Byla jsem u tvých rodičů.
Taky jim chybíš.
Když mě tvoje máma viděla... složila se.
Doslova se zlomila.
Obejmula mě, podlomila se jí kolena, svezla se na zem a hystericky se rozbrečela.
A já ztuhla. Nevěděla jsem co dělat. Tak jsem jí objala zpátky a doufala že to skončí.
Od tvého pohřbu jsem tu nebyla.
Neměla jsem odvahu.
Po chvíli se k nám přidal i tvůj táta, byl na něj děsný pohled.
Dřív bezstarostný, usměvavý muž.. teď připomíná chodící mrtvolu.
Vlastně já taky...
Byl by jsi smutný, kdyby jsi nás viděl.
Já vím.
Jenže je pořád příliš těžké nebrečet.
Poprvé od pohřbu jsem byla na hřbitově. Byli jsme tam všichni tři. Já, tvoje máma a tvůj táta.
.
Nezvládla jsem to tam.
Přes slzy jsem pořádně neviděla, ale na hrob jsem ti dala slunečnice.
Tvoje oblíbené květiny.
Dnes máš totiž narozeniny.
Mělo ti být devatenáct.
Je to nespravedlivé.
Byl jsi tak mladý.
Neměl jsi odejít.
A nesnáším tě za to.
Tak hrozně moc.
A přitom tě tak hrozně moc miluji.
Bolí to.
Chybíš mi.
A tak mě ke spánku opět ukolébal pláč.
A opět se mi zdálo o tobě...
____
TPWK
P.❤️
Vydáno: 29.1
