MOMENTÁLNĚ PROBÍHÁ KOREKCE, KTERÁ MĚNÍ CELÝ DĚJ KNIHY. PROTO PROSÍM TY, KTEŘÍ KNIHU ČETLI A VYHODILI JÍ Z KNIHOVNY, ABY VĚNOVALI SVŮJ ČAS A PŘESUNULI SE NA ZAČÁTEK PŘÍBĚHU. V NOVÝCH KAPITOLÁCH BYSTE SE MOHLI SNADNO ZTRÁCET.
Louis je mladý klučina...
King: Neptal jsem se, jestli to je tvůj šálek kávy
King: Doufám, že ti došlo, že na místě toho kluka můžeš kdykoliv skončit
Me: Ano
King: Jsi jen obyčejný nic
King: Uvědomuješ si to?
Me: Ano
King: Chci, aby sis nestavil tu fotku ze včera na tapetu
Me: Ano
Me: Ale proč?
King: Aby každej věděl, kdo ti šoustá prdel
King: Chci důkaz
Me:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
King: Ani není poznat, že si dobitý jak pes
King: :DD
Me: Není
Neodpověděl, naštěstí. Díval jsem se na pozadí svého mobilu. Musel jsem uznat, že když mě Harold donutil si s ním udělat tuhle fotku po tom, co jsem zažil v Red roomu, tak jsem měl co dělat, abych na sobě nedal nic znát.
Na první pohled se tedy mohlo zdát, že jsme šťastný zamilovaný pár, ale opak byl pravdou. Párem jsme byli, ale ne zamilovaným. Byli jsme pár skládající se z tyrana a oběti.
Nemohl jsem se na tu fotku už dále dívat. Jediné, na co jsem se tedy zmohl bylo schoulení svého zuboženého těla do klubíčka. Neplakal jsem, neměl jsem na to sílu. Spíš jsem si vyčítal, že jsem ještě neukončil svůj posraný život. Pípl mi mobil.
Payno: Žiješ?
Me: Ano
Payno: Prohlížel jsem Niallův mobil...
Me: O.o
Payno: Když ještě žil a spal u mně
Payno: Věděl si to...
Payno: A nic si mi neřekl
Me: Omlouvám se
Payno: Proto jsem ti poslal do života jeho
Me: Cože?!
Payno: Zničí ti život, jako ty mě a Niall mě
Me: Hrál si to na mně
Me: Celou dobu
Payno: Rádo se stalo Lou :)
Máme tu nečekaný zvrat. Čekal to někdo z vás?
Dnešní kapitolu věnuji HLAjwyza hezký komentář pod předešlou kapitolou. Děkuji ti.
