Další případ pro Potterovou

Prolog

! POZOR TAHLE KAPITOLA OBSAHUJE GORE, TAKŽE POKUD TO NĚKOMU NEDĚLÁ DOBŘE TAK AŤ KAPITOLU RADŠI PŘESKOČÍ !

Chlapec prvního ročníku se procházel tmavou Bradavickou chodbou, sice věděl že je to přísně zakázáno ale něco uvnitř mu říkalo ať to udělá, že se mu nic nestane a že pravidla jsou přece od toho aby se porušovaly. Ze špičky jeho hůlky mu vycházelo světlo, světlo které ho mělo udržovat v bezpečí od různých monster a oblud které na něj v temnotě číhaly. Zrůdy které ho chtěli lapit a stáhnout ho sebou do temnoty, do temnoty ze které nebude moct uniknout ani nikdo nebude slyšet jeho bolestivý křik a volání o pomoc když ho monstra budou zaživa trhat na kusy svými drápy a zuby. Když ho budou zaživa kuchat. Nestvůry by nad ním neměli slitování, oči by mu vytrhli z důlků. Jeho srdce by bylo odtrhnuté od žil a tepen ze kterých by mu začala stříkat rudá tekutina. Jeho lebka by byla rozdrcena aby mu z hlavy byl vytáhnut mozek plný naivity že je v bezpečí. A to všechno za příšerné bolesti kterou by nechtěl nikdo zažít. Jediné co by po něm zbylo by byly ostatky kostí, orgánů, kůže a velké krvavé louže na zemi. Jelikož démoni a monstra toužili jenom po jeho bolesti a utrpení. A to jenom kvůli tomu že neuposlechl pravidla.

Chlapcovy kroky byly slyšet celou chodbou. Klapaní podrážek jeho černých bot bylo nepřeslechnutelné, modlil se aby ho nechytil nějaký profesor. Nechtěl být hned ze začátku školního roku vyloučen. Najednou zaregistroval nějaký zvuk, který není možné napodobit či popsat. Ten zvuk byl spouštěčem paniky a strachu. To co ten zvuk vydávalo nebylo rozhodně přátelské. Srdce chlapce začalo tlouct tak rychle že si chlapec myslel že mu vystřelí z hrudníku. Přidal do kroku, až měl pocit že je v bezpečí tak se uklidnil a začal se rozhlížet kolem sebe. Místnost jak se chlapec domníval neměla žádné okna,  všude byli jenom prázdné zdi a nějaký starý nábytek na který se jenom prášilo, lavice a židle tam čekali na svůj konec, na konec který čeká každého z nás. Najednou se se skřípáním otevřely dveře. Ta věc ho našla a teď si jde pro něj. Chlapec začal utíkat, měl štěstí že se před ním objevily další dveře které bez váhání otevřel a vyběhl z místnosti ven. V uších mu začalo pískat, aby toho nebylo málo tak se mu začala točit hlava. Jeho nohy mu začaly kolabovat. Už nemohl, i když věděl že pokud se zastaví tak zemře.

Právě udělal neodpustitelnou chybu, chybu za kterou zaplatí strašnou cenou...

Že je jeho konec mu došlo když se před ním oběvila zeď. Snažil se najít nějakou únikovou cestu, nebo nějaký úkryt kde by se mohl schovat...nic. Smířený ze svým nevyhnutelným osudem se skácel na zem, z očí mu začaly téct slzy. Ještě nechtěl zemřít, měl celý život před sebou. Tohle musí být jenom zlý sen opakoval si pořád dokola, bohužel to nebyl sen jenom krutá realita. Zavřel oči, čekal a poslouchal. Nezbývalo mu nic jiného než se s tím smířit... smířit se s tím že zemře, a není cesty zpět.

Najednou ucítil příšernou bolest na krku. Cítil jak se mu trhá maso a žíli. Padl na zem, nemohl se hýbat a jenom čekat až to skončí. Zjistit že nemůže už ani dýchat. Do plic se mu nahromadila jeho krev která mu ještě před chvílí proudila žilách co měl na krku. Začalo se mu stmívat před očima. Chlapec zavřel oči a poslední jeho myšlenka byla: porušil jsem pravidla a zaplatil jsem za to, už mi není pomoci.