně pošetilé" při této větě se nám koukal snad až do duše "to, na co jste v lese narazili, je nesmírně nebezpečné, mohli jste být mrtví pokud..."
"Pokud co?!" zeptal se ho Mattheo po chvíli co Brumbál mlčel..nic..neřekl nic..pouze na nás koukal a nic neříkal..vstal a udělal pár kroků od nás..otočil se..doufali jsme že něco řekne..nic..jen otevřel ústa ale poté si to rozmyslel a odešel...
ČTEŠ
Slytherins
Fiksi PenggemarY/n Black, dcera Siriuse Blacka nastoupí na školu čar a kouzel v Bradavicích. Přála si jít do Nebelvíru jako její otec ale Moudrý klobouk ji zvolil jinou cestu plnou záhad a dobrodružství.... Y/n= tvoje jméno Mattheo není syn Belatrix Postavy, jej...
