Další případ pro Potterovou

9.

(927 slov)

Mám to udělat? Stojí mi těch pár informací za to? Přemýšlel v duchu Albus který stál před Uršulinou koupelnou. Sice věděl že vyvádí kvůli hlouposti ale jakákoliv interakce s Uršulou mu byla velice nepříjemná. Nevěděl jestli to je těmi jejími skelnýma očima nebo tím když se Uršula objeví tak ho přeběhne mráz po celém těle. Ale podle Albuse jsou nejhorší ty její neustálé oplzlé narážky které musí snášet vždycky když je v její blízkosti. Rukou sáhl po klice od již zmiňované dívčí umývárny, zatáhl za kliku, povzdechl si a vešel. Dobře plán zní následovně, vyslechnout Uršulu a rychle vypadnout než se něco semele řekl si vduchu Albus.

„Hej! Uršulo, jsi tu někde? Křikl na uršulu trochu mrzutě Albus.

Uršula vystrčila hlavu ze své kabinky a rozzářily se jí oči „Albusi tak ty jsi nakonec přišel. Ani nevíš jak jsem ráda” řekla radostně Uršula a přilétla k Albusovi který narozdíl od Uršuly moc šťastný nebyl.

„Vidím že sis mou nabídku nechal projít hlavou” řekla Uršula a tváře jí zčervenali.

Albus protočil očima „Dobře pojďme rovnou k věci...pamatuješ jak jsi říkala že víš něco málo o tom incidentu?” Řekl Albus který se snažil znít co nejméně mrzutě.

„Ano, pamatuju, co přesně bys o tom o de mě chtěl vědět?” Řekla sladce Uršula.

„Cokoliv, pověz mi vše co víš” řekl bez váhání Albus a opřel se o jedno z umyvadel. Teď se modlil aby tu nebyl zbytečně a aby mu Uršula nelhala jenom kvůli tomu aby ho viděla. Albus byl trochu zaskočen protože Uršula se dnes chovala celkem normálně, ale nechtěl to zakřiknout, všichni moc dobře věděli jak moc je Uršula náladová.

Uršula kývla hlavou „Ten osudný večer jsem byla ve svojí kabince a...no, řekněme že jsem měla...ehm...společnost, ale na tom nezáleží, když najednou jsem vylétla z mojí kabinky ven a uviděla jsem jak kolem mých umýváren běží nějaký chlapec a po chvíli za ním běžel jakýsi...humanoid. Nevím co to bylo protože byla tma a já jsem špatně viděla, řekla bych ti toho víc ale to je vše co vím...promiň že ti už nedokážu lépe pomoct...”

„Moc ti děkuji Uršulo” usmál se na ni Albus „fakt mi nedokážeš popsat jak ten humanoid vypadal?” snažil se z ní toho nejvíce dostat Albus, ale i tak byl rád že mu Uršula poskytla aspoň tyhle informace a že ho obtěžuje jejími oplzlými kecy. 

„Fakt ne...promiň” řekla Uršula a smutně se usmála.

„V pořádku, i tak jsi mi moc pomohla” řekl Albus a vydal se směrem ke dveřím.

„A-Albusi...” oslovila ho ještě Uršula než stačil odejít.

„Ano?” otočil se na ni Albus který už chtěl co nejdříve odejít a říct to málo co se od Uršuly dozvěděl Lily.

„Příjdeš mě ještě někdy naštívit? Třeba zítra?” Zeptala se ho Uršula v naději že bude Albus souhlasit.

„Nevím... zítra budeme mít dlouho vyučování” vymlouval se Albus.

„Aha tak nevadí...a co takhle pozítří?” Vyptávala se dál Uršula, ale už zároveň ztrácela naději.

Albus jí nic neodpověděl a odešel, Uršula tam levitovala a dívala se před sebe. Z očí jí začaly téct slané potůčky.

„Co sakta dělám špatně...udělala bych pro něj cokoliv, mám ho ráda jako nikoho jiného...miluju ho a pořád to nestačí...pořád se ke mě chová jako kdybych byla něco méněcenného. Proč zrovna já, proč je mým osudem zůstat navždy nemilována...tak moc se snažím být lepší...” řekla Uršula třesoucím se hlasem a popotáhla. Čekala že ty jeho smaragdově zelené oči se na ni budou dívat jako na někoho seberovného. Uršula se snažila neplakat, ale její snaha byla marná a propukla v sebelítostný pláč.

********

Albus kráčel rychlým krokem a snažil se najít Lily, ve společenské místnosti nebyla ale Albus si vzpomněl že mu Lily říkala že kdyby ji hledal tak bude v knihovně. Albusovi bylo přáno a uviděl svoji mladší sestru jak zavírá dveře od knihovny a jde k němu.

„Lily, díky bohu že jsem tě našel” řekl Albus místo pozdravu.

„Ahoj Albusi...tak co? Jak ti šlo vyslýchání Uršuly?” Řekla mu zrzka.

„Jo, v pohodě, mám nové informace sice jich není moc, ale i tak se můžou hodit” řekl Albus když oba dva šli do společenské místnosti.

„Povídej” řekla Lily.

„No dobře, takže od Uršuly jsem se dozvěděl že toho kluka viděla a za ním prý běžel nějaký humanoid...to je jediné co Uršula ví” odvyprávěl Albus.

„To je zajímavé, pod slovem humanoid se mi můžou vybavit různá kouzelná stvoření...” řekla zamyšleně Lily.

„Je to celé divné...Jak by se sem do školy mohlo nějaké stvoření dostat...” tápal Albus. Albus se na Lily podíval a všiml si že se nějak divně mračí, podíval se na ni a řekl „co se tak tváříš? Neříkej mi, že si o tom vyšetřování někomu řekla” zamračil se na ni Albus.

„Cože?! Ne já...” bránila se Lily ale po chvíli to vzdala. „Jo, řekla, ale neřekla jsem mu toho moc...” odpověděla mu Lily.

„Lily sakra, nikdo se o tom nesmí dozvědět, nemůžeš jen tak někomu něco takového prozradit” povzdechl si Albus a protřel si kořen nosu. „Komu si o tom vyšetřování řekla?” zeptal se jí.

„Danielovy” řekla mu Lily.

„kdo je Daniel?” zeptal se Albus ale Lily ho přerušila.

„Na tom teď nesejde, toho neznáš” zrzka se na něj podívala jako by jí to bylo jedno.

„Tak dobře” povzdechl si otráveně Albus.

Když oba došli do jejich společenské místnosti tak se Lily znovu ozvala „v knihovně jsem si půjčila pár knížek o magických kreatůrách, tak se zítra můžeme na to spolu podívat” řekla Lily.

„Dobře tak já už půjdu pokud to nevadí, mám ještě něco vyřizovat se Scorpiusem” řekl Albus.

„V pořádku, tak zítra tady ano?” usmála se na bratra Lily.

„Tak dobře, zatím ahoj” řekl Albus a šel do svojí ložnice.

********************

Ahojky tak jsem tady zas po dlouhé době <3 Tuhle kapitolu jsem měla rozepsanou už déle ale měla jsem problém něco vymyslet, tak se omlouvám že to tak dlouho trvalo. Do komentářů mi můžete napsat váš názor na Uršulu a na to jestli si myslíte jestli se Albus k Uršule choval správně nebo ne. Taky budu ráda za sdílení a za votes. Tak ahoj a uvidíme se u další kapitoly 😁💕