Slytherins

/18/ přízrak

Venku se ochlazovalo stále více a slunce bylo zahaleno hustými mraky. Byla jsem na cestě do knihovny když mě někdo popadl za ruku a zatáhl do prázdné učebny. Když jsem zjistila o koho jde jen jsem protočila oči
"Co chcete? Myslela jsem že si promluvit nechceš Harry" řekla jsem a pohodila rukama, jeho kamarádka na mě nedůvěřivě koukala a zrzek Weasley se také netvářil zrovna nejlépe
"Promiň za tu knihovnu, něco mě zdrželo a prostě jsem to nestihl" omluvil se Harry
"Zjistili jsme co se to ukrývá v lese" vyhrkla ze sebe Hermiona.
Cítila jsem jak mi po zádech přejel mráz a zalila mě vlna strachu. Nevěděla jsem co říct..
Y/n: "Taky jsme se to snažili zjistit ale nenašli jsme nic, v knihách o tom není ani zmínka. Co je to?"
He: "To vím, proto jsem hledala jinde"
věnovala jsem ji nechápavý pohled
He: "Předpokládám že v té knihovně jsi nás tehdy zaslechla ty" přikývla jsem na souhlas a uhla pohledem "hned v ten večer" pokračovala Hermiona "kdy vás to napadlo, jsem hledala u učebnicích ale nic, ani jediná zmínka. Ráno jsem šla do knihovny, nic, a nakonec jsem požádala o povolení do zakázaného oddělení, ale tam také nic nebylo, už jsem byla bezradná a na pár dní to vzdala. Ale když nám jednou během snídaně profesor Brumbál vyprávěl o děsivém stvoření které vás napadlo, no vlastně se jen zmínil o tom že se vrátilo něco příšerného, došlo mi to. VRÁTILO! Muselo se to tu už kdysi potulovat a o každé divné věci co se zjeví v kouzelnickém světě a způsobí nějaké treble, píše Denní Věštec, Ritě Holoubkové neunikne nic, NIC! Potřebovala jsem všechny staré vydání věštce a zjistit více"
R: "Moje mamka si nechává všechny její časopisy a i Denní Veštce" ozval se zrzek Ron
He: "Ron naspal paní Weasleyové a ona nám poslala všechny staré výtisky které měla. Celé hodiny jsem v nich četla a pátrala. Dokud jsem to konečně nenašla. Psal se rok 1975 a v Zapovězeném lese byli neznámým stvořením napadnuti čtyři studenti. Nic se jim nestalo, tedy skoro.. První týdny si nic nepamatovali a měli zvláštní sny"
Y/n: "Stejně jako my"
He: "Ale tomu stvoření šlo jen o jednoho, o Siriuse Blacka. Když se všem čtyřem vrátila paměť, vzpomínali na vše do detailů. Jako první to zaútočilo na Lupina, ale nic mu to neudělalo pouze ho to omráčilo. Poté Pettigrew, dopadl stejně jako Lupin. Zbývali Black a Potter. Šlo to po Blackovi, aniž by se ho to dotklo trpěl ohromnou bolestí, měl pocit že mu praskne hlava a že ho ta bolest roztrhá na pět dílů. Nevěděl co se stane dál, když už si myslel že to nezvládne a smrt ho dostane, bolest ustoupila a příšera si našla jiný cíl, Pottera. Když Potter zaslechl bolestný křik svého kamaráda, otočil se a běžel mu na pomoc. Neměl hůlku a tak musel útočit jinak. Házel po stvoření kamení a větve, ale bylo to zbytečné, větve  jim prolítly jako mlhou. Stvoření si toho ovšem všimlo a rozhodlo se zbavit i poslední překážky k zabití Blacka. Omráčil Pottera a když se chystal opět za Blackem, který z bolesti upadl do bezvědomí, objevilo se ostré světlo a přízrak zmizel"
Y/n: "Kdo je zachránil?"
He: "To nikdo neví"
snažila jsem se všechno pochopit protože to z ní vyletělo tak rychle že se stihla nadechnout jen na začátku..

"Co je to stvoření zač?" zaptala jsem se po chvíli ticha
"To také nikdo neví... Tedy.. jeden člověk to zjistil, ale zemřel dříve než někomu pověděl CO to je.. Stalo se to přesně rok poté co to zaútočilo na tvého taťku a jeho přátele" opravila se Hermiona
"Proč by to šlo zrovna po mém otci? A proč se to vrátilo?"
"Jak to mám asi vědět, nejsem vševěd!" ohnala se Hermiona trochu podrážděně. Podle toho co řekla před pěti minutami to vypadalo že ví úplně vše.. protočila jsem očima.

"Díky že jste mi to řekli" poděkovala jsem a vyšla z místnosti ven. Pořád jsem byla trochu v šoku ale musela jsem pospíchat na hodinu.

Po škole jsem klukům vše řekla, vím že jsem jim to říkat nechtěla, ale byli v tom zapletení stejně jako já..