Další případ pro Potterovou

1.

(556 slov)

Lily se jednoho večera kdy už měli všichni být v postelích se procházela po chodbě, sice věděla že se to nesmí a že by s toho mohla mít veliký průšvih ale kdyby někoho zaslechla tak se může přece proměnit v netopýra a zavěsit se někde za strop. Jak tak ale dál bloudila prázdnými chodbami tak uslyšela něčí hlas. Zastavila se a začala poslouchat.

„Paní profesorko jak se to mohlo stát, nejdříve je to nebohé dítě týden nezvěstné a teď tohle...” 

„N-nevím, myslíte si že by jsme mu mohli ještě pomoci?” řekla zase jiná profesorka.

”To vypadá jako mudlovská vražda, podívejte jak má proříznuté hrdlo, ten ubožák se udusil vlastní krví, nemyslím si že by tohohle byl nějaký kouzelník schopen, a ne tomu už bohužel není pomoci” řekl nějaký muž.

„A co se bude dít teď?” zeptala se ještě jiná profesorka.

„Teďka odklidíme to tělo a napíšeme jeho rodičům, pro oba to bude určitě velký šok” řekla profesorka.

Lily teď měla hlavu plnou otázek, kdo byl ten chlapec, bude se to nějak řešit, zavřou školu, a kdo takovou nechutnou věc mohl udělat, bude víc obětí, a bude někdy v Bradavicích bezpečno? Tyto otázky si kladla celou cestu až na svou kolej. Lily vešla do společenské místnosti, u krbu seděl Albus a vypadal jako by na někoho čekal. Lily na nic nečekala a sedla si za ním, chtěla mu totiž říct co ten samý večer slyšela na chodbě.

„Nazdar, na koho tu čekáš? ” zeptala se ho dívka.

„No na koho asi” odpověděl jí Albus který hleděl do ohně.

„Na mě?” zeptala se ho dívka, ale stejně moc dobře věděla proč tu je. Chvíli mlčela ale asi po půl minutě se ho zeptala „zase si měl ten sen že jo?”

Její starší bratr jenom přikývl na souhlas. „Lily ten sen mě začíná děsit, hned jak skončil a já se vzbudil tak jsem vstal a šel sem, mám z něho takový divný pocit”

Lily mlčela, Albuse jí bylo vážně líto, vždyť se nemohl ani v klidu a beze strachu vyspat.

„Jo a co se stalo že jsi tak brzo zpátky?” zeptal se jí chlapec.

„Albusi teď vážně neuvěříš tomu co jsem tam venku slyšela” vyhrkla najednou Lily s trochou hrůzou v očích.

„No tak Lil nenapínej mě” tlačil na ni její bratr.

„Profesoři na chodbě našli mrtvé tělo” vyhrkla dívka.

„Cože to ne, to kecáš, vždyť táta říkal že v Bradavicích už je bezpečno, a já mu věřím” odpověděl jí Albus.

Lily chvíli mlčela a pak řekla „no tak se mýlil”

Jelikož Albus viděl strach v očích jeho sestry tak si řekl že si určitě nevymýšlí, bylo tomu sice těžké uvěřit ale zmýlit se může každý i jejich otec.

„Do-dobře ale co chceš dělat?” zeptal se sestry Albus.

„Počkej počkej jak jako co chceš dělat, ty si snad myslíš že je dobré se do tohohle montovat?” zarazila ho Lily.

„No já jsem si myslel že...” nestihl chlapec dokončit větu.

„Dobře zítra po obědě se sejdeme tady” skočila mu do řeči Lily a usmála se.

„Dobře” přikývl jí na to chlapec.

„Tak dobrou” řekla mu Lily a vydala se k dívčím ložnicím.

„Taky dobrou noc” řekl jí Albus a zůstal sedět na sedačce u krbu.

„Ty tu ještě budeš?” zeptala se Lily.

Chlapec jí už nic neřekl jenom přikývl.

Dívka už nic taky neřekla a odešla do
svého pokoje.

************************************
Ahojky tady je ta slibovaná kapitolka, omlouvám se že je tak krátká ❤️