Lidé říkají, že je to v pořádku. Ať pláču, prý ty emoce musím dostat ven. Říkají ať je nepotlačuji.
A tak brečím.
Pořád a všude.
Také říkají, že to bude lepší. Že čas ty rány zhojí.
A já tomu věřila.
A tak jsem jen brečela a čekala.
Teď, když o tom přemýšlím, tak ani nevím na co jsem to vlastně čekala.
Možná na to, že se jednoho dne vzbudím a moje první myšlenka nebude patřit tobě.
Možná na to, že mi vyschnou slzy.
Možná na to, že mé srdce přestane krvácet.
Jenže teď už nečekám. Už nevěřím. Už nejsem tak naivní.
Ale snažím se být silná.
Opravdu.
Opravdu se snažím.
Ale to občas nestačí, že?
Bojím se, že tohle je ten případ, kdy snaha nebude stačit...
___
Vítám vás u nového příběhu!
TPWK
(treat to people with kidness..chovejme se k lidem laskavě)
P.❤️
Vydáno: 25.1 2023
