Už je to měsíc.
Dnes je to přesně 31 dní, co jsi pryč.
Před 28 dny jsi měl pohřeb.
Myslím, že by se ti líbil.
Svítilo slunce. Když mi svítilo do obličeje, bylo to jako by mi hladilo tváře. Tak jak jsi to dělal ty.
Skoro jsem tvou přítomnost fyziky cítila. Celkem ironie, vzhledem k tomu že jsi byl v nádherné dřevěné rakvi, pouze pár metrů ode mě.
Tak blízko.
Přitom tak daleko.
I přes nádherné počasí tam byla smutná nálada. Ptáci jako by zpívali méně než většinou. Nebo jsem je jen nevnímala... a tvoji rodiče měli nádhernou řeč.
Všichni brečeli.
Až na mě.
Neříkám, opravdu jsem chtěla brečet....ale prostě to nešlo.
Složila jsem se, až když jsem došla domů.
Zabouchla jsem dveře od prázdného bytu.
Svezla jsem se po nich.....
a rozplakala jsem se....až jsem nemohla popadnout dech.
______
TPWK
P.❤️
Vydáno: 27.1
