Po úmrtí blízké osoby procházíme údajně různými fázemi.
Podle mě jsou čtyři.
Ta první je popírací.
Neberete to jako skutečnost. Jste v šoku, jako by svět a všechno okolo přestalo existovat. Je tu jen ta lež, které všichni věří. Ta o které se snaží přesvědčit i vás.
Ta skutečnost že už nikdy neotevře oči. Je to jako by svět přešel do pozadí a vaše hlava pořád jen dokola a dokola ječela ne. Tohle nemůže být pravda. Tohle není možné....
Ta druhá fáze je hněv.
Tady to ne ječíte nahlas. Nesnášíte všechno. Nesnášíte sami sebe. Nesnášíte lékaře. Nesnášíte všechny a všechno. Nesnášíte celý svět. Protože ta jediná osoba co jste potřebovali tu není.
Není to fér...
Třetí fází je deprese.
Truchlící období. Cítíte se bezmocní, osamělí. Opustil váš všechen hněv a s ním i síla. Cítíte se zranitelní. Jako malá, opuštěná, bezmocná štěňátka.
Potom přijde poslední, čtvrtá fáze.
Smíření se se skutečností.
Začínáte pomalu znovu žít. Pořád to bolí a bolet to bude už napořád.
Ale naučíte se s tím žít.
Ze začátku se to zdá nemožné, jenže jde o to nevzdat se a prostě věřit, že jednoho dne to bude dobré. Přijmete tu bolest a ta se stane vaši součástí.
Prostě se vzbudíte a zjistíte, že jste najednou lehčí.
Někdy to trvá dny, jindy roky ale přijde to.
A bude to nádherné.
Bude nádherné se znovu smát.
To slibuji.
______
"Všichni jsme zlomení. Každý po svém v místech, která nikdo nevidí."
P.❤️
Vydáno: 3.2 2023
