Další případ pro Potterovou

4.

(1069 slov)

Mladý kouzelník kráčel dlouhou a temnou chodbou která se zdála být snad nekonečná. Ze zdí byla cítit vlhkost a nepříjemný puch a občas minul nějakou pochodeň která byla zavěšená na zdi. Měl z toho místa velice špatný pocit, měl pocit že na něj něco chce zezadu zaútočit. Najednou uslyšel nějaký zvuk, i přes to že měl nutkání vytáhnout z kapsy hůlku a podívat se do zadu co stojí za děsivými zvuky tak to ignoroval a pokračoval dál v chůzi. Zvuky byly čím dál hlasitější a chlapec přidal do kroku, neměl odvahu se otočit a podívat se za něj. Z rychlo chůze se stal běh, netrvalo ale dlouho a jeho nohy ho začali neposlouchat, měl pocit jako kdyby se mu na obou nohách objevila závaží a s každým krokem to bylo horší a horší. I když se snažil sebevíc nešlo to. Nešlo se toho zbavit. Najednou mu nohy ochrnuly úplně a on se zastavil. Chvíli tam stál a čekal co se bude dít teď. Zničeho nic se mu propadla zem pod nohama a potom byla chvíli tma.

Albus se celý zpocený a vyděšený probudil na zemi. Srdce mu tlouklo jako o život. Sakra zase to byl ten zatracený sen pomyslel si, chytit se za hlavu a chvíli seděl na studené zemi. Hlava mu třeštila a celý se třásl, a ještě k tomu mu bylo strašné vedro i když měl celou noc otevřené okno do kořán a noci bývaly velmi chladné. Jak mu bylo trochu lépe tak vstal a zanadával jak je celý jeho život na hovno a že by radši zdechl než aby tohle peklo musel podstupovat každé ráno. Netrvalo ale dlouho a už se mu zase podlomila kolena a on se zase se strašnou bolestí hlavy skácel k zemi. Klekl si na kolena a snažil se nepozvracet, jak se toho nutkání zbavil tak si zase lehl do postele s tím že bude dneska odpočívat. Ještě že je dnes víkend pomyslel si. A tak chlapec ležel v posteli a díval se do stropu. Neměl v plánu usnout protože byl pořád ještě vyděšený s toho snu nebo tedy spíše noční můry. Klidu si moc ale neužil jelikož mu někdo začal bušit na dveře.

„ Hej Albusi vstávej, přijeli rodiče!"

Albus by ten hlas poznal vždycky, nebyl to nikdo jiný než Albusova mladší sestra Lily.

„ Hej brácho žiješ ?" ozvala se dívka znovu ale odpovědi se nedočkala.

„Albusi!" zkusila to znovu ale zase se nic nestalo.

Lily neváhala ani sekundu a pomocí kouzla odemkla zamknuté dveře do bratrova pokoje. Vtrhla dovnitř a rozhlížela se kolem sebe. Najednou uviděla svého staršího bratra jak leží na posteli. Chlapec byl bílí jako stěna a vypadal jako kdyby byl v bezvědomí. Lily hned jak ho uviděla tak běžela k posteli.

„Albusi co se ti proboha stalo?!, Vždyť jsi bledý jako stěna, pojď odvedu tě na ošetřovnu"

„Lil ne jsem v naprostém pořádku, tohle se mi stává každé ráno hned jak se vzbudím, jenom mi dej chvíli a já za vámi hned příjdu" zamumlal Albus.

„COŽE!?, tobě se tohle děje každé ráno?!" vykřikla vyděšeně a překvapeně Lily. „Hele fakt sorry ale tohle není vůbec normální to co se ti teď děje" dodala vyděšená dívka. Lily od téhle chvíle měla o Albuse ještě větší strach než před tím.

„Už mi je lépe, pokud dovolíš půjdu se vysprchovat protože jsem zpocený jako prase" řekl Albus a posadil se.

„NE!, jenom si v klidu zase lehni abys mi tu zase neomdlel" naléhala Lily

„Lil ale no tak, už mi je vážně lépe takže tam jsou dveře..."

Poté ho nějakou dobu sestra přemlouvala ale její starší bratr ji asi tak po pěti minutách konečně vypakoval a zavřel za sebou dveře. Poté si vzal ručník, sprcháč a vyrazil ke chlapeckým sprchám.

*******

Albus si kolem sebe omotal ručník a došel k umyvadlu aby si trochu spravil účes.

„Albiiiiii" ozval se za ním pisklavý dívčí hlas.