Kapitola 3.

749 60 1
                                    

Týden. Uběhl jeden týden, co jsem se dozvěděla, kdo je můj otec. A ptáte se, jestli jsem ho kontaktovala? Tak odpověď zní ne, nekontaktovala. A proč? Protože by si o mě myslel, že jsem šílená, magor a kdo ví co ještě.

Hannah mě radši ani moc nepřemlouvala. Věděla, že je to šílené. Musím promyslet jestli tam vůbec půjdu. A když tam půjdu, tak musím promyslet co řeknu.


Zvoní mi budík. Je pondělí a mě se nechce do školy. No.. tak, kterému normálnímu člověku by se tam chtělo, že jo. Neochotně vstávám z vyhřáté postele a jdu do koupelny. Jdeme s Hannah na snídani a po snídani vyrážíme do školy.

První hodinu máme společnou Matiku. Vlastně celý den máme společný hodiny kromě poslední. To já mám francouzštinu a Hannah má dějepis.

„Kdy ti končí housle?". Zeptala se Hannah, když jsme odcházely ze školy a šly do dětského domova.

„Ve čtyři a do kavárny jdu na pátou".

„Tak já za tebou přijdu do kavárny".

„Tak jo".

Šly jsme do domova. Já si tam vzala housle a šla jsem na hodinu.

Hodina houslí je soukromá. Učí mě jeden postarší pán. Je to manžel paní, která mě učí na klavír. Ti manželé znali mojí maminku. Proto ty hodiny nejsou drahé. Vlastně ty hodiny jsou za dost malou cenu. Prý proto, že znali mojí mamku a hlavně, že mám talent. Hodina skončila a já se vydala do kavárny.

Práci v kavárně miluji. Je sladěná do černé a červené. Stěny jsou červené s černými ornamenty. Podlaha je z velkých černých kachliček. Je tam část s knihami, u toho jsou kožené černé gauče a červený stoleček. Potom tam jsou červená křesla a černý stolky. To je v zadní části kavárny. Tam je víc klidu na čtení. Dál od této části je normální část se stolky a židlemi. Taky sladěný do černé a červené. U velkých oken, které byly po celé kavárně, byly taky pohovky a malý stolky.

Ke konci směny přijde Hannah, tak jsem se sbalila a potom jsme šly do domova. Jedem autobusem. Jak přijedeme, tak jdeme na večeři. Po večeři jde Hannah do pokoje a já za Amálkou.

Chvíli si hraje z hračkami.

„A našla jsi tatínka?". Zeptala se Amálka. Já jsem jí totiž říkala, že jdu hledat svého otce.

„Ano zjistila jsem, kdo to je".

„A půjdeš ho navštívit?".

„Nejspíš ne".

„Proč?". Zeptala se smutně.

„Víš Amálko, ono to není tak jednoduchý". Odpověděla jsem.

Ještě chvíli jsme si hráli s hračkami. Pak se šla umýt. Zalezla do postele a já jí četla knížku na noc.

Šla jsem do pokoje. Umyla se a potom jsem si připravila věci do školy a ještě chvíli jsem si kreslila do skicáku.


........................


Vstala jsem a šla do koupelny. Tam jsem si udělala vše potřebné. Šla jsem na snídani a potom s Hannah do školy.

První hodinu jsme měly společnou angličtinu a potom jsme měly dramatickou výchovu. Hrajeme Richarda III. od Shakespeare. Další hodinu máme fyziku a poslední máme biologii.

Nový domovKde žijí příběhy. Začni objevovat