Cullenovi žili poklidně ve městě Forks, alespoň do doby než Renesmee objevila tajemný portál. Cullenovi se objeví na měsíci Pandora. Na místě kde nikdy nebyli. Planeta kde číhá na každém rohu nějaké nebezpečí. Přežijí zde vůbec? A pokud ano co budou...
Ještě předtím než začnete číst tento příběh, bych vám chtěla ukázat obálku tohoto příběhu protože na wattpad se mi tato obálka nevešla celá a nešla mi ani nijak lépe upravit a lepší novou jsem neudělala. A teď už jenom přeji pěkné počtení.
Renesmee POV:
Tati jdu ven", zařvu přes celý dům.
"Dobře, ale do 7 doma Renesmee".
"Jasně", řeknu se smíchem a vydám se do lesa.
Běhám po lese, jak lidskou, tak upíří rychlostí a užívám si ten vítr ve vlasech a všechny pachy které mám možnost cítit. Ulovím si jednu srnku a vypiju ji. Chci se zrovna vrátit když v tom si všimnu zajímavého kamene. Je celý tmavě modrý se světlejšími modrými proužky. Dotknu se ho a před mými zraky se objeví jakýsi portál.
Mísí se v něm světle modrá a zelená, místy i žlutá. Poletují v nich zvláštní okřídlení tvorové všelijaké barvy. Zelené, modré, červené, žluté.
Západ slunce. Podívám se na hodinky a s hrůzou si uvědomím že už bylo dávno 7. Sakra, to zas bude průšvih. A taky že jo. Ani ne minutu na to přiběhne Edward v závěsu s Bellou, Carlislem, Esme, Jasperem, Alice, Rosalie a Emmetem, zkrátka s celou rodinou.
"Renesmee říkal jsem ti abys do sedmi byla"-
Najednou zmlkne a hledí do toho portálu se mnou.
"Ehh co to je", zeptá se Rosalie.
"Já nevím", řeknu a dál fascinovaně hledím do portálu.
Když natáhnu ruku abych se toho magického portálu dotkla Bella mě chce zarazit
"Ne počkej", zarazí mě ale je už pozdě, dotknu se portálu a všechno potemní.
Edward POV:
"Musíme za ní"!
"Ne Edwarde počkej", řekne Alice, já ji ale neposlouchám a skočím rovnou do toho magického portálu.
Z pohledu ostatních:
"Ne sakra", zakleje Alice a skočí do portálu a ostatní za ní. Carlisle pohlédne na Esme a skočí oba do portálu taky. Poté se portál uzavře.
... Carlisle POV:
Otevřu oči a spatřím džungli, zelené kapradiny, vysoká tráva, a stromy které se tyčí do neuvěřitelné výšky. Nejspíš jsme v pralese. Zvláštní obří houby které jsem nikdy neviděl. Zvuky ptáků a zvířat ke mě doléhají ze všech stran. Najednou jsem si uvědomil že jsem sám.
"Esme, Alice, Edwarde"!
Najednou se všichni vynořili zpoza stromu.
"Kde to jsme", zeptá se Renesmee.
"Já nevím", odpovím fascinovaně a trochu překvapeně.
Nad hlavou se mi přežene nějaký pták a hned nato spatřím zeleno-modrou opici, která má 4 ruky, vzala podivný fialový plod ovoce a zase zmizela.
"Musíme najít cestu pryč", řekne Alice.
"Souhlasím", řeknu a vydáme se dál do džungle.
... Procházíme džunglí.
"Opatrně", řeknu když Renesmee zavadí o jeden ze šlahounů.
Po nějaké té době se chýlí slunce ke spánku a my narazíme na obří louku s ještě větším jezerem. Všímáme si podivných stvoření co připomínají buvoly, ale co jsou zač nemám tušení. Pijí vodu z jezera a pasou se na trávě. Užasle projdeme okolo nich a zamíříme do další části lesa za loukou.
Než se nadějeme, slunce zapadne a les pokryje temná rouška noci. Zničehonic uslyšíme nějaký hluk. A přímo před námi ze strany našeho pravého boku se objeví velká černá kočka, má 6 nohou, zelené oči a podobný ocas připomínající trochu tvarem ploutev.
Zařve a my sebou trhneme dozadu. Pomalými kroky se blíží k nám. Ustoupíme dozadu ale až příliš rychle mi dochází že nemáme šanci. Když v tom si všimnu střílejících luků a šípů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
